O akordeonu i studiu na konzervatoři. Ptali jste se Ladislava Horáka

Akordeonista a zástupce ředitele Pražské konzervatoře odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

 

Mám už dlouho pocit, že umělecké školství u nás nabylo po listopadu podoby jakési dvojkolejnosti – na jedné straně školy, jejichž zřizovatelem je stát nebo města, na druhé straně školy soukromé. V těch prvních rozhoduje o přijetí žáka jeho talent, v těch druhých především schopnost rodičů zaplatit dítěti školné, kdy talent je až na druhém místě. Mýlím se? Nevidíte jako pedagog a zástupce ředitele Pražské konzervatoře toto jako velký problém, který se zcela zákonitě odráží na úrovni absolventů privátních uměleckých škol? Děkuji předem za vaši odpověď. (Ivana Machačková, Praha)

Tradiční struktura v uměleckém školství, tedy celorepublikové pokrytí základními uměleckými školami a konzervatořemi, je soustava, kterou nám závidí celá Evropa, a to i sousedé v Rakousku či Německu. Sám jsem působil přes patnáct let na největší jihobavorské soukromé umělecké škole, která na přelomu století měla na tisíc žáků a padesát detašovaných pracovišť. Kromě mladých talentů velké procento tvořili zájemci produktivního i rentiérského věku, což vidím za šanci i pro privátní školy u nás. Co se týče škol vychovávajících profesionály, nemáme zde systém dlouhodobých podpor od zakládajících konsorcií, velkých nadací, mecenášů, rodinných fondů, tak jak je tomu na prestižních světových institucích a jak jsem osobně poznal i na největší hudební škole světa Steinhart University v New Yorku. Finanční situace tak výrazně ovlivňuje přijímání i studium žáka a částečně nahrazuje i jeho talent, vývoj i možnosti.

Dobrý den, před časem jsem byla doslova fascinována vašimi nahrávkami Piazzollových tang. Nechystáte něco dalšího podobného? Je to super! (Olga)

Milá Olgo, mám radost, že se vám moje nahrávky líbí. Kromě premiér českých i světových soudobých skladeb je to právě tango nuevo, kterému se celoživotně věnuji. V díle Astora Piazzolly nacházím v úžasně vyrovnaném poměru vše – od tradičního tanga, přes vlivy populární hudby dvacátého století až po experimenty s minimalismem. Neznám jiného autora, který by dokázal být svým stylem v posledních stech letech tak inovátorský a přitom úspěšný. V současné době mám několik projektů – odbornou veřejnost nejvíce oslovuje moje spolupráce s violoncellistou Petrem Nouzovským. Naše CD Vivat Tango (Supraphon 2014) získalo na základě hlasování 66 zemí první cenu ve violoncellové nadaci v New Yorku. Široké publikum získává zase dramaturgie Ve znamení tanga s Jaroslavem Svěceným – není koncertu, aby se mi posluchači nesvěřili s překvapením nad technickými i zvukovými možnostmi akordeonu a krásou tang argentinského mága. Velmi mne naplňuje vystupování se zpěvačkou Soňou Červenou a mým Bona Fide Tango. V Praze vás zvu na tango pořad ve středu 20. dubna (od 18.30) do Českého muzea hudby, kde budu mít i tanečníky, mimo Prahu pak do mého Berouna 24. května (od 19 hodin) na program s paní Červenou, který budeme opakovat v pondělí 6. června od 19 hodin na zámku v nedalekých Roztokách.

Dcera se u privátního učitele věnuje hře na klavír už od svých sedmi let, v příštím roce bychom jí chtěli přihlásit ke studiu na vaší konzervatoři. Existuje nějaká možnost konzultace před samotnými přijímacími zkouškami s někým z vašich pedagogů? S jak velkou konkurencí máme počítat? Děkuji za vaši odpověď! (Jana Pernicová)

Konzultaci před zvažováním studia a samotnými talentovými zkouškami považuji za důležitou pro všechny obory. Právě klavírní oddělení nabízí různé možnosti – od červencových letních klavírních kurzů, přes festival Mladý klavír až po setkání s jednotlivými pedagogy. Nezdráhejte se tedy spojit s některým z klavírních pedagogů naší školy, kteří vám odpoví i na další otázky. Doporučuji i účast na dnu otevřených dveří (vždy první sobota v listopadu), kdy si zájemci mohou vyzkoušet nanečisto i test z hudební teorie. Veškeré kontakty a informace naleznete na webu školy – www.prgcons.cz.

Ráda bych se zeptala, jak finančně náročné je studium na Pražské konzervatoři? Existuje nějaká možnost podpory studenta ze sociálně slabé rodiny nebo možnost stipendia? Je možnost podobné podrobnější informace někde získat osobně? (KP)

Pražská konzervatoř poskytuje studium zdarma. Neuděluje sociální stipendia, nicméně lze využít programů některých nadací, které se subvencí vzdělávání zabývají. Informace můžete získat například na Ministerstvu školství. Více o samotném studiu se dozvíte na studijním oddělení školy. My se snažíme nadaným žákům vyjít vstříc mimo jiné podporou jejich účastí na soutěžích, odborných stážích, kurzech… Spolek Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, který působí při naší škole, zase nabízí grantový program pro jejich umělecké aktivity při studiu na konzervatoři. Víme, že častým problémem bývá hlavně pořízení nástroje, a proto ve většině instrumentálních oborů žákům můžeme nabídnout zapůjčení školního nástroje.

Dobrý den, pane Horáku, neustále se nemohu zbavit dojmu, že akordeon byl alespoň u nás za minulého režimu v povědomí lidí zapsán daleko výrazněji a že se na něj hrálo daleko častěji, než je tomu dnes. Mýlím se? Pokud ne, čím to podle vás je? (Václav Nedoma, Turnov)

Po celou moji kariéru sleduji, že obliba nástroje roste i klesá v určitých periodách. Znám od rodičů, že v době jejich mládí zněl neustále akordeon z médií díky duu Bláha-Fábera, které nemělo konkurenci. Z dějin vím o období, kdy akordeon získával popularitu v jazzové oblasti, propagoval ho R. A. Dvorský, E. F. Burian, hrál na něj Jaroslav Ježek. Dovedu si i představit jistý despekt po tom, co na něm vyhrávali sovětští vojáci na tancích v době okupace. Zažil jsem nástup elektronických nástrojů, které akordeony vytlačily na pomezí zájmu dětí. Naopak před pár lety jsem začal u nás potkávat nástroj v různých uskupeních a žánrech, jako je folk, irská hudba, bretaňská, tango ansámbly, ba i rockové formace. Sám se snažím popularitě pomáhat nejen mojí koncertní činností, ale i založením Mezinárodních akordeonových dnů v Praze (letos 4. – 6. listopadu) či letní hudební školy v Třeboni (16. – 21. srpna). Připravujeme i nový festival Běchovická harmonika (11. června). Srdečně vás na některou z akcí zvu.

Dobrý den, zajímalo by mě, jak jako pedagog vidíte vývoj úrovně studentů z pohledu delšího časového období? Jací jsou dnešní studenti v porovnání s těmi před řekněme deseti lety? A jak se změnily možnosti jejich uplatnění a také otázka konkurence? (Zuzana Senohrábková)

Zkusím tedy porovnat mou generaci s tou dnešní. Měl jsem spolužáky, kteří se studiem konzervatoře vyhýbali technickým předmětům a neoblíbené matematice. Dnes k nám přichází zájemců méně, avšak povětšinou jsou si jisti výběrem a dalším směřováním. Naprostá většina z nás odcházela na konzervatoř po dokončení základní školy. Dnes tvoří velké procento žáků ti, kteří současně studují i další školu a umění nechtějí opustit. Jsem zastáncem tohoto trendu. Mám absolventy, kteří jsou i právníky, ekonomy a přitom aktivně provozují hudbu. Jistě, naše generace neměla možnost širokého uplatnění v zahraničí, nicméně i tato přednost je vyvážena obrovskou konkurencí a hlavně dovedností se v ní prosadit. Ubylo orchestrů a je i méně volných učitelských míst na základních uměleckých školách. Naši absolventi se však umí uplatnit i v další kulturní činnosti, agenturách, médiích, kulturních zařízeních a tak dále. Stále tedy platí, že když si jde někdo pevně za svým cílem, dokáže se prosadit a mít úspěch.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

Vizitka:

Akordeonista Ladislav Horák (1966) je absolventem Pražské konzervatoře a Západočeské university v Plzni u prof. Jaroslava Vlacha. Během studií se stal vítězem národní soutěže v Hořovicích (1990) a laureátem mezinárodních soutěží v Andoře, Itálii a Španělsku (1987-1990). Koncertuje jako sólista, komorní hráč a za doprovodu orchestrů (Symfonický orchestr Hl. města Prahy FOK, Moravská filharmonie Olomouc, Severočeská filharmonie Teplice, Pražská komorní filharmonie, Sukův komorní orchestr, Westmont Philharmonia Accordion Orchestra, Fisorchestra Marchigiana). Pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v Severní Americe, Asii i po celé Evropě.

Je propagátorem a prvním interpretem skladeb soudobých českých a zahraničních autorů, které pravidelně nahrává pro česká i mezinárodní média (Český rozhlas, Klassikradio-D, Classical WQED-USA) a vydává ve svém nakladatelství Edition Rondo Prague. Natočil a podílel se na desítce kompaktních disků. Patří mezi nejvýznamnější reprezentanty italské nástrojařské firmy Borsini. Reprezentuje českou akordeonovou školu v mezinárodních organizacích (La Confédération Mondiale de l’Accordéon, Europeane Accordion Federation), či jako předseda porot mezinárodních soutěží (Castelfidardo-I, Innsbruck-A, Pula-HR). Jako jediný akordeonista ze střední Evropy je zván do porot prestižních německých soutěží Deutscher-Akkordeon-Musikpreis (DAM) a Deutsche-Orchesterwettbewerb (DOW).

V Praze je uměleckým ředitelem soutěžních festivalů Evropský festival akordeonových orchestrů a Dny harmoniky. Od devadesátých let je pedagogicky činný na Pražské konzervatoři, kde od roku 2005 zastává pozici zástupce ředitele. Více než 15 let stál v čele akordeonového oddělení na největší jihobavorské privátní škole v Regenu. Byl pozván a vedl mistrovské kurzy v Andoře, italském Castelfidardu, Conservatório Funchal (Madeira), Hudební akademii v Lodzi (PL) a Budapešti, Královské akademii v Aarhus (DK) a Stockholmu, Steinhardt University v New Yorku.
(zdroj: webové stránky umělce)

www.ladislavhorak.cz
www.prgcons.cz