O životaschopnosti jednoho nemanželského dítěte. Radostné pozorování života

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Lehárovy operety dvacátých a třicátých let šťastně nekončí. Místo srdcí, která se konečně nalezla, zůstávají rozbité vztahy. Naznačila to už Cikánská láska a Kde skřivánek zpívá, a vývoj pokračuje operetami Paganini, Carevič, Země úsměvů (původně Žlutá kazajka), Friederike a Giuditta. Nejsou to operety tragické, i když se tak někdy označují. Pro náročná zpěvní čísla, která vyžadují operní hlasy (a pokud nejsou, herecký projev výkon nezachrání), se jim také někdy říká „pěvecké operety“, jindy „romantické“. Jako nejpřesnější se zdá být označení „lyrické“. V nich se dostal Lehár hudebně k vrcholu, také zásluhou tenoristy Richarda Taubera, jehož umění skladatele inspirovalo k nejkrásnějším melodiím.

Tenorista Richard Tauber (foto archiv autorky)
Tenorista Richard Tauber (foto archiv autorky)

Krystalizace lyrické operety nesouvisí pouze s Lehárovým osobním a uměleckým založením, s povahou jeho hudby, ale také s invazí jazzu a americké taneční hudby a rozvojem revuálního divadla – přiblížení ke sféře (už historií odvanuté) romantické opery tvořilo k revui protiklad. „Lyrická“ opereta se přiblížila opeře také využíváním leitmotivů a dlouhých prokomponovaných scén, na druhé straně se nezbavila uzavřených hudebních čísel strofického a kupletového charakteru či schémat v obsazení postav. Operetní libretisté nedokázali mistrovsky propojit „vysoké“ a nízké“ tak, jak to uměl Shakespeare v postavách popletených sluhů, nekňubů či hubatých chův ve svých tragédiích. V operetě roste důraz na lyriku, komický prvek je téměř potlačen, ale nezmizí. A dodnes představuje pro inscenátory problém, co s ním.

Franz Lehár (foto archiv autorky)
Franz Lehár (foto archiv autorky)

Lehár roku 1913 v jednom rozhovoru na otázku, jaké má plány do budoucna, odpověděl: „Cítím se přitahován jedině k operetě a tento umělecký druh mě plně uspokojuje. To, čemu se říká ‚koketování s operou‘, není nic jiného, než že se technické prostředky, které musí každý moderní skladatel ovládat, smějí a mají použít v operetě. Proč by měla právě opereta stylově ustrnout, když se všude jinde ohlašuje pokrok?“ V téže době se jinde o budoucnosti operety vyjádřil takto: „O co usilujeme a co hledáme, spočívá v tom, že chceme přinést do naší práce tolik realismu, pravdy a skutečného života, jak jen je možné. Jsem přesvědčen, že budoucí opereta se bude vyvíjet výhradně z pozorování života, ovšem z lehkého a radostného pozorování.“

(pokračování)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments