Objev Loutny české byla šťastná náhoda, popisuje muzikolog Petr Daněk

V dne&scaron;ní době úzké specializace působí osobnost muzikologa Petra Daňka skutečně dojmem renesančního člověka, jehož záběr činností zabíhá do mnoha oborů. Ponejvíce se věnuje hudební vědě a předná&scaron;kám na vysoké &scaron;kole. Náv&scaron;těvníci koncertů jej pak mohou znát jako dramaturga Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK či uměleckého vedoucího souboru Octopus Pragensis. V poslední době se v&scaron;ak &scaron;ir&scaron;í veřejnost mohla s jeho jménem setkat díky jednomu unikátnímu objevu. Nedávno proběhla různými médii zpráva, ve světě klasické hudby vzácně intenzivní ve společenském dosahu i mimo umělecké prostředí, o va&scaron;em objevu houslového partu Loutny české od Adama Michny z Otradovic, který byl dosud považován za ztracený. Jak se vám jej podařilo nalézt? Byla to zvlá&scaron;tní &scaron;ťastná náhoda. Dokončoval jsem knihu o hudebním tisku v Čechách v &scaron;estnáctém století a v souvislosti s tím nav&scaron;tívil i Vlastivědné muzeum ve Slaném. Nachází se v prostorách bývalého piaristického klá&scaron;tera a obsahuje krásnou historickou knihovnu, která je uložena v původním interiéru. Zahrnuta do ní byla již v padesátých letech minulého století i knihovna blízkého franti&scaron;kánského klá&scaron;tera.Ředitel muzea Mgr. Jan Čečrdle a jeho spolupracovníci mě nechali v plné důvěře pracovat přímo v historické knihovně. Strávil jsem tam řadu hodin a procházel celý historický fond, který obsahuje mnoho cenných tisků a rukopisů, mezi kterými se nacházejí i hudebniny. Houslový part nejpopulárněj&scaron;í Michnovy sbírky Loutna česká byl založen v jednom svazku konvolutu velice vzácných hlasově kompletních skladeb z přelomu &scaron;estnáctého a sedmnáctého století. Samozřejmě jsem byl nálezem Michny nad&scaron;en, ale mám-li být upřímný, vzhledem ke svému zájmu a muzikologickým prioritám jsem tam nalezl tisky je&scaron;tě cenněj&scaron;í. K objevu do&scaron;lo již v únoru tohoto roku (2014). Seznámil jsem s ním své studenty v semináři, který vedu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, své nejbliž&scaron;í spolupracovníky v projektu Musica Rudolphina a nabídl jsem studii o tomto pramenu do periodika Musicalia, který vydává České muzeum hudby. V&scaron;ichni zmínění dovedli o nálezu mlčet až do podzimu, kdy už bylo jasné, že studie doplněná o faksimile vyjde v dohledné době a že před Vánoci (23. prosince) zrekonstruovaná sbírka zazní díky Adamu Viktorovi. Až teprve poté jsem si dovolil informaci o nálezu zveřejnit. Loutna česká je již dlouhou dobu pevnou součástí hudebního repertoáru a byly publikovány různé notové edice i nahrávky. Dá se říci, nakolik může objevení tohoto instrumentálního hlasu změnit interpretační pohled na celé dílo? Nález houslového partu sbírky je naprosto zásadní pro poznání celého písňového cyklu. Michnovu písňovou sbírku známe díky Emiliánu Troldovi, obdivuhodnému solitérovi české hudební vědy, který objevil ve dvacátých letech minulého století dva prameny: varhanní part a zjednodu&scaron;ené rukopisné particello téměř celého díla. Hledal dál, neboť věděl, že ve sbírce byly účastny i dal&scaron;í nástroje a vokální hlasy. Dal&scaron;í prameny v&scaron;ak nenalezl, a tak vydal v roce 1943 první jednoduchou edici Loutny české, z které se dlouho hrálo a zpívalo a která se velmi volně upravovala. Zlom nastal v osmdesátých letech dvacátého století, kdy Martin Horyna vydal edici a faksimile tisku particella z roku 1653, které bylo mezi tím nalezeno v Soběslavi. Nedohledal, a tím pádem i nevydal v&scaron;ak varhanní part. Dal&scaron;í prameny se totiž v desetiletích po Troldově výzkumu kuriózně ztrácely a někdy opět nacházely. Michnova hudba již ale žila svým životem mezi profesionálními i amatérskými soubory. Nikdo v&scaron;ak nenahlédl Loutnu českou v celku, vždy &scaron;lo o interpretaci na základě neúplných podkladů. Nově nalezený part prvních houslí dává sbírce jasné obrysy. Společně s varhanním partem vytváří doprovod nejen k písním, ale objevuje nám i podobu instrumentálních ritornelů, které písně lemovaly a doposud byly realizovány jen hypoteticky, či se spí&scaron;e při interpretaci vypou&scaron;těly. Víme tedy zásluhou nově nalezeného pramene, jak ritornely zněly, jaké nástroje ve sbírce účinkovaly a dovídáme se i dal&scaron;í informace, kupříkladu zmínky o dynamice. Nalezený pramen jasně určuje písňový cyklus pro domácí komorní provozování, které je prosté přehnané virtuozity a okázalosti.Vraťme se je&scaron;tě na chvíli k hudební sbírce ve Slaném. I když z tohoto kraje pocházím, musím se přiznat, že jsem až doposud neměl o její existenci tu&scaron;ení. Věřím. Pracuji na knize už poměrně dlouho. Během těch několika let jsem zavítal do řady knihoven a archivů v Čechách. A nevím, jestli mi bude stačit můj život na to, abych v&scaron;e nalezené do hloubky zhodnotil a publikoval. Na&scaron;e fondy, přes v&scaron;echny svozy, likvidace a krádeže od padesátých let do současnosti, obsahují neuvěřitelné bohatství pramenů ke v&scaron;em obdobím vývoje hudební kultury na na&scaron;em území. Některé fondy pro&scaron;ly v posledních letech důkladnou revizí a odborným zpracováním a jejich způsob uchování a zpracování je na evropské úrovni. Příkladem může být kupříkladu i knihovna ve Vlastivědném muzeu ve Slaném. Znám v&scaron;ak i fondy, do kterých dodnes pr&scaron;í, plíseň je tam více doma než badatelé a nejčastěj&scaron;ími náv&scaron;těvníky jsou divocí antikváři, kteří obratně přesouvají do zahraničí to nejzajímavěj&scaron;í. Bohužel pražská hudební věda ztratila již před časem pud sebezáchovy a raději se zabývá módními žurnalistickými tématy, která vlastně nic neře&scaron;í, než aby pracovala se skutečnými prameny a sloužila hudbě. Osobně se snažím zadávat ve svém semináři témata, která objevují krásu a bohatství hudby raného novověku právě cestou důkladné muzikologické práce, která je opřena o studium dobových pramenů. Jak už trochu vyplynulo z předchozích odpovědí, vá&scaron; hlavní badatelský zájem se dlouhodobě soustředí na hudbu vrcholné renesance a na studium hudebních tisků v předbělohorských českých zemích. Výsledky va&scaron;ich výzkumů jsou ceněny v mezinárodním měřítku. V Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy rovněž vedete specializovaný Seminář hudby vrcholné renesance a raného baroka. Ano, seminář, který jsem už zmínil, pracuje více jak dvacet let. Navazuje na tradici, kterou zahájil na pražské katedře docent Jaromír Černý. Je to moje velká radost, protože za dobu svého působení v tomto semináři jsem inicioval vznik desítek seminárních, diplomních a nyní i doktorských prací, z nichž některé výrazně přesahují standard běžný v české muzikologii. Vím, že ne každý student má zájem o hudbu raného novověku, o vokální polyfonii či varhanní nebo loutnové tabulatury, nicméně každý rok přichází do semináře někdo, kdo se pro témata ze zmíněného období nadchne. A práce s ním je pak pro mě radostí, která mě vyná&scaron;í z běžné pedagogické rutiny do stavu téměř euforického. S každou prací se něco nového dozvím a osobně se velice tě&scaron;ím, když výstupem je i práce, která se dočká publikování a její autor či autorka pokračují v tématu i v dal&scaron;ím profesním životě. Zvlá&scaron;tě blízké je vám téma rudolfínské Prahy. Před několika lety jste dokonce stál u zrodu volného vědeckého sdružení Musica Rudolphina, do něhož se kromě domácích badatelů zapojili rovněž zahraniční vědci. Jaký je cíl va&scaron;í činnosti a kteří kolegové se na ní podílejí? Musica Rudolphina vlastně na zmíněný seminář navazuje. Je to iniciativa, která už má skutečný mezinárodní dosah, protože se na ní různou měrou podílejí i badatelé mimopraž&scaron;tí a zahraniční. Intenzivně se k němu snažíme přivést i nejtalentovaněj&scaron;í absolventy fakultního semináře, a to zvlá&scaron;tě proto, že zavedené muzikologické instituce, kupříkladu Kabinet hudební historie Etnologického ústavu Akademie věd České republiky, se staré hudbě věnují zcela okrajově či spí&scaron;e formálně. Musica Rudolphina se snaží realizovat moderní projekt mezinárodní a mezigenerační muzikologické spolupráce, která se zabývá jedním z nejzajímavěj&scaron;ích období v dějinách kultury v Českých zemích, tedy dobou vlády císaře Rudolfa II. Habsburského. Témat je v této souvislosti nekonečně a jejich význam překračuje hranice oboru i na&scaron;í země. Projekt Musica Rudolphina je zvlá&scaron;tním pokusem vytvořit významné muzikologické pracovi&scaron;tě bez pevné pracovní doby, vnitřních oběžníků, odborových schůzí, hlasování a virtuálního vykazování odpracovaného času.Nikdo není automaticky placen z veřejných peněz ani nepobírá odměny v případě životního jubilea. Důležitá je kooperace, vzájemná informovanost, snaha o vytvoření prací kolektivního typu a o veřejnou dostupnost výsledků. Základním stále aktualizovaným výstupem celého projektu jsou webové stránky www.bibemus.org. Na projektu pracuje již řada skvělých odborníků. Mezi nejbliž&scaron;í spolupracovníky patří Jan Baťa, bezpochyby nejtalentovaněj&scaron;í pražský muzikolog mladé generace, dále obdivuhodně encyklopedicky vzdělaný Jiří K. Kroupa, mimořádně pracovitý a nekonečně invenční brněnský muzikolog Vladimír Maňas či nově habilitovaný jihočeský muzikolog, jehož odborné aktivity v součtu předčí produkci početného akademického pracovi&scaron;tě, Martin Horyna. Řada spolupracovníků je ze zahraničí, mezi ně patří i absolventka pražské katedry Michaela Rossi, jejíž kniha o hudebnících na rudolfínském dvoře, která v nejbliž&scaron;í době vyjde, bude celosvětovým &bdquo;muzikologickým bestselerem“. I přes značné pracovní vytížení si stále udržujete kontakt s praktickým hudebním provozem. Se soubory Duodena Cantitans a Capella Rudolphina jste se věnoval bohaté koncertní i nahrávací činnosti a nyní působíte jako umělecký vedoucí vokálního ansámblu Octopus Pragensis. Přestože mám rád odbornou práci vymezenou historickou knihovnou či klidem pracovny, to nejintenzivněj&scaron;í, co znám, je zážitek z prakticky provozované hudby. Zná to každý hudebník, který nepodlehne rutině a pro kterého je znějící hudba nejen obživou, ale i způsobem nejniterněj&scaron;í komunikace. Octopus existuje již od roku 2004 a v desítkách koncertů se snaží oživit hudbu zdánlivě vzdálenou a zapomenutou. V současné době sdružuje &scaron;est profesionálních zpěváků, kteří jsou si blízcí nejen tím, že se jejich hlasy splétají v intimním předivu kontrapunktu &scaron;estnáctého století, ale i svými životními postoji a názory. Je to společenství zasvěcených, kteří...

Mohlo by vás zajímat