Nový hudební šéf Janáčkovy opery Peter Feranec o premiéře Korngolda i o svých dalších plánech v Brně

  1. 1
  2. 2

Mnohdy až nezdravě poklidné vody operní dramaturgie u nás rozčeří právě dnes večer událost, která už předem – a to i přesto, že se odehraje v čase teprve se rozjíždějící nové sezony – aspiruje na to stát se jedním z jejích vrcholů: premiéra zřídka uváděné opery rakouského a později amerického, u nás takřka neznámého skladatele, brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda Zázrak Heliany (1927).Brněnské Národní divadlo uvádí tuto operu, zkomponovanou podle mystického dramatu Hanse Kaltnekera, v koprodukci s německým Pfalztheater Kaiserslautern, kde ji provázel mimořádný úspěch u obecenstva i kritiky, když v hodnocení časopisu Opern Welt získala ocenění Objev roku. Dnešní premiéra Zázraku Heliany v Janáčkově opeře ale stojí za pozornost přinejmenším ještě z jednoho důvodu: je první zdejší inscenací nového hudebního šéfa, kterým je od začátku této sezony bratislavský rodák, dirigent Peter Feranec (1964).

V Brně máte dnes večer premiéru Zázraku Heliany. Je to vaše první profesní setkání s Korngoldem? Prozraďte prosím něco víc o tom, jak jeho hudbu cítíte i o téhle konkrétní opeře vůbec?

Ano, je to mé první seriozní setkání s Korngoldem. V rámci galakoncertu jsem sice nastudoval některé jeho árie, ale celou jeho operu jsem ještě nedirigoval. Nabídku jsem od Národního divadla Brno dostal až v červnu, což je šibeniční termín, takže jsem celé léto strávil s Korngoldem.

Doba, v níž Korngold žil, byla turbulentní: rozpad Rakouska-Uherska, dvě světové války. Korngold byl velmi zajímavý a zřejmě i komplikovaný člověk. Právě proto se s ním člověk asi setkává na jevištích zřídka. Jsou skladatelé, kteří se lehce interpretují a těžko poslouchají. Ale jsou také skladatelé, kteří se lehko interpretují a lehko poslouchají, a pak taky skladatelé, kteří se těžko interpretují a těžko poslouchají. A k těm posledním patří podle mého právě Korngold. Jeho party jsou náročné. Na uvedení jeho opery  je zapotřebí skutečně profesionální těleso, velký počet zkoušek, obrovský orchestr. Je zde netradiční obsazení orchestru, varhany, harmonium, klavír… Velký sbor. Místy se objevuje i scénická hudba. Sám Korngold si musel uvědomovat, že jeho díla se dají hrát jen na velkých profesionálních scénách. Jeho hudba se vyznačuje obrovským nábojem s velkou dávkou emocí. Na jedné straně silně dramatická hudba, na druhé velmi lyrická. Muzikanti se nemůžou ani na chvíli oddechnout, všichni musejí být maximálně zkoncentrovaní. Mladý Korngold musel být velký bouřlivák. Po první schůzce v Janáčkově opeře k této inscenaci nastalo takové mírné zděšení. Ale orchestr Janáčkovy opery se ukazuje jako jeden z nejlepších operních orchestrů v republice.

V zahraničí se přece jen čas od času objeví na repertoáru divadel alespoň Korngoldovo Mrtvé město. V čem si myslíte, že to je, že u nás i na Slovensku je Korngold takřka neznámým autorem?

Těžko soudit. Jak se říká, doma není nikdo prorokem. Například v našich zemích není moc populární Janáček. Nejen třeba ve Francii plní sály. Což je velmi zvláštní efekt. Jsou skladatelé zapomenutí, patřili své době. Jako klobouky s peřím, které se již dnes nenosí. Jsou skladatelé nadčasoví, a pak ti, na něž se neprávem zapomnělo, protože byli také nadčasoví, ale možná moc komplikovaní. Těžko říci.

Z Ruska mám zkušenost, že Janáčka málokdo zná. Až teprve teď jej začínají objevovat a ruské publikum je z Janáčka nadšené. Každé divadlo se vyrovnává s určitými tlaky, v operním domě by určitě měl být Mozart, Wagner a další světoví autoři… – repertoár by měl být vyvážený. Měla by tam být česká hudba, německá, francouzská… Do toho musíte namíchat také možnosti divadla, zájem publika.

Žijeme v těžké době. Krize podle mě ještě pořádně nevypukla, ale myslím si, že ještě není zažehnaná, což cítím právě v oblasti divadla a kultury. V různých zemích to vnímám i podle zájmu politiků o kulturu i  zájmu publika. Určitě si nemyslím, že by divadla měla hrát jen populární program, ale jsem přesvědčený, že bychom se měli přiblížit vkusu diváků, aspoň v režijním pojetí. Třeba mnohé současné německé režie jsou dost brutální. Kolem návštěvníků je příliš násilí na ulicích, v televizi ve zprávách, a pak na něj útočí i z jeviště, když si jde vlastně oddechnout.  Zapomněli jsme, že divadlo má být estetické. Krásné by mělo být i to škaredé, když použiju toto slovo. Divadlo musí být do určité míry poetické. I negativní emoce se dají vyjádřit esteticky. A to je úlohou tvůrců, obohacovat diváky, ne je znechucovat. V New Yorku v Metropolitní opeře by si nikdo nedovolil dělat „inscenace“, jaké můžete vidět v Německu. Vkus amerického publika je jiný a Metropolitní opera to akceptuje.

A Korngold? Byl těžší, možná nepochopený, jeho opery jsou více filozofické a nadčasové.Jak se vám při zkouškách Heliany v Brně pracovalo? Jak jste spokojen s obsazením? A co říkáte režii?

Pracovalo a pracuje se nám velmi dobře. I když jsme neměli čas se navzájem okoukat. „Námluvy“ nebyly skoro žádné (úsměv). Zkoušky byly náročné pro obě strany. Takové partitury nebývají běžně na repertoáru. Sám obdivuju hráče, že se do toho pustili s tak velkým osobním zaujetím. Samozřejmě jsou profesionálové, ale to osobní zaujetí je tam znát. Je vidět, že mají svou stavovskou čest a hrdost a že chtějí a že mohou. Za to jsem rád.

Snažím se, aby naše první práce, kterou předkládáme společně publiku, byla co nejlepší. Nelze pracovat přes sílu, pokud nepřeskočí jiskra mezi tělesem a dirigentem, pak taková práce nemá cenu.

Do brněnské Janáčkovy opery jste nastoupil od nové sezony, a to na post hudebního šéfa. Co vás přivedlo k této změně působiště? S petrohradským Michailovským divadlem,kde jste působil jako hudební ředitel, jste kontakty již nadobro přerušil?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář