Zápisník Jindřicha Bálka (56)
Vídeňští filharmonikové včera, v sobotu 28. června, hostovali v Sarajevu na koncertě, kterým připomněli tragické výročí začátku první světové války, respektive té hlavní záminky, která k ní vedla. Sarajevský atentát se připomíná mnoha způsoby, ale takto koncipovaný koncert přenášený rozhlasem a televizí působil velmi silným dojmem. U nás bylo možné ho sledovat na Vltavě, i jako videopřenos, anebo jsme museli přes satelit naladit rakouskou televizi. Program se Schubertovou Nedokončenou, Pochodem ze Tří kusů pro orchestr Albana Berga, Brahmsovou Písní osudu a Ravelovým La valse byl přitom skvěle sestaven. Dirigoval Franz Welser Möst a úroveň provedení byla – soudě podle televizního přenosu – naprosto špičková. U nás by mnozí měli tendenci vnímat tento koncert jako vídeňskou nostalgii po starém Rakousku za císaře pána. Ale to je typické pro náš malý český pohled. Mám dojem, že to byl prvotřídní koncert, který připomněl událost, která proměnila duchovní tvář Evropy jako málokterá jiná. Z dramaturgického hlediska zkrátka skvělý počin, který může inspirovat. I tou kombinací hudby klasické a té, která vznikla zhruba před sto lety. Mám dojem, že využívat výročí historických událostí ke dramaturgicky zajímavým koncertům by se dalo i častěji. A ozvláštnilo by to nejeden festival či koncertní sezonu. Nejde jen o výročí samo, ale i o ten nápad.
U nás jinak začala opět sezona letních festivalů. Festival komorní hudby Český Krumlov začal Barokní nocí na zámku. Festival Za poklady Broumovska začal přímo v Broumově hostováním FOKu. V dalším týdnu začnou Třeboňská nokturna i Janáčkovy Hukvaldy. Tradičně těmto festivalům dost držím palce. Jedna věc je opravovat památky, věc druhá a náročnější: udržet v nich hodnotný a živý program, ideálně také hudební. Každé místo v tom má své tradice i své problémy. Do některých měst na Broumovsku po celý rok nikdo nezavítá – Český Krumlov je zase od jara do podzimu plný turistů. Obojí je pro pořadatele problém a výzva. Najít něco, co má svou úroveň a ducha, to je velká a záslužná práce.
A jaké akce připomínají nebo připomněly dnešní sté výročí narození Rafaela Kubelíka? Jistě Pražské jaro, které mu „zasvětilo“ zahajovací koncert. Své akce má i Bavorský rozhlas a jeho orchestr, kde nejvýznamnější hudební emigrant po roce 1948 prožil svou „zlatou éru“. Český rozhlas také zařadil, co se dalo, i když jako spoluautor několika pořadů s klíčovými nahrávkami si to sám chválit nebudu. Za povšimnutí stojí, že Deutsche Grammophon vydala všechny čtyři symfonické komplety, které pro toto světové vydavatelství natočil: Devět Beethovenových symfonií s devíti různými světovými orchestry. Dále čtveřice Schumannových symfonií a zejména všechny symfonie Dvořákovy s Berlínskými filharmoniky. A vůbec první komplet Mahlerových symfonií se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu. Kdo z českých dirigentů se tomu vyrovná? A pak jsem samozřejmě rád i za každý nový původní text, který o Kubelíkovi vznikl, ať už pro Harmonii, pro časopis Czech Music nebo tento portál. To hlavní, souhrnnou monografii nebo alespoň sborník důstojně mapující jeho životní dílo, ovšem Kubelíkovi stále dlužíme. Ale k tomu žádné výročí není dostatečně silným impulzem. Musíme ho najít jinde. I když i letmé seznámení s dirigentovou životní dráhou by k tomu mělo stačit.
Foto APA, picture-alliance / dpa / Dlabola
