Novou koncertní budovu pro Prahu Digital Concert Hall nenahradí

  1. 1
  2. 2

Přesně takovou budovu Praha postrádá. Nová budova přitom nebude konkurentem obou budov historických, ale v pražské kulturní nabídce jejich žádoucím doplněním či komplementem. Vznikne tak pro koncertní a společenský život v Praze komplexní infrastruktura hodná hlavního města historické hudební velmoci zvané České země! Ze zkušenosti mnoha zemí a měst je navíc jednoznačně zřejmé, že nové budovy a nové sály přitahují nové návštěvníky a posluchače. Zajisté není náhoda, že se takových budov postavily v posledních dekádách jen v Evropě desítky a mnohé se staly pro svá města živými ikonami.

Na řečnickou otázku Davida Železného z úvodu jeho článku – „zda by se těch několik miliard korun nedalo ve sféře naší hudební kultury utratit lépe“ – proto můžeme směle odpovědět: Nedalo!

K dosti nepochopitelně nastolené otázce streamingu či jiných forem přenášení, sdílení a záznamu hudebních kreací jako konkurence smyslu výstavby nové koncertní budovy lze položit řečnickou otázku opačným směrem: „Probůh a co brání všem představitelným formám sdílení hudby z toho nového sálu či sálů?“ Bude-li nová koncertní budova vybavena nějakou budoucí formou „Digital Concert Hall“, budeme jistě všichni rádi, protože vždy budou lidé, kteří ocení možnost být přitom alespoň zprostředkovaně.

Vizualizace návrhu nové koncertní síně na Vltavské (zdroj AP atelier)

Na závěr nám zůstává otázka, jak je to tedy s tou pravidelnou podporou užívání již vybudované obdoby Digital Concert Hall v Rudolfinu? Podobná špičková zařízení jsou ohromným nástrojem distribuce uměleckého výkonu a mají tudíž i roli výchovnou, demokratizační či kulturně sociální. .

Ošemetnou stránkou provozování těchto špičkových zařízení jsou vysoké nároky na umění jejich využívání a také rychlé morální i technické zastarávání. Jde tudíž o nákladnou a náročnou záležitost.

Jistě si přejme, aby toto zařízení pracovalo v Rudolfinu i nadále. Má-li stát prostřednictvím ministerstva kultury na pokračování špičkového a intenzivního užívání tohoto prostředku přispívat, mělo by to být přínosem nejen pro Českou filharmonii (pro tu z logiky jejího sídla v Rudolfinu především), ale i pro další tělesa a pořadatele, kteří v Rudolfinu hostují a jsou pro takto zprostředkovanou podporu státu kvalifikovaní úrovní svých výkonů. I pro ně a zájemce o jejich výkony by pak tato služba měla být provozně a zejména ekonomicky dostupná.

Roman Bělor (foto Pražské jaro)

Kdyby se byl David Železný omezil na toto téma, mohli jsme si zřejmě idylicky notovat. Bohužel však hledal nesprávné a zbytečně konfliktní až paradoxní argumenty. Opozice vůči nové koncertní budově je argumentem opravdu absurdním. Je to totiž právě Česká filharmonie, která – spolu s našimi dalšími významnými tělesy i jejich diváky – nový sál urgentně potřebuje.

Jediné, v čem se s pisatelem článku zcela ztotožňuji, je postesknutí nad zoufalou pomalostí procesů, které u nás předcházejí realizaci významných i méně významných staveb. S naší pomalostí by musela stavebně zázračně zdatná První republika pro to vše, co postavila, trvat 150 let a ne těch osudově krátkých necelých dvacet… Jakkoliv se můžeme s inženýry radovat z nové Národní technické knihovny, opravdu významnou veřejnou budovu jsme po roce 1989 v Praze nepostavili ani jednu!

Chci zdůraznit, že na článek reaguji jménem všech těch, kteří považují výstavbu nového koncertního sálu řadu let i desetiletí za nezbytnou (Spolek pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze a jeho o jednu i dvě generace starší předchůdci), a dnes již i jménem velké skupiny profesionálů, kteří ve vzácně převažující shodě s politickým vedením města Prahy (včetně demokratické opozice), na realizaci projektu Vltavská koncertní budova již intenzivně pracují. 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 6 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments