„…o nic absurdnější než Trubadúr“

  1. 1
  2. 2

Semperova opera chystá koncertní provedení Straussovy prvotiny Guntram 

Znáte někoho, kdo si na zahradě svého domu postavil žertovný náhrobek? Předpokládám, že asi sotva – k něčemu takovému je zapotřebí doopravdy zvláštní smysl pro humor. Hudební skladatel Richard Strauss patrně uvedenou předností disponoval, protože jakýmsi cimrmanovským „Kašpárkovým hrobečkem“ ozdobil zahradu své vily v Garmischi. Tedy té vily, o níž s hrdostí tvrdil, že si ji postavil za peníze, jež mu vydělala opera SalomeNa pomníku s vyobrazením statného reka se skví tento nápis:

„Zde leží čestný a chrabrý mládenec Guntram, minnesänger, který byl zabit symfonickým orchestrem svého vlastního otce. Ať odpočívá v pokoji!“

Takto se tedy teď už světově uznávaný komponista vypořádal se svou operní prvotinou, na níž zřejmě s nijak přehnanou láskou nevzpomínal. Jak se ale dozvíme později, byl to on sám, kdo se o mnoho let později pokusil „čestného a chrabrého mládence“ opět vzkřísit…

Vraťme se však do roku 1894, kdy Richard Strauss svůj historicky první pokus o operu dokončil. Na rozdíl od jiných slavných kolegů, například Wagnera, Verdiho nebo Straussova současníka Pucciniho, nebyl v době vzniku svého prvního scénického díla žádným neznámým začátečníkem s nejistými vyhlídkami do budoucna. Třicetiletý Strauss se naopak těšil značnému zájmu a úctě hudební veřejnosti. Jako úspěšný dirigent působil už deset let u předních německých orchestrů a divadel, jako nápaditý skladatel budil pravou senzaci svými velkolepými orchestrálními díly Z Itálie (1886), Don Juan (1888), Macbeth (1890) nebo Smrt a vykoupení (1889). Ve chvíli, kdy zastával prestižní kapelnické posty v Mnichově a Výmaru, mu tedy k ještě většímu věhlasu scházelo už jen pustit se také do operního žánru.

Vzhledem k faktu, že na hudební zrání mladého hudebníka měl zásadní vliv dirigent Hans von Bülow, de facto velekněz kultu Richarda Wagnera, nepřekvapí láska ke tvorbě bayreuthského velikána ani u Richarda Strausse. Zcela zákonitě se tak rozhodl pro dokonale wagnerovské téma (leckdo by se mohl i právem ptát, nechystá-li se Strauss Wagnera parodovat) a za svou povinnost pokládal napsat si k němu sám libreto.Příběh Guntrama není o nic absurdnější, než Trubadúr“, hájil autor své dílo po letech. Zcela subjektivně se domnívám, že se Strauss coby literát tímto výrokem trochu přecenil, nicméně posuďte sami:

1. dějství:
Mýtina u lesního jezera: Guntram (tenor) a Friedhold (baryton nebo bas), členové bratrstva Rytířů Lásky, rozdávají jídlo hladovějícím poddaným vévody Roberta (baryton), který právě potlačil vzpouru podnícenou jeho vlastní krutou chamtivostí. Své choti, laskavé a krásné Freihild (soprán), známé jako „Matka chudých“, vévoda nadále zakázal ubožákům pomáhat.

Poté, co dostanou almužnu, lidé odejdou, a Guntram zůstane sám, aby mohl meditovat o kráse přírody a o všem zlu, které způsobují lidské vášně. Děkuje Pánu, že vedl jeho kroky do země vystavené útlaku, a žádá ho o pomoc při uskutečňování svého úmyslu: chce obměkčit Robertovo srdce písní. Náhle spatří Freihild, jak běží k jezeru. Zabrání jí, aby se utopila. Lítost vyvolaná jejím zoufalstvím se změní v lásku poté, co Guntram zjistí, že je ochránkyní chudých.

Je slyšet hlasy, volající Freihildino jméno. Přichází Starý vévoda (bas) a děkuje Guntramovi za dceřinu záchranu. Z vděčnosti vyhoví Guntramově žádosti, aby chudí dostali svobodu. Tím rozzuří vévodu Roberta, který od této chvíle Guntrama nenávidí.

2. dějství
Hradní síň: Potulní pěvci vystupují na oslavě vítězství nad vzbouřenci. Guntram je vyzván, aby zazpíval též. Hrdina chvíli váhá, ale Freihildin smutný výraz ho povzbudí. Uchopí harfu a zpívá Friedenerzählung neboli píseň o míru, v níž porovnává čas klidu a lásky s hrůzami války.

Do síně vpadne posel a oznámí, že válka znovu vzplála. Guntramovou vášnivou výzvou k zachování míru jsou dojati všichni kromě vévody Roberta, který ze žárlivosti poroučí svým poddaným, aby se troufalého pěvce chopili. Protože váhají, vévoda tasí meč a Guntrama napadne. Pěvec se však brání a Robert padne mrtev k zemi. Starý vévoda v ohromení poručí, aby byl Guntram zatčen a uvězněn.

3. dějství
Kobka: Je slyšet mnichy, kteří zpívají nad mrtvolou zabitého vévody, a Guntram si svůj čin vyčítá. Jeho chmurné snové představy přeruší příchod Freihildy, která se vášnivě vyzná z lásky, již pociťuje ke svému zachránci, a zapřísahá ho, aby společně uprchli.

V tom k nim přistoupí Friehold. Žádá Guntrama, aby stanul před soudem jejich bratrstva a pokáním odčinil zločin vraždy. Pěvec však vysvětlí, že se žádného zločinu nedopustil, ale pouze se bránil. Skutečný hřích však tkví v tom, že tyrana probodl ze žárlivosti, poněvadž miluje jeho choť. Za to teď musí odmítnout Freihildinu lásku a zbývající dny života strávit o samotě. Svůj postoj hrdina vysvětlí zoufalé Freihild a naléhavě ji žádá, aby byla silná. Prosí ji, aby dál prokazovala dobročinnost – zejména teď, když má moc i prostředky k jejímu konání a vévodství patří jí. Zatímco se s ní Guntram loučí, Freihild pomalu sbírá odvahu, již bude v osamělé budoucnosti potřebovat…Z historie víme, že i sebenesmyslnější libreto nemusí být překážkou vzniku skvělé opery, je-li její hudební složka dostatečně kvalitní. Ani v tomto ohledu však není Guntram bez problémů: hutná partitura, které hojně užívá leitmotivů a otevřeně se hlásí k Wagnerově kompoziční technice, působí spíše dojmem další Straussovy symfonické básně, tentokrát obohacené o vokální složku. Jako rozený dramatik se skladatel vskutku zatím neprojevuje, ale zato dává jasně najevo, že pěvce do budoucna nikterak šetřit nehodlá. Mohutný orchestrální aparát, s nímž musí zpěváci doslova zápasit, však občas hýří barvami a nápady, předznamenávajícími kupodivu nikoliv Salome a Elektru, ale spíše pozdějšího Růžového kavalíra, Arabellu nebo Ženu bez stínu.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na