O varhanách ve Dvoře Králové

Opera Plus přináší odbornou kritickou polemiku vynikajícího českého varhaníka prof. Jaroslava Tůmy o nedávných událostech na kůru sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové.

Je těžké najít vhodnou a co nejstručnější formu vyprávění o varhanách ve Dvoře Králové. Jedná se o dost složitou a bohužel i hodně nešťastnou historii. Přesto není nic ztraceno…O varhany, které chátrají, je třeba čas od času se postarat. Vlastníkem varhan je zpravidla farnost, u nás ve většině případů římskokatolická. Rozhodující slovo mívá pan farář. Nebo pan varhaník. Často se stará i obec a její samospráva. Leckde totiž vzali navzdory mediálním kampaním na vědomí, že restituce byly vyústěním předchozího bezpráví a že katolická církev má kromě příjmů i obrovské výdaje a není bohatá dost, aby zvládla všechno a hned jen sama.

Varhany v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové postavila firma Rieger v letech 1933 až 34 do barokní skříně Františka Pavla Horáka z roku 1776. Dispozici prý navrhl Bedřich Antonín Wiedermann. Doklad ale nemáme. V první polovině 20. století se všude varhany vyráběly především továrním způsobem. Přesto si v našem i v řadě jiných případů často zachovávaly vysokou uměleckou úroveň. O takové se později po druhé světové válce nikomu už ani nesnilo. Z toho důvodu byly ony královédvorské v roce 1970 zapsány jako movitá kulturní památka v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.

Jejich stav se ale už dlouho zhoršuje. Farnost proto obdržela v roce 2005 od královéhradeckého diecézního organologa pana Václava Uhlíře návrh na obnovu nástroje. Po pěti letech váhání jej předložila ke schválení také úředníkům památkové péče. Návrh byl promptně odsouhlasen také organologem Národního památkového ústavu panem PhDr. Petrem Koukalem, Ph.D. Poté se opět dlouho nic nedělo, čemuž se nelze divit, vždyť velkou překážkou realizace díla bývá nedostatek peněz. Proto v roce 2015 organolog Petr Koukal připustil možnost údržby bez nutnosti restaurování. Na dobré časy se blýskalo koncem téhož roku, kdy varhanář pan Boris Mettler vypracoval návrh na kvalitní opravu varhan. K realizaci jeho návrhu ale nedošlo.

Po mnoha dalších peripetiích se farnost letos naopak rozhodla svěřit poměrně rozsáhlé práce panu varhanáři Vítu Mišoňovi, který zřejmě nabídl výhodné finanční podmínky. Spolupracoval s ním také místní amatérský varhaník pan Vojtěch Jonáš. Jenže ouha. Standardně mají zaručit kvalifikovanost příslušné obnovy památkově chráněných varhan varhanáři, kteří získali licenci ministerstva kultury pro restaurování varhan. Ta je udělována na základě dříve provedených prací a vypracovaných restaurátorských zpráv. Doličnou licenci ovšem pan Mišoň ani pan Jonáš nevlastní. Jediné, co může varhanář bez licence učinit, je běžná údržba a drobná oprava nástroje. V žádném případě není oprávněn pouštět se do větších zásahů. Rozdíly mezi oběma činnostmi jsou přesně popsány v příslušných a ministerstvem kultury schválených metodikách.

Významu a vysokých uměleckých kvalit královédvorských varhan si je dobře vědom tamější rodák, dřívější regenschori kostela sv. Jana Křtitele a sbormistr Královédvorského chrámového sboru pan MgA. Vít Havlíček, Ph.D. Usiloval už dlouho o rozumný přístup vlastníka k vzácnému nástroji, bohužel však zůstal nevyslyšen. Na kostelním kůru se letos začátkem června stal svědkem procesu prováděného panem Mišoněm a jeho spolupracovníkem, jaký se mu jevil velmi neodborným a varhany až devastujícím. Zbývala jediná možnost, kterak zkázu zastavit, totiž požádat o přezkoumání situace příslušný odbor Městského úřadu ve Dvoře Králové. Pan Havlíček tak učinil, čímž sobě i svému chrámovému sboru přivodil okamžitý vyhazov z kůru kostela podepsaný panem farářem na základně jednohlasného doporučení farní rady. Z něj stojí za zmínku např. tyto věty: „Zejména Váš poslední počin, kdy jste podal stížnost na NPÚ ohledně údržby našich varhan, považujeme za lživé podání, které má poškodit jméno naší farnosti.“ A dále se pan Havlíček dočetl: „…doporučujeme, aby jste (sic!) z názvu Královédvorského chrámového sboru vypustili pojmenování chrámový.“ Jeho počin byl hodnocen některými farníky jako udání!

Vzhledem k tomu, že na úrovni samosprávy nemají orgány památkové ochrany specialisty na ten či onen obor, nastupuje v těchto situacích na scénu vyjádření Národního památkového ústavu. Odborný posudek organologa Petra Koukala po prohlídce aktuálního stavu varhan na kůru královédvorského kostela vyzněl jednoznačně: „Posouzení dosud provedených prací nasvědčuje, že nebyla dodržena legislativa a metodika.“ Následně informoval Odbor školství, kultury a sociálních věcí pana Havlíčka, že: „Na základě vyjádření odborné organizace státní památkové péče vede prvoinstanční orgán přestupkové řízení s vlastníkem výše uvedených varhan.“ Vzápětí byla udělena vlastníkovi varhan pokuta (spíše symbolická), kterou uhradil. Někteří dárci peněz na opravu varhan požádali v této situaci o vrácení finančních prostředků na své účty, čemuž farnost vyhověla.

Na to všem nevěděl farní asistent pan Ing. Zdeněk Bartoš nic lepšího, než stěžovat si na organologa NPÚ Petra Koukala, a sice přímo generální ředitelce Národního památkového ústavu v Praze paní Ing. arch. Naděždě Goryczkové. Paní generální ředitelka celou situaci přezkoumala a prostřednictvím důkladné konfrontace stížnosti s příslušnými dokumenty všech zainteresovaných stran záležitost uzavřela. Např. uvádí: „Vše v textu (stížnosti pana Bartoše – pozn. autora) směřuje k osobě pana organologa Petra Koukala jako k viníkovi současné situace, k jeho dřívějšímu vyjádření v souvislosti s obnovou varhan děkanského kostela.“ Po několika stranách zevrubného popisu sledu událostí konstatuje, že: „Vaše stížnost na našeho odborného pracovníka a hlavního organologa PhDr. Petra Koukala, Ph. D. není opodstatněná.“ Zároveň poukázala na celou řadu nepravdivých tvrzení v doličné stížnosti uvedených. Vůbec nejdůležitější je její závěrečné konstatování, že restaurátorské práce: „na varhanách nesmí nadále provádět Vít Mišoň, a to ze dvou důvodů: a) legislativního – nemá povolení k restaurování; b) odborného – používal nesprávné technologie a materiály.“

Co k tomu dodat?

Pan Havlíček měl od začátku pravdu, kterou bohužel muselo potvrdit až úřední jednání. Jsem zvědav, zda se dočká nějaké omluvy ze strany těch, kdo v kauze jednoznačně pochybili, a “vyhozený” Královédvorský chrámový sbor, který s opravou varhan nemá přímo nic společného, bude opět moci působit na kůru kostela sv. Jana Křtitele.

 

Mně osobně jde o výsledky varhanářských prací. Platí, že úroveň našich nejlepších varhanářů a těch málo zdatných je nebetyčně rozdílná. Lze konstatovat, že podnikání v oboru varhanářství má u nás stále jakési socialistické parametry. Co tím míním? Panuje mezi lidem představa, že i špatný varhanář má přece nárok se svým řemeslem živit. Proboha proč? V jiných oborech to dávno neplatí! Špatný pekař, který housky neumí, zkrachuje velmi brzy. I vlastníci varhan si musí dávat velký pozor na to, komu zakázku svěří. Jsem zvědav, co bude s varhanami ve Dvoře Králové dál. Podle mého by bylo dobré sbírat peníze a ve vhodný okamžik povolat schopného varhanáře. Záchrana královédvorského nástroje by za to stála.

Závěrem musím ještě zmínit, že z hlediska profesionálního varhaníka rozpoznat úroveň práce varhanářů není zas až tak těžké. Ve Dvoře Králové jsem byl, na varhany hrál. Když po opravě, resp. po pokusu o opravu některé tóny a rejstříky nehrají a jiné zase pískají i tehdy, kdy by neměly, je něco špatně. Třeba v Terezíně mají podobné varhany jako ve Dvoře Králové, také od firmy Rieger, jen trochu dříve postavené. Po kvalitním restaurování vše hraje jak má. Měl jsem tam letos v říjnu koncert k výročí republiky, od restaurování už nějaký čas uběhl, mohu tedy uvést Terezín jako příklad veskrze kladný. Podobné zkušenosti je třeba vyzdvihovat a dávat ve známost široké veřejnosti i zájemcům o uskutečňování dalších bohulibých varhanních projektů. Jak známo: „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci.“