Objev Loutny české byla šťastná náhoda, popisuje muzikolog Petr Daněk

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V dnešní době úzké specializace působí osobnost muzikologa Petra Daňka skutečně dojmem renesančního člověka, jehož záběr činností zabíhá do mnoha oborů. Ponejvíce se věnuje hudební vědě a přednáškám na vysoké škole. Návštěvníci koncertů jej pak mohou znát jako dramaturga Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK či uměleckého vedoucího souboru Octopus Pragensis. V poslední době se však širší veřejnost mohla s jeho jménem setkat díky jednomu unikátnímu objevu.


Nedávno proběhla různými médii zpráva, ve světě klasické hudby vzácně intenzivní ve společenském dosahu i mimo umělecké prostředí, o vašem objevu houslového partu Loutny české od Adama Michny z Otradovic, který byl dosud považován za ztracený. Jak se vám jej podařilo nalézt?

Byla to zvláštní šťastná náhoda. Dokončoval jsem knihu o hudebním tisku v Čechách v šestnáctém století a v souvislosti s tím navštívil i Vlastivědné muzeum ve Slaném. Nachází se v prostorách bývalého piaristického kláštera a obsahuje krásnou historickou knihovnu, která je uložena v původním interiéru. Zahrnuta do ní byla již v padesátých letech minulého století i knihovna blízkého františkánského kláštera.Ředitel muzea Mgr. Jan Čečrdle a jeho spolupracovníci mě nechali v plné důvěře pracovat přímo v historické knihovně. Strávil jsem tam řadu hodin a procházel celý historický fond, který obsahuje mnoho cenných tisků a rukopisů, mezi kterými se nacházejí i hudebniny. Houslový part nejpopulárnější Michnovy sbírky Loutna česká byl založen v jednom svazku konvolutu velice vzácných hlasově kompletních skladeb z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Samozřejmě jsem byl nálezem Michny nadšen, ale mám-li být upřímný, vzhledem ke svému zájmu a muzikologickým prioritám jsem tam nalezl tisky ještě cennější. K objevu došlo již v únoru tohoto roku (2014). Seznámil jsem s ním své studenty v semináři, který vedu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, své nejbližší spolupracovníky v projektu Musica Rudolphina a nabídl jsem studii o tomto pramenu do periodika Musicalia, který vydává České muzeum hudby. Všichni zmínění dovedli o nálezu mlčet až do podzimu, kdy už bylo jasné, že studie doplněná o faksimile vyjde v dohledné době a že před Vánoci (23. prosince) zrekonstruovaná sbírka zazní díky Adamu Viktorovi. Až teprve poté jsem si dovolil informaci o nálezu zveřejnit.

Loutna česká je již dlouhou dobu pevnou součástí hudebního repertoáru a byly publikovány různé notové edice i nahrávky. Dá se říci, nakolik může objevení tohoto instrumentálního hlasu změnit interpretační pohled na celé dílo?

Nález houslového partu sbírky je naprosto zásadní pro poznání celého písňového cyklu. Michnovu písňovou sbírku známe díky Emiliánu Troldovi, obdivuhodnému solitérovi české hudební vědy, který objevil ve dvacátých letech minulého století dva prameny: varhanní part a zjednodušené rukopisné particello téměř celého díla. Hledal dál, neboť věděl, že ve sbírce byly účastny i další nástroje a vokální hlasy. Další prameny však nenalezl, a tak vydal v roce 1943 první jednoduchou edici Loutny české, z které se dlouho hrálo a zpívalo a která se velmi volně upravovala. Zlom nastal v osmdesátých letech dvacátého století, kdy Martin Horyna vydal edici a faksimile tisku particella z roku 1653, které bylo mezi tím nalezeno v Soběslavi. Nedohledal, a tím pádem i nevydal však varhanní part. Další prameny se totiž v desetiletích po Troldově výzkumu kuriózně ztrácely a někdy opět nacházely. Michnova hudba již ale žila svým životem mezi profesionálními i amatérskými soubory. Nikdo však nenahlédl Loutnu českou v celku, vždy šlo o interpretaci na základě neúplných podkladů. Nově nalezený part prvních houslí dává sbírce jasné obrysy. Společně s varhanním partem vytváří doprovod nejen k písním, ale objevuje nám i podobu instrumentálních ritornelů, které písně lemovaly a doposud byly realizovány jen hypoteticky, či se spíše při interpretaci vypouštěly. Víme tedy zásluhou nově nalezeného pramene, jak ritornely zněly, jaké nástroje ve sbírce účinkovaly a dovídáme se i další informace, kupříkladu zmínky o dynamice. Nalezený pramen jasně určuje písňový cyklus pro domácí komorní provozování, které je prosté přehnané virtuozity a okázalosti.Vraťme se ještě na chvíli k hudební sbírce ve Slaném. I když z tohoto kraje pocházím, musím se přiznat, že jsem až doposud neměl o její existenci tušení.

Věřím. Pracuji na knize už poměrně dlouho. Během těch několika let jsem zavítal do řady knihoven a archivů v Čechách. A nevím, jestli mi bude stačit můj život na to, abych vše nalezené do hloubky zhodnotil a publikoval. Naše fondy, přes všechny svozy, likvidace a krádeže od padesátých let do současnosti, obsahují neuvěřitelné bohatství pramenů ke všem obdobím vývoje hudební kultury na našem území. Některé fondy prošly v posledních letech důkladnou revizí a odborným zpracováním a jejich způsob uchování a zpracování je na evropské úrovni. Příkladem může být kupříkladu i knihovna ve Vlastivědném muzeu ve Slaném. Znám však i fondy, do kterých dodnes prší, plíseň je tam více doma než badatelé a nejčastějšími návštěvníky jsou divocí antikváři, kteří obratně přesouvají do zahraničí to nejzajímavější. Bohužel pražská hudební věda ztratila již před časem pud sebezáchovy a raději se zabývá módními žurnalistickými tématy, která vlastně nic neřeší, než aby pracovala se skutečnými prameny a sloužila hudbě. Osobně se snažím zadávat ve svém semináři témata, která objevují krásu a bohatství hudby raného novověku právě cestou důkladné muzikologické práce, která je opřena o studium dobových pramenů.

Jak už trochu vyplynulo z předchozích odpovědí, váš hlavní badatelský zájem se dlouhodobě soustředí na hudbu vrcholné renesance a na studium hudebních tisků v předbělohorských českých zemích. Výsledky vašich výzkumů jsou ceněny v mezinárodním měřítku. V Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy rovněž vedete specializovaný Seminář hudby vrcholné renesance a raného baroka.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář