Nudné antarktické zívání? Nebo úspěšná premiéra?

  1. 1
  2. 2

V South Pole, kde dokonce omrzlé ruce a nohy vypadají především hezky nalíčené, to ostatně nestačí ani na pěkně zorganizovanou bitvu sněhovými koulemi. Nýbrž jen na nudné antarktické zívání. Což mnichovské hlediště, které se nikdy nenechá vyvést z klidu, odměnilo krátkým, docela vřelým potleskem.

(www.welt.de – 1. 2. 2016 – Manuel Brug)

***

South Pole: Třeskutě chladná expedice
Úspěšná premiéra opery South Pole Miroslava Srnky

Ano, s novou hudbou lze dosáhnout i velkého úspěchu u publika.

Ano, světové premiéry jsou potřeba, aby se opera pohnula kupředu.

A ano, je důležité takové podniky nepořádat jako alibi, nýbrž v prvotřídním obsazení a zarámování (filmy, koncerty, výstavy s odpovídající tematikou) je dostat do centra pozornosti.

To všechno právě dokazuje Bavorská státní opera v Mnichově operou South Pole čtyřicetiletého českého skladatele Miroslava Srnky (libreto Tom Holloway). Po světové premiéře v neděli trval nadšený potlesk dvacet minut – a patřil velice komplexnímu, intelektuálně náročnému dílu.

Všechna následující představení jsou vyprodána. Důvod k radosti i pro rakouského intendanta divadla Nikolause Bachlera, jenž ve své osmé sezoně uskutečnil už třetí světovou premiéru na velké scéně (v Mnichově celkem sedmou).

Skutečná cesta
South Pole je o závodě mezi Robertem Falconem Scottem a Roaldem Amundsenem k jižnímu pólu v letech 1911/1912. Děj začíná telegramem, který posílá Amundsen Scottovi: Sděluje mu v něm, že rovněž míří na jižní pól – do té chvíle si všichni mysleli, že Nor chce na severní točnu.

Amundsen dosáhne cíle jako první, Scott se dostane k cíli o pět týdnů později a na zpáteční cestě zahyne. Velké drama, emoce, překonávání hranic, boj člověka s přírodou – pro operu naprosto ideální.

Srnka a Holloway se v zásadě drží historických skutečností, volí však pro svou expedici obtížnou cestu: Vyprávějí příběh protagonistů paralelně, vytvářejí dvojoperu, která se hraje současně. Tak se překrývají perspektivy i hudební linie.

Hudební cesta
Na posluchače se kladou vysoké nároky, neboť tu existuje málo motivů, při opakování rozpoznatelných, a komplikované harmonie, zato ale fascinující zvukové plochy a poutavé atmosférické kresby. Kompozice jako asociativní, abstraktní malířství – s líčením třeskuté zimy, chvějících se houslí ve flažoletu, třesoucích se harf, zamrzajících tónů akordeonu atd. V druhém díle pak, když se příběhy protagonistů rozcházejí, se vše výrazně projasní a velmi to dojímá.

Kirill Petrenko u pultu Bavorského státního orchestru vytváří strhující zvukovou kulisu s velkou precizností a úžasně utváří i mezihry. Lze si představit, kolik je za tím skryto práce na zkouškách.

Geniální je myšlenka obsadit tým poraženého Scotta výhradně tenory a silnější skupinu Amundsenovu barytony. Už před pěti roky, kdy objednávka na operu pro Miroslava Srnku vznikla, bylo stanoveno, že ústřední role budou zpívat Rollando Villazón a Thomas Hampson.

Skladatel jim nic neusnadnil, musejí se prosazovat proti obrovskému orchestru, není zde příliš jemných momentů a téměř žádné melodie, jichž by se zpěváci (a také posluchači) mohli zachytit.

Hampsonovi, úžasnému představiteli Amundsena na jeho cestě od nelítostného egocentrika v tulení kožešině k triumfátorovi a k sirovi ve fraku, se daří příkladně i pěvecky. Je hvězdou představení, zatímco Villazón (více italský než britský) představuje zranitelného Scotta a hlasově se často ocitá na své hranici. Dobře obsazeny jsou Tara Erraught jako Kathleen Scott a Mojca Erdmann jako Landlady – obě vystupují ve snových scénách –, jakož i Dean Power (Lawrence Oates) a Tim Kuypers (Hjalmar Johansen).

Jevištní cesta
Inscenace Hanse Neuenfelse jde po opačné cestě než skladatel, spoléhá na redukci místo mnohovrstevnatosti, zjednodušení místo intelektualizace. Na chladné bílé scéně s černým křížem jako cílem uprostřed vypráví Neuenfels příběhy symetricky a přísně oddělené, téměř jako komorní hru. Je to osvěžujícím způsobem jasné, na druhé straně tím nechává režisér samotnému závodu jen málo prostoru.

Nikdo to u této produkce nemá snadné, ale také v tom spočívá zvláštní kvalita.

(www.kurier.at – 1. 2. 2016 – Gert Korentschingg)

Miroslav Srnka:
South Pole
Dirigent: Kirill Petrenko
Režie: Hans Neuenfels
Scéna: Hans Neuenfels, Katrin Connan
Kostýmy: Andrea Schmidt-Futterer
Světelný design: Stefan Bolliger
Bayerisches Staatsorchester
Premiéra 31. ledna 2016 Bayerische Staatsoper Mnichov

Robert Scott – Rolando Villazón
Kathleen Scott – Tara Erraught
Roald Amundsen – Thomas Hampson
Lawrence Oates – Dean Power
Edward “Uncle Bill” Wilson – Kevin Conners
Edgar Evans – Matthew Grills
Henry “Birdie” Bowers – Joshua Owen Mills
Landlady – Mojca Erdmann
Oscar Wisting – John Carpenter
Helmer Hanssen – Christian Rieger
Hjalmar Johansen – Tim Kuypers
Olav Bjaaland – Sean Michael Plumb

www.staatsoper.de

Připravila a přeložila Vlasta Reittererová

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Srnka: South Pole (Bayerische Staatsoper Mnichov)

[Celkem: 27    Průměr: 3.3/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
paulcollins

Každá opera bez “silného” příběhu a špičkového libreta je pouze nudné cca dvouhodinové zpívání.

leonora3

Dobre to vedeli Verdi a Puccini a nakoniec aj Wagner. Je potrebne pouzit operu ako formu vyjadrenia (nehovorim o buffe), ked v pribehu nemate velke emocie, vasnivy vztah, tragediu, fatum, dialog so smrtou? Myslim, ze najsilnejsie opery su tie, kde aspon obcas musite vytiahnur kapesnik. Taky som mala pocit z novych veci pri Sostakovicovej Lady Macbeth Mcenskeho ujazdu (silny pribeh s atributmi, ktore som uviedla) ale chybalo mi to v opere Nos toho isteho skladatela, i ked iste aj to bola skvela moderna hudba. Postradala som to v Nixon in China a dalsich modernych kusoch. Obe opery mali skvele prvotriedne… Číst vice »