Novou koncertní budovu pro Prahu Digital Concert Hall nenahradí

  1. 1
  2. 2
Před časem jsme vydali polemický článek Davida Železného „Praha potřebuje novou koncertní síň, ale digitální“. Nyní na něj reaguje Roman Bělor, ředitel Pražského jara a předseda Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze.

Design pro novou koncertní halu v Londýně (archiv autora)

Před několika dny jsme se mohli na Opeře PLUS seznámit s textem Davida Železného, který se polemicky zamýšlí  nad projektem výstavby nového koncertního sálu pro klasickou hudbu v Praze, významem technicky špičkového přenášení koncertů prostřednictvím „Digital Concert Hall“ a otázkou zvažované či projednávané nemalé státní či ministerské dotace České filharmonii jako instituci na provoz takového zařízení, kterým je již Rudolfinum (díky dřívější podpoře státu) vybaveno. Vše nasvědčuje tomu, že právě vyjádření podpory poskytnutí této „mandatorní“ dotace je hlavním smyslem celého článku, je však s podivem do jak pestrého hávu témat a rozporuplných argumentací je toto vyjádření zahaleno. 

Zvolená témata pojal autor obsahově i argumentačně dosti nekonzistentně. Zcela překvapivě zpochybňuje potřebu nového koncertního sálu v Praze na základě zdůrazňování obecného významu a statistik sledovanosti koncertů zprostředkovávaných technickými prostředky. K tomu jako další argument uvádí nepřesně a neúplně statistiky kapacit koncertních sálů ve Vídni, kterými vzbuzuje dojem dostatečného dimenzování koncertních síní v Praze s ohledem na vzájemný poměr velikosti obou měst. V úvodu vyjádřený obdiv ke Dvořákově síni Rudolfina (se kterým se lze jistě v mnohém ztotožnit) slouží rovněž spíše jako emotivní argument stavící připravovaný nový koncertní sál do pomyslné opozice proti respektu hodnému Rudolfinu, které je však až nekriticky zbožněno.

Evidentní polemikou autora se sebou samým je pak správné konstatování nenahraditelnosti atmosféry živého koncertu oproti přenosu či streamu na jedné straně a zbytečně žoviální a nelogické srovnání agregovaného počtu online sledování čtyř koncertů (1 100 000 diváků) s reálným počtem míst v koncertním sále („tak velkou halu bychom asi nepostavili, že?“) na straně druhé.    

Pokusme se tedy tematický i argumentační rébus, který před nás David Železný postavil, rozplést:

Nejdříve tedy trochu čísel – kapacita Dvořákovy síně Rudolfina je 1104 (+40 k stání), Smetanova síň Obecního domu má 1219 míst včetně empory (+40 k stání).

Musikverein ve Vídni má tři velké koncertní sály:  

  • Velký (Zlatý) – 1744 míst (+ až 300 k stání)
  • Brahmsův – 600 míst
  • Skleněný – 380 míst

Vídeňský Konzerthaus oplývá dokonce čtyřmi sály:

  • Velký – 1865 míst
  • Mozartův – 704 míst
  • Schubertův – 336 míst
  • Beriův – 400 míst

Vltavská – Praha (archiv OP)

Z tohoto – úplného a přesného – srovnání se již situace v Praze a Vídni jeví velmi rozdílně. Zde jednu poznámku – zvažovaný počet míst v novém pražském koncertním sále se bude velmi podobat velkým sálům Musikvereinu či Konzerthausu. Ty by ale autor článku nenazval „velkokapacitními“ jak učinil v titulku článku, což je nevhodná a mírně  dehonestující terminologie mířící na nový pražský koncertní dům. Velmi důležité je zdůraznit to, že Vídeň má v obou koncertních budovách vedle dostatečně velkých hlavních sálů také výborné sály střední velikosti (600 resp. 704 míst), které Praha zatím nemá, a to nikde! A přesně takový má být druhý sál nové pražské koncertní budovy.

Ke srovnávací statistice je také třeba poznamenat, že během deseti let vzroste počet obyvatel Prahy na 1,4 milionu obyvatel, přičemž pražská aglomerace, tedy Praha se sousedními okresy má již nyní obyvatel zhruba 2,1 milionu.

Dvořákova síň Rudolfina je jistě skvělý sál – v tom s autorem souhlasím. Otázka ovšem je, na které typy koncertů. Od recitálů až po menší obsazení symfonických či obdobných těles jde téměř o ideál. Na velké partitury (např. Mahler, Bruckner, velká oratoria a kantáty) již sál akustickou kapacitou prostě nestačí. Velká obsazení orchestru, případně i sboru atakují také dispoziční limity podia a empory. Podobná díla se hodí spíše do Smetanovy síně Obecního domu, která je co do charakteru i vhodnosti využívání v mnohém opakem síně Dvořákovy (s některými akustickými limity strukturálními – s různým vjemem na různých místech).

Rudolfinum – Dvořákova síň (zdroj flickr.com)

Společným nedostatkem obou historicky cenných sálů je z hlediska velkých hudebních projektů malá kapacita hlediště neodpovídající potenciálu pražské aglomerace, nedostatečně dimenzované zázemí podia, složité komunikační trasy pro účinkující a přepravu nástrojů, proslechy z vnějšího prostředí a společných prostor (Obecní dům), místa s omezeným výhledem (postranní balkony a sloupy v Rudolfinu, lože v přízemí v Obecním domě), nedostatečný kontakt s podiem (zadní sekce parteru Smetanovy síně – žádoucí elevace v této části řeší problém jen částečně), složitá cesta (labyrinty či prodírání se) na mnohá místa v sále (Dvořákova síň uprostřed dlouhých řad v parteru i na balkoně, boční balkony ve Smetanově síni), úzké profily na mnoha místech společných prostor atd.

Tyto nedostatky jsou součástí historické a památkové podstaty obou budov a jejich hlavních sálů a jsou vedle skvělého umístění v centru města jistě kompenzovány dalšími důležitými hodnotami – estetickými, emotivními a v případě vhodně zvoleného programu nepochybně i více než solidními parametry poslechu (v těch vede Dvořákova síň nad síní Smetanovou).

Přesto lze jednoznačně konstatovat, že jsou dnes ve světě koncertní budovy, jejichž sály nabízejí stejně dobrou a často i lepší akustiku než Dvořákova síň, a to pro více posluchačů a bez jakéhokoliv omezení z hlediska velikosti hudební formy. K tomu navíc disponují dokonalým prostředím pro diváky (například bez našich pověstných front na občerstvení) a odpovídajícím zázemím pro účinkující i technické složky pořadatele.  

Smetanova síň – Obecní dům Praha (foto archiv)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 6 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments