Čím lidé žijí Bohuslava Martinů aneb O vánočních operách

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Česká filharmonie pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka nastudovala pro tři koncerty takřka neznámou operu Bohuslava Martinů What Men Live By (Čím lidé žijí). Dílo původně určené pro televizní obrazovku se ukázalo nejen jako hudební objev, ale také ideální adept na českou „vánoční operu“, která v repertoáru chybí.Smysl Bohuslava Martinů pro syntézu hudebních a dramatických žánrů i vizionářské pochopení možností moderních médií pro hudebně-dramatické útvary nepřestává budit obdiv. Bohuslav Martinů jako jeden z prvních českých skladatelů zkomponoval rozhlasovou operu (Hlas lesa, 1935 a první verze Veselohry na mostě, komponováno 1935), počítal s využitím filmových dotáček v surrealistických operách (Slzy nože, komponováno 1928 a Trojí přání, komponováno 1928–29) a při pobytu ve Spojených státech vytvořil významná díla v oboru původní televizní opery, tedy žánru, který se začal prudce vyvíjet v době, kdy ještě národní televizní sítě měly zájem o původní uměleckou tvorbu, byť i na poli minoritních žánrů, jakým je opera.

Opera What Men Live By vznikla v krátkém čase (20. prosince 1951 – 11. února 1952) v New Yorku, kde Bohuslav Martinů bydlel až do konce roku 1953.Po velkém úspěchu scénického uvedení Veselohry na mostě v květnu 1951 byl skladatel vyzván ke kompozici dvou televizních oper. Pro obě si vybral ruské náměty z fondu klasické literatury, byť oba diametrálně odlišné. Komickou operu The Marriage (Ženitba) podle Nikolaje Vasiljeviče Gogola, zakázku pro televizní síť NBC, dokončil po dvou měsících v listopadu 1952. Ač byla Ženitba dokončena později, v televizním vysílání operu-pastorel Čím lidé žijí předběhla. Obě libreta skladatel vytvořil sám, a to úpravou původních textů, a obě opery jsou komponovány přímo na anglický text. Malou záhadou zůstává přesné datum uvedení opery Čím lidé žijí na amerických obrazovkách, ale patrně šlo o květen 1953, a ani není známá konkrétní televizní společnost, jako nejpravděpodobnější se jeví stanice ABC nebo CBS. První jevištní provedení se konalo v New Yorku 20. května 1955 zásluhou The Hunter College Opera Association (dirigent F. Jaroschy, režie R. Landlerová). Programová brožura uvádí ještě komorní představení (1. dubna 1954) pouze s klavírem v divadle Grunow Theatre v Interlochenu, kdy by mělo jít o studentské představení pořádané Michiganskou univerzitou. Českou scénickou premiéru dílo zažilo v Plzni 9. května 1964 (dirigent Bohumír Liška, režie Bohumil Zoul, scéna a kostýmy Vladimír Heller).Podkladem libreta je krátká povídka Lva Nikolajeviče Tolstého. Přes obsáhlé literární dílo tohoto velikána se jeho náměty jen sporadicky objevují na světových operních jevištích. Z velkých románových cyklů a románů se trvale prosadily Prokofjevova opera Vojna a mír (1944) a mezi několika operními zhudebněními Anny Kareniny se spíše prosadil balet Rodiona Ščedrina (1972) komponovaný pro manželku Maju Pliseckou. Opery s tímto námětem, přes světoznámou zápletku, jako by trpěly nedostatkem hudební osobitosti, a tak se neuchytily v světovém repertoáru (například E. I Granelli, 1906; J. Hubay, 1923; I. Hamilton, 1981 ad.). Českým příspěvkem je stejnojmenná opera Emila Hlobila podle dramatizace Tolstého románu N. D. Volkova (premiéra 1972 České Budějovice). Annou Kareninou se jako možným operním námětem zabýval opakovaně i Giacomo Puccini a Leoš Janáček. Janáček zanechal několik fragmentů k této opeře, datovaných 1907, aby se ještě později zabýval kompozicí opery na námět Tolstého dramatu Živá mrtvola (1916), jež také zůstala v úplných počátcích. Tolstého román Anna Karenina ale jasně prokazuje potenciál operního námětu, jak je vidět v posledním filmovém zpracování tohoto díla s Keirou Knightley (2012) v hlavní roli, ve kterém jsou některé obrazy inscenovány v duchu operní nebo baletní estetiky. Přesto obliba Tolstého literárních děl a filozofie podnítila především ve třicátých letech vznik dvou svébytných českých oper, stojících mimo hlavní proud domácí i světové operní tvorby. Oběma jsou společné vizionářské myšlenky a princip „neprotivení se zlu“. Podle povídky Pohádka o Ivanu hlupákovi napsal libreto uznávaný český spisovatel Jiří Mařánek, které pak zkomponoval v letech 1928–33 jako svoji poslední operu pod názvem Honzovo království Otakar Ostrčil. Dílo premiérované v brněnském Zemském divadle roku 1934 a v následující sezoně uvedené na scéně Národního divadla v Praze sklidilo ale smíšený ohlas také pro levičácké názory o uspořádání společnosti, které pak byly doslova zneužity vytržením z konceptu při hodnocení díla v padesátých letech dvacátého století.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Čím lidé žijí (Česká filharmonie 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Komentáře “Čím lidé žijí Bohuslava Martinů aneb O vánočních operách

  1. Děkuji recenzentovi za obšírné hodnocení koncertního provedení opery i za zajimavé osvětlení okolností vzniku díla. Provedení bylo opravdu skvostné – a hodilo se v tento předvánoční čas. Jediné, co mně rušilo, byla amplifikace provedení – která byla skutečně pro moje uši příliš hlučná – sál Rudolfina myslim má natolik dobrou akustiku, že amplifikaci nepotřebuje.

Napsat komentář

Reklama