O Laterně magice a legendárním Kouzelném cirkusu s tanečníkem Pavlem Veselým (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Soubor Laterny magiky letos slaví výročí – pětatřicet let nepřetržitého uvádění inscenace Kouzelný cirkus, nejúspěšnějšího titulu na repertoáru, který je typickou ukázkou jeho divadelních principů. Inscenace vznikala během roku 1976 pod vedením režiséra Evalda Schorma a v tvůrčím týmu se blýskla řada jmen, ať už to byl scénograf Josef Svoboda, zakladatel černého divadla Jiří Srnec, režisér Jan Švankmajer, choreografové Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček a František Pokorný nebo hudebník Oldřich Korte. Vzpomínkou na úspěšnost inscenace, se kterou divadlo zavítalo do šestnácti zemí celého světa, byla výstava zahraničních plakátů a také společné fotografování někdejších i současných interpretů. Mezi tanečníky, kteří zažili premiérové přípravy, patří také bývalý sólista Laterny magiky Pavel Veselý (1938), dodnes aktivní jako choreograf činoherních inscenací, ale především optimistický a šarmantní muž, se kterým je radost mluvit nejen o Laterně magice. V inscenaci byl na plátně i na jevišti prvním představitelem záporné postavy Svůdce.
Jste pyšný jako jeden z „veteránů“, kteří tu nejslavnější dobu Laterny magiky vůbec zažili? Jak samotný zrod Kouzelného cirkusu vypadal, jak na tu dobu vzpomínáte?

Jsem rád, že jsem zažil období Kouzelného cirkusu, ale vůbec zlatou éru Laterny magiky. Pokládal jsem vcelku za samozřejmost, že na výročí budeme my, kteří jsme se podíleli na realizaci v roce 1976, pozváni, a jsem velmi rád, že jsem se toho zúčastnil.

Velice živě si pamatuji natáčení, protože to zapomenout nelze. To, co tenkrát dramaturgie Laterny magiky dělala, byl velký umělecký počin a bylo úžasné, když jsme pracovali s takovými typy lidí, jako byl Evald Schorm nebo kameraman Emil Sirotek, což byli lidé pohodoví a nekonfliktní. I my čtyři představitelé hlavních postav (Svůdce, Venuše, Veselý a Smutný klaun, pozn. red.) jsme si ohromně rozuměli. A navíc vycházelo počasí, ať jsme točili, kde jsme točili. Natáčelo se od jara 1976 po celý rok. V exteriérech se točilo v Praze ve Stromovce, kde stálo cirkusové šapitó, v oboře Valnovka za Prahou, v jižních Čechách u rybníků na krásném statku a také v Tatrách scény zrození klaunů. Potom také v ateliérech v Hostivaři a dokonce i na Barrandově.Bylo už tehdy, v tehdejším souboru cítit, že vzniká výjimečná inscenace?

O inscenaci jsme všichni pořád mluvili s Evaldem, který jako režisér toho byl plný. Ne že bychom čekali takový úspěch, ale uvědomovali jsme si, že jak by řekl klasik, cirkus je věčný, že je to téma nadčasové, klauni jsou postavy, které nezestárnou, nebudou podléhat módám a že to bude mít dlouhodobou perspektivu. Ale že to bude trvat tak dlouho, nečekal nikdo. V té době byl názor šéfa Laterny, že by naše divadlo nemělo být atrakcí, mělo by každý rok nebo dva roky vyrábět nový program, repertoár… To nejdůležitější je ovšem divák, a pokud reaguje a stále si představení žádá, může vydržet i tak neuvěřitelně dlouho.

V čem podle vás tkví tajemství úspěchu a výjimečnosti Kouzelného cirkusu, tedy kromě samotného tématu?

Je to skládanka, která má sice dějový oblouk, a krásný, ale jednotlivá čísla jsou žánrově nesmírně pestrá, je tam obsaženo mnoho stylů, divadelních postupů, takže to samo o sobě už dávalo předpoklad, že to bude zajímavé pro každého diváka, pro děti i pro dospělé.

Kterou část inscenace máte sám nejraději?

Jako divákovi se mi nejvíc líbí čísla Cikánský tanec, Loutkohra a Svatby. Ty tři části bych dal na stejnou úroveň. Cikánský tanec je úžasně temperamentní číslo, je perfektní, i když to není tradiční český nebo československý folklór, ale je opravdu velice atraktivní, potom Loutkohra, kterou dělal Honza Švankmajer, je taková trošku poeticky morbidní, ale je to úžasné číslo, protože má zvláštní filozofii, a potom číslo Svatby, vysoká stylizace venkova a folklóru. Je to velmi emotivně propracované, i to, jak je celé číslo pomalé, v kontinuitě děje to hraje velkou roli. Ve druhé polovině představení klauni vlastně zjišťují, že život je strašně těžký, že nic nevychází tak, jak si to člověk nalinkuje. V kontextu je to číslo, ze kterého jezdí mráz po zádech. Samozřejmě cirkusové scény jsou přitažlivé, krocení lvů nebo krocení Venuše, která představuje také šelmu, a je to na španělské rytmy, to je taky hezké a mělo to úspěch. Ale přesto je to trochu estrádnější, kdežto tamto jsou čísla, která jsou umělecky na výši.

A jako tanečníkovi, která část se vám nejlépe hrála?

To nemůžu říct, co se mi nejlépe hrálo, já jsem představení vždycky bral jako celek. Ale řeknu vám, že to byla spíš představení dvě, jedno na jevišti a jedno hned za jevištěm, protože hlavně v první půlce byly převleky na vteřinu, to muselo všechno klapnout, všichni dokonale sehraní, nešlo se opozdit, takže jsem začal představení – a najednou skončila první půlka. Druhá už byla volnější, ale stejně jsem to bral jako celek, představení začalo a najednou skončilo. Je ale pravda, že sem toho měl vždycky dost, co se týká fyzických sil. Ale je to stejné jako u sportu, když má sportovec úspěch, přestane námahu a únavu vnímat a cítí se výborně. To jsem prožíval vždycky, vždycky jsem měl pocit, že diváky tím, co předvádím, ovládám, a užíval jsem si to.

S Laternou magikou kolem světa

S Laternou a Cirkusem jste projeli celý svět. Určitě při tom byly krásné, ale i méně příjemné chvíle. Zavzpomínejte prosím…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na