(Deutsche Welle – 22. září 2015 – Rick Fulker)
Po sedmi letech strávených v Mnichově v Bavorské státní opeře se slavný dirigent stěhuje na sever, ale zůstává v Německu. Od této sezony střídá na čele Hamburské státní opery australskou dirigentku Simone Young. Současně bude také zastávat funkci šéfdirigenta Hamburské státní filharmonie. V rozhovoru odhaluje své plány pro současnou sezonu.
Pane Nagano, stěhujete se z Mnichova do Hamburku, jaké jsou vaše pocity?
Pro mě jako Američana je ctí, že mohu z jednoho města s velkou hudební tradicí odejít do jiného města se stejnou tradicí. Počátek mnichovské operní tradice se datuje do období kolem roku 1600. V Mnichově se mluví o „domácích božstvech“. Míní se tím Orladno di Lasso, Mozart, Wagner, Strauss. Skladatelé, kteří byli důležitými milníky v hudební historii. S Hamburkem je to stejné. Buxtehude, Schütz, Telemann, Carl Philipp Emanuel Bach, rodina Mendelssohnových, přítomnost Brahmse a Mahlera… Je to velice odlišná, ale stejně hluboká tradice.
Odcházím tedy z centra velkého kontinentu do německého přístavního města na severu. Hamburk byl odjakživa vstupní branou pro zahraniční vlivy a místem, odkud německá kultura a německé myšlenky proudily do světa. Přístavní města jsou mi blízká. Pocházím ze San Francisca a žil jsem a pracoval v Londýně. Moje žena pochází z Kobe. Má pro mě zvláštní význam, že v Hamburku budu opět cítit slaný vzduch.
Přímo v hamburském přístavu stojí budova Labské filharmonie (Elbphilharmonie), což je téma, o kterém Němci už nechtějí nic slyšet. Zmínky o této impozantní koncertní hale, jejíž otevření bylo odloženo o několik let a náklady na stavbu několikrát převýšily původní rozpočet, jsou momentálně spíš negativního rázu. Otevření je naplánováno na leden 2017, a spadá tak do vašeho funkčního období. Jaký je význam tohoto nového kulturního stánku?
Ano, Labská filharmonie je kontroverzní téma, ale její úspěch bude záviset na tom, jak dobře bude sloužit občanům města. Hlavní charakteristikou bude samozřejmě akustika. Ale koncertní hala je také místem, kde se formuje kolektivní identita. Nemusí to být nutně stará, tradiční struktura. Některé moderní stavby okamžitě začaly sloužit svému účelu. Tato hala je sama o sobě pozoruhodné, dynamické sdělení, impozantní architektonické dílo.
Na které chystané představení na programu Hamburské státní opery a jejího orchestru byste nás chtěl upozornit?
Pracovali jsme usilovně na tom, aby opera byla vnímána jako něco, co je pro náš život skutečně důležité. Na zahájení sezony jsme proto vybrali překvapivé dílo, a sice Trojany Hectora Berlioze. Chtěli jsme nějakou souvislost s Hamburkem, hledali jsme proto operu, která by měla něco společného s přístavem. Když jsme se minulý rok pro toto dílo rozhodli, v titulcích zpráv se objevoval konflikt na Ukrajině a krize v Afghánistánu. Konflikt, brutalita, útlak, válka a utečenci jsou právě tématy opery Trojané. Vůbec jsme netušili, že tyto skutečnosti, zvláště pak uprchlíci, budou dnes převládat ve zprávách.
I při výběru dalších představení sezony jsme měli na mysli aktuální témata. Například tématy Rossiniho Viléma Tella jsou bratrství, svoboda, lidská práva a individuální identita. To jsou skutečná témata jedenadvacátého století. Posledním představením sezony budou Matoušovy pašije. Johann Sebastian Bach je samozřejmě vždy aktuální.
V roce 2016 uvidíme světovou premiéru opery Toshia Hosokawy Stilles Meer (Tiché moře). Jde o umělecký popis katastrofy jaderného reaktoru ve Fukušimě. Opera pojednává o tom, jak člověk zachází s přírodou, o jeho nedbalosti a podceňování vlastního vlivu na přírodu. Globální klimatická krize se objevuje ve zprávách po celém světě, a tak je volba této opery ještě případnější. Ve Fukušimě se používali roboti při čištění radioaktivního znečištění, v opeře připomíná užívání robotů scénická prezentace vytvořená Orizou Hiratou.
Chcete tímto výběrem potěšit milovníky opery, nebo podnikáte spolu se svými kolegy konkrétní kroky, abyste oslovili nové posluchače?
Opera je umělecká forma, ale je to také spolupráce, partnerství, komunita, jsou to lidé. Musíme se snažit, aby všichni členové určité komunity měli pocit, že operní dům je tu právě pro ně. To platí zvlášť pro příští generaci. My jsme měli přístup k velkým dílům operního repertoáru. Víme ale také, že pro mnoho dospívajících mladých lidí, například pro spolužáky mé dcery, není opera vůbec důležitá. Vlastně pro ně vůbec neexistuje. Musíme jim připomenout, že opera je tu i pro ně. To je celosvětová výzva.
Musím dodat, že na premiéře opery Trojané jsme viděli v hledišti velmi mnoho mladých lidí. Fasáda opery byla osvícená a děj sledovaly na obřích obrazovkách tisíce lidí. Bylo to velice povzbuzující!
Překlad Ondřej Lábr
Foto archiv
