Nový Giovanni ve Stavovském: velké rozpaky

  1. 1
  2. 2

Když v hledišti Stavovského divadla Leporello při Giovanniho šampaňské árii začal rozlévat sekt, nabízel ho právě u řady, v níž seděli recenzenti. Bohužel, právě ti, či vlastně ty, kterým se v Národním líbí jen máloco, seděly až v prostředku řady a tak k nim sklenice nedoputovaly. I tak se ale obávám, že by je to neoblomilo. Troufnu si předvídat, že tenhle Don Giovanni moc dobrých recenzí mít nebude.Donu Giovannimu – mimochodem: letos s půlkulatým výročím 225-ti let od pražské premiéry – na jeho „domovské“ scéně štěstí v posledních letech příliš nepřálo. Několikrát revitalizovaná legendární inscenace Václava Kašlíka z konce šedesátých let s kongeniální scénou Josefa Svobody byla jen velmi chabým odleskem své někdejší slávy, o mnoho lepší to u ní většinou nebylo ani s čistě hudebním provedením, zvlášť když člověk začal porovnávat se skvostnými výkony orchestru pod vedením Jaroslava Krombholce a s někdejšími protagonisty, v čele s Karlem Bermanem, Václavem Zítkem či Jaroslavem Horáčkem.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (ND Praha)

[Celkem: 11    Průměr: 3.7/5]

Související články


Reakcí (17) “Nový Giovanni ve Stavovském: velké rozpaky

  1. Nová inscenace se mi líbila především hudebním nastudováním Tomáše Netopila a téměř všemi pěveckými výkony. Po této stránce to byl vydařený večer. Je škoda, že jeden z našich nejlepších dirigentů nedostal odpovídající podmínky v ND a že šéf opery nulové úrovně si na jeho místo tahá další nulu z Brna! To je opravdu trestuhodné a to by neměl ředitel Černý dopustit!
    Jinak inscenace pro mne byla neuvěřitelným blábolem s několika docela vtipnými nápady. To je ale trochu málo!
    Myslím, že je zralá na derniéru!

    1. V případě Netopila nešlo o podmínky, ale o to, že byl tlačený k tomu, aby dělal šéfdirigenta oběma orchestrům molochu, což on, protože ví, že je to nesmyl, nechtěl. Duo Černý/Rappl tedy našlo mávala (je jedno odkud), který se bude tohoto ochotný zhostit.
      Je to stejný případ jako s Jiřím Heřmanem. Ten také nechtěl šéfovat sloučeným divadlům, tak byl rychle dosazen klučík Rappl, který má tu drzost tento post zastávat.

  2. Inscenace se mi velmi líbila. Moderní, minimalistická, svěží, vtipná, živá, nápaditá, výrazná (paruky a líčení i kostýmy), nešla proti libretu a přesto nebyla konzervativní. Pro leckoho asi divná a kontroverzní, ale já jsem byl spokojen. A to celkem i s hudebním nastudováním a pěveckými výkony (viděl jsem II. premiéru a Alešem Jenisem, Janem Martiníkem, Marií Fajtovou, Jaroslavem Březinou a dalšími).

  3. Po pěkných pár letech je v Praze opět pěkný Giovanni: pěkný, neotřelý a rozhodně ne za každou cenu skandálně-originální…
    Mimochodem prosím pány Ctirada a Pepika, aby se do každého tématu nepokoušeli nacpat své pavlačové bláboly a klevety. Pan Rappl a potažmo pan Černý evidentně dělají dobrou práci, přinejmenším o nic horší, než bývalé vedení pražské opery. Soustřeďte se tedy pánové na téma a svou závistivou polívčičku si ohřívejte v nejbližší restauraci IV. cenové skupiny…

    1. Pane Martin21.
      Já mám na Vás také prosbu. Respektive dvě.
      a) Pokud je to, co jsem psal, blábol a klevet, tak tyto informace vyvraťte. Předesílám ale, že to nebude nic lehkého, protože Herman svou neochotu šéfovat spojeným divadlům popsal veřejně a to, že Netopil odmítl dělat šéfdirigenta orchestru ND a SOP současně, je také více než rok stará a nikterak tajná záležitost.
      b) Snažně Vás žádám, abyste uvedl příklad nějaké „dobré práce“ pana Rappla a Černého.

      Dále by mi udělalo nesmírnou radost, kdybyste mi objasnil co a komu závidím.
      Děkuji

  4. Přes převážně negativní ohlasy inscenace, jsem byl skutečností celkem příjemně překvapen. Je ovšem pravda, že po přestávce děj poněkud ztrácí dynamiku, což však není otázka interpretace, ale díla samotného. Tento nedostatek se nepodařilo překlenout ani zmiňovanými „ozvláštněními“, jejichž logika je příliš složitá nebo násilná na to, aby bylo možno ji rozšifrovat spolu se sledováním hudební složky představení. Zajímavou inovací, která podle mne zapadá do celkové koncepce a osvětluje poněkud nelogické jednání Donny Anny v závěru, je její sex s Donem Giovannim na pozadí scény. Ovšem hledat příliš logiky v ději oper není příliš smysluplné.

    Co však je podstatné, jsou výkony zpěváků. V první řadě skvělého Svatopluka Sema v roli Dona Giovanniho, který je zralý na angažmá v některém z větších operních domů než ND. Výborná byla i Donna Anna Jany Šrejma Kačírkové, jen v závěru zněl její hlas ve vyšších polohách poněkud řezavě. Radostný je také návrat Jana Martiníka do ND, i když poněkud troubovské pojetí Leporella mi zcela nevyhovovalo. V jednu chvíli mi připomínal až Vaška z Prodané nevěsty. Ale publiku se to zřejmě líbilo, při děkovačce měl aplaus největší. Zajímavé je, že v programu je u jeho jména uvedeno kdeco, ale že vyhrál soutěž v Cardiffu autorům jaksi uniklo. Díky tomu, že i ostatní zpěváci podali velmi kvalitní výkon, dávám palec nahoru, mé obavy se nenaplnily.

  5. Mně inscenace připadala jako ilustrovaná hudba, a to je strašně málo. Hudební stránku považuji za výjimečně povedenou, ale ten balet, odvádějící pozornost někdy i od intimních árií – proboha proč? Aby se něco dělo? Komtur, který se Giovannimu zjevuje – pokud člověk prošvihne jediný moment vysvětlující, proč se mrtvý komtur najednou zvedl a co tam dělá (myslím okamžik, kdy Leporello nadává Giovannimu, že je darebák, a Giovanni ho vůbec nevnímá, protože zírá na komturovo zjevení), tak se v tomhle symbolu už beznadějně ztrácí. A nejhorší je, jak při „šampaňské“ árii Leporello rozlévá v hledišti víno – všichni zírají na něj a smějí se tomu jako klaunskému číslu, takže Giovanniho, který na scéně zpívá jednu ze svých vrcholných árií, nikdo moc nevnímá. Kromě toho stejné kostýmy a paruky dam vytvářejí dokonalý zmatek, takže kdybych operu neznala skrz naskrz, dělalo by mi asi dost potíže rozlišit, koho to Giovanni zrovna svádí. Ach jo – tohle se nepovedlo. Zlatý „Don Gio“ s autem na scéně – to mělo aspoń logiku.

  6. Trochu jsem se obával, jak na mne nová inscenace zapůsobí, protože jednak negativních ohlasů se objevilo mnoho a zadruhé předchozí nastudování jsem si velmi oblíbil. Musím však přiznat, že se mi toto provedení velmi líbí. Vybízí totiž k zamyšlením, vše není podáno polopatě a jednoznačně. Možná že je užitečné znát operu blíže, aby se divák netratil… Velmi se mi líbí kostýmy i jednoduchá scéna, která dává více vyniknout jednotlivým pěveckým a hereckým výkonům. Pěvecky jsem byl velmi spokojen – viděl jsem obsazení S. Sem, F. Zahradníček, L. Hájková, S. Procházková, M. Šrejma, M. Podskalský, M. Horák, K. Kněžíková. Jedinou poznámku mám k malému Donu Giovannimu: tento nápad mi nepřišel jako nic zajímavého. Naopak Komtur, který prochází dějem jako „memento“, se podle mého povedl. Ale pro konzervativního diváka tato inscenace zřejmě nebude.

  7. Hi everybody.I was on this ,,performance,, .This is the worst opera i have ever been to,just shame.The voices are very weak,Svatopluk Sem and Marie Fajtová is a very bad opera singers ,the decorations boring and not creative ,the lighting also very poor…and also the public was so noisy and Czechs all the time made there disgusting nose noises!

Napsat komentář

Reklama