O opeře, ale i dětech a škole s Gustávem Beláčkem

Je to předlouhý seznam: Mozartův Figaro, Sarastro z Kouzelné flétny, Osmin z Únosu ze serailu, Don Alfonso z Cosi fan tutte, Colas z Bastiena a Bastienky. Nejen Don Giovanni, ale i Leporello, Masetto i Komtur. Donizettiho Don Pasquale, Dulcamara z Nápoje lásky, Raimondo z Lucie di Lammermoor. Rossiniho Alidoro z Popelky, Bartolo z Lazebníka sevillského, Don Profondo z Cesty do Remeše, Mustafa z Italky v Alžíru. Pucciniho Colline z Bohémy a Timur z Turandot. Gounodův Mefistofeles z Fausta. Čajkovského Gremin z Eugena Oněgina, Thibaut z Panny orleánské, Bertrand z Jolanty. Verdiho Banquo z Macbetha, Prosida ze Sicilských nešpor, Král i Ramfis z Aidy, Zachariáš z Nabucca, Sparafucille z Rigoletta, Walter z Luisy Millerové. Kašpar z Weberova Čarostřelce. Wagnerův Biterolf z Tannhäusera. A také Kecal i Mícha ze Smetanovy Prodané nevěsty, Dvořákův Vodník z Rusalky a Hrabě Vilém z Jakobína, Janáčkův Revírník z Příhod lišky Bystroušky a Dikoj z Káti Kabanové. To je jen výběr z operního repertoáru jednačtyřicetiletého slovenského basisty Gustáva Beláčka, sólisty opery Slovenského národního divadla a laureáta řady mezinárodních pěveckých soutěží. Známý je zdaleka nejen i u nás (naposledy z pražské Věci Makropulos coby advokát Kolenatý), angažovala ho i celá řada významných zahraničních operních domů v Evropě i zámoří. Spolupodílel se na nahrávce Dvořákova Requiem pro Delos Label (Dvořák: Rekviem), která získala americkou Cenu Grammy, před dvěma lety byl jako první umělec ze zemí střední a východní Evropy poctěn cenou Gabardi za interpretaci Mozarta a Rossiniho.

S Gustávem Beláčkem jsme si povídali přes email, právě když zpíval v Čechách. Omlouval se, že mu český počítač automaticky opravuje slovenský pravopis. Omluvu za případné chyby ve slovenském textu proto přijměte i vy, opravovat slovenštinu jsme si totiž netroufli.

Máte dvě školou povinné děti. Myslíte, že povinná školní docházka dává dnešním mladým to, co by v oblasti hudby, kultury či estetického cítění měla?

Pozrel som si učebnicu hudobnej výchovy dcéry druháčky a syna ôsmaka. Knihy sú zostavené, putavo a logicky, s návaznosťou na výtvarné umenie a štýly. Potěšilo ma to. Otázkou ostáva či sa z nich aj učivo berie… Syn Denis ôsmak povedal, že „hudobka“ to všichni bereme jako oddych, uvolnenie. Ja na to, ze to je vyborny systém výučby, asi jako škola hrou. Hned ma vyviedol z omylu. Sme uz tak unaveny po ostatních predmetoch, ze oddychujeme pocas hudobnej, pripravujeme sa na dalsie tazke hodiny. Pochopil som a tazko bolo hned odpovedat. Hudobna vychova je vlastne oddychovka, dalsia přestávka, pocas ktorej si maximalne zaspievaju piesen, alebo vypocuju skladbu z klasiky… a aj tak sa předmět neznamkuje.
Jako citenie nasich deti „oznámkuje“ další život si nechcem představit. Toto je priestor pre polemiku, ale zakladna škola je od slova zaklad a ten by mal byt zakladom všeobecným. Viem, deti su zavalene ucivom, maju ho viac a viac. Specifikaci si ale každý vytvori na dalších stupních skol a tam sa bude pripravovat na jednotlive zamestnanie. Nechcem bagatelizovat, ale napr. okrem velkej a malej nasobilky, zopar mier a vah som v zivote nic z matematiky nepotreboval. A aj tak sa na to pouzivaju kalkulacky a PC. A po rokoch aj tak vacsinu matematiky zabudneme, iba ak nieco potrebujeme, alebo nase deti potřebuji pomoct při rieseni uloh, tak si to zopakujeme. Nase esteticke citeni, je synteza znalosti z poezie, prozy, výtvarného umenia, architektury, hudby atd. Synteza určitých všeobecných vedomosti a naseho vnutorneho JA, pocitu , vnemu a spatném reakcii, ktore si postupne budujeme. Ak škola, ale aj rodina ci společnost nedava v dolezitom obdobi skolopovinnej dochadzky mladym zaklad a takměř vůbec se nesnazi o vybudovanie estetického citenia, velmi tazko to v budoucnosti mlady clovek dozenie. Premrhavame vhodne obdobie kedy clovek je schopny prijimat nielen najviac informaci ale aj ked zacina byt v obdobi dospievania mimoriadne citlivy. V dnesnej době je velmi tazke navrhnut alternativu alebo doplnit a skorigovat mediami ponukané informacie a vzory pochybnej urovne a myslenia. Ak sa o to vsetci, cela spolocnost nebudeme pokusat, spatne sa nam to vypomsti. Nechcem zazit buducu výčitku mojich deti PRECO….

M.P.Musorgskij: Boris Godunov (Pimen – SND Bratislava)

Co vám osobně zpívání dává? A co naopak chcete vy svým zpíváním hlavně dát lidem?
Som z mala ludi ktori ostali pracovat v tom co vystudovali. Tiez nie je vela tych, ktorym sa splnil sen a robia to co si vysnivali. Tieto fakty mi davaju viac jako absolutorium a cerveny diplom. Dal som si nedavno zmerat auru a emocionalna stranka bola jedina v poriadku. V absolutnom strede. Som stastny ze robim toto stare umělecké řemeslo. Je narocne a vyzaduje si celeho člověka. Tesi a obohacuje ma synteza vsetkeho co opera a klasicka hudba obsahuje. Milujem historiu, kostymi, kulisy, klasicke aj moderne vyrazove herecke prostriedky a rozne rezijne postupy. A roznorodost, pestrost tohoto umenia. A prave toto vseto by som mal odevzdat publiku. Hlas ma obrovsku, možno z nastrojiv najvacsiu silu odevzdat publiku pocit krasna. Bolesti aj radosti, vsetkych poloh luskej duse.

V opeře bratislavského SND se šéfové střídají jeden za druhým, divadlo je navíc bez ředitele. Kde je podle vás chyba? A jaký dopad to má na samotnou práci operního souboru?

Mame povereného riaditela, pana Smolika. Situacia sa v posledních mesiacoch trochu stabilizovala, ale vyzaduje novy model. Ten by mal konecne priniest novy generalny raditel. Zatial vladne stav ocakavania. Nakolko stav ocakavania trva uz pridlho, stále este verim že coskoro skonci a nastane stav napredovania, cize smer cesty s vidinou ciela.
Netrufnem si presne pomenovat obsah modelu, no vzhladom na moje zahranicne zkušenosti, priority a moznosti tusim.

G.Rossini:L´Italiana in Algeri (Mustafa – Karlsruhe)

Víme, že to není lehká otázka, ale zeptáme se na to: V jakém stavu je vůbec podle vás opera na Slovensku? Třeba pěvecké školství se zdá být u vás lepší, než v Česku.

To je podobne jako v predoslej otazke. Hladanie podstaty existencie , cize vyznamu opery, jej miesta a odozvy v spolocnosti a cesty na ktoru sa vydame. Nemame a do roku 1918 sme ani nemohli mat ani zdaleka taku tradiciu jako ine europske staty vratane Česka. A opera je znacne aj o tradicii. O to viac by sme sa mali snazit. Vyhovarat sa na to, ze sme niekedy nemohli je dětinské. SND oslavuje 90 rokov. Taky cas uz nielen mozeme a mali by sme, ale musime. Ci uz v iniciaci sutaze na nove diela, alebo v inscenovani klasických slovenskych diel modernym rukopisom. V neposledním rade nemozno hodnotit situaciu v opere a v klasickém hudbe bez vazby na uroven, naladu a reakciu celej spolocnosti. Uroven spolocnosti je odrazom urovne kultury celej a naopak a u nas to plati dvojnasobne.
K podotazke prejdem tym, ze minimálně 15 slovenskych spevakov pravidelne reprezentuje slovensko na zahranicnych, aj tych najvyznamnejsich, scénách. Je to velmi pozitivny dokaz o kulturnej existencii a urovni výučby spevu. Tiez je znakom kontinuity uz minimálně tretej generácie medzinarodnych spevakov a su dokazy ze tento trend bude pokracovat nadalej. Ucty, zadostucinenia, alebo ocenenia za svoje umenie sa im ale na slovensku dostane menej jako šafránu.
Porovnávat s Ceskom nerad, ale vidim a pocujem u vas krasne a dobře skolene mlade hlasy, situacia je neporovnatelne lepsia, jako před 10- 15 rokmi.

L.Janáček: Věc Makropulos (Dr.Kolenatý -společně s J.Markvartem-Vítek, G.Zampierim-Albert Gregor, G.B.Barkmin-Emilia Marty a A.Poláčkovou-Kristina -Národní divadlo Praha)

Po převzetí ceny Gabardi v Miláně, společně se sestrou L.Pavarottiho Gabrielou, která přebírala stejné ocenění in memoriam za svého bratra

Ve svém repertoáru máte i Dvořákova Vodníka. Jak hodně je to pro vás těžká role? Někteří vaši kolegové totiž přiznávají, že jim dává docela zabrat.

Vodnik je tažky. Spociatku interpretacia tejto role aj mne davala zabrat. Po štyroch inscenaciach a asi 50 predstaveniach nachadzam v nej potřebný pokoj a istotu. Tu ale moze rozbit ine rezijne pochopenie.
Interpretacia diel Dvoraka je vždy tazka. Jeho Requiem, Stabat Mater, Te Deum vyžaduji dobru techniku a zkušenosti.


A když už jsme to zmínili – kterou roli z vašeho současného operního repertoáru považujete za nejtěžší?

Jedno z najtažšich v nedávnej minulosti mnou spievanych bola Šostakovičova Suita pre bas a orchester na sonety Michelangela . Dlzkou, obsahom, spevackou technikou, výrazovými prostriedkami a snahou ci pocitom , aspon ciastocne pretlmocit dielo dvoch geniov. Treba ist blizko ku hranici svojích moznosti. Spatna vazba diela na interpreta sa neda nicim zaplatit.


A.Dvořák: Rusalka (Vodník – Graz)

Které nové úkoly jsou před vámi?

V najblizsom obdobi ma caka ma 5 repríz Rusalky v Grazi, v režii Stefana Herheima, v marci Makropulos a Aida v ND v Prahe a Ramfis v novej inscenaci v Klagenfurte. Na domacej scene Ramfis, Vodnik, Pimen a Gremin.

Poměrně široký koncertní repertoár. Co z něho máte nejraději a proč?

Nie je to fraza, ale vseto co prave spievam. Nedokazal by som sa profesionálně pretvarovat, ze mam v oblube nejake interpretovane dielo a při tom ho z duse nerad. Po interpretacii asi 70 titulov omsi a oratorii mozem povedat aj dakujem, toto nie. Skladbu si najprv minimálně pozriem alebo vypocujem a potom sa rozhodnem. Mimochodem, jednym z mojich najoblubenejsich autorov je vsetko od Dvoraka.

Máte za sebou hostování na nejedné ze zahraničních scén, Kodaň, Brusel, Štrasburk, Karlsruhe, Ženeva, Florencie, Palermo, ale i třeba Toronto. Co vás v cizině čeká v nejbližší době? A máte nějaké své „vysněné“ divadlo, kde byste si rád jednou zazpíval?

Nesnívam o roliach a dalších slavných scénách. Nejako ma to rokmi „preslo“. Nezijem pre to. No a co ked TA VELKA rola nebude. O to viac ma potom dobra ponuka potesi. Pre mna je navstevnik divadla rovnako dolezity v Prahe, ci Kodani. A kolko krasy mi priniesol taky Modrofuz, Diabol v Hrach o Marii, alebo ine, ktore som povodne ani nehodlal spievat. Podmienkou je snaha byt este lepším a pripravenejsim.

Jak relaxujete? Při čem si odpočinete nejlíp?

Chvile stravene s rodinou v nasej gotickej tvrzi. Mam rad fyzicku pracu, nedokazem byt dlho v relaxacnej horizontálnem polohe. Ale aj niektore operne role maju tiez relaxacny a blahodarny ucinok. Spätna väzba.

Děkujeme za rozhovor!

Se S.Ozawou ve Florencii


www.gustavbelacek.tripod.com

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments