Obraz Doriana Graye: Plíživá dekadence dokonalé krásy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
„Všechno umění je zároveň povrch a symbol. Ti, kdož jdou pod ten povrch, činí tak na vlastní nebezpečí. Ti, kdož luští ten symbol, činí tak na vlastní nebezpečí.“ (Oscar Wilde) Psychologicky vystavěný dekadentní román s prvky hororu Obraz Doriana Graye patří mezi vrcholná díla moderní literatury konce 19. století. Od svého vzniku fascinuje tvůrce všech žánrů a stal se inspirací i předlohou mnoha nejen scénických adaptací. Ta poslední je nyní součástí repertoáru olomouckého baletního souboru. S původní hudbou současného italského skladatele Aniella Mallardoa a v režii kanadského choreografa Paula Chalmera měla svou světovou premiéru 6. a 7. dubna 2022 na jevišti Moravského divadla Olomouc.


Aniello Mallardo: Obraz Doriana Graye – Emily-Joy Smith, Aurélien Jeandot; Moravské divadlo Olomouc (foto Serghei Gherciu)

Románový příběh Oscara Wildea prostupuje faustovské téma pojednávající o metafyzice vztahu reálného života a umění. Částečně autobiografický děj se odehrává v době přelomu dvou století, kdy byla estetická dokonalost uměleckého díla, tj. krása, považována za jedinou a zásadní hodnotu jeho kvality. Fascinující zobrazení krásy bez ohledu na její hlubší morálku, jako by získávalo svým dokonalým zachycením magickou svébytnost s možností ovlivňovat lidské osudy.

Původní literární dílo v duchu tvůrčího směru nastupující moderny – symbolismu zaostřilo na plíživý jev povrchnosti a morální dekadence v životě tehdejší konzervativní společnosti. Jeho autor v něm tak zachytil existenční problematiku kulturních postojů své doby. Snaha o dosažení pocitu ideálu a blaha vedla k postupnému rozpadu morálních hodnot jednotlivce stejně jako ztrátě vlastní osobnosti člověka, který přikládal až příliš velký důraz vnějšímu obrazu čehokoliv a nevnímal skryté vnitřní významy. Rozklad tradičních hodnost na pozadí vrcholícího věku industrializace jen násobil všeobecnou pesimistickou beznaděj ze stavu tehdejšího světa. Tento pocit ve spojení s blížícím se koncem století, který byl symbolicky vnímán jako existenční konec, vyvolával u mladé generace rezignaci na civilizační budoucnost. Nastupující modernismus a jeho literární a umělecké směry svou sociální kritikou postupně vytvářely mosty mezi starým a novým světem a pomáhaly nacházet nové hodnoty a významy pro další život i uměleckou tvorbu.

Aniello mallardo: Obraz Doriana Graye, Sergio Méndez Romero, Beatriz Jimeno Santos; Moravské divadlo Olomouc (foto Serghei Gherciu)

Dokonalá krása vždy souzněla s baletním uměním více než dokonale. Ztvárnění Obrazu Doriana Graye prostřednictvím tance je určitě více než vhodně vybraným symbolickým apelem na současné společenské vnímání proměn estetiky tanečního umění. Balet Moravského divadla Olomouc s čerstvým šéfem Janem Fouskem, do jehož dramaturgických vizí tento, předchozím vedením nastavený inscenační plán, skvěle zapadl, tak možná neúmyslně čeří stojaté vody repertoárových konvencí nejen tohoto stánku umění.

Dvouaktový dějový balet v novoromantickém stylu, vypráví románový příběh naivní fascinace krásou přinášející zlo, proti němuž nemá ani osudová láska šanci. Děj je podle předlohy převyprávěn velmi konkrétním a věcným způsobem bez jakýchkoliv ambicí o vlastní inscenační uchopení symbolismu jako silného výrazového prostředku pro jeviště. Míjí impresi tajemně poetické atmosféry, a naopak akcentuje obraznost expresivního realismu divadelní prezentace. Lehké dramaturgické úpravy původní předlohy vytvářejí inscenační zkratku hlavní dějové linie, kterou v celkem třinácti obrazech řadí do nekomplikované narativní posloupnosti. Klíčem k výběru jednotlivých scén byl podle choreografa potenciál jejich tanečního ztvárnění.

Obraz Doriana Graye byl právě domalován a malíř seznamuje svého přítele hraběte Henryho s mladíkem, který mu byl modelem. Pod vlivem světáckého Sira Henryho Wottona zatouží sedmnáctiletý Dorian Gray po věčné kráse a mládí, aniž by tušil, že jeho přání bude splněno. Obraz, který malíř namaloval v okouzlení jeho zevnějškem, nyní bude stárnout místo něj. A on si bude jen užívat výsluní přízně společnosti, do které je záhy díky Henrymu uveden. Dokonalost jeho štěstí korunuje opětovaná láska, kterou vzplane při návštěvě divadla. Mladinká a stejně naivní herečka Sybil, i přes odpor svého bratra, zcela ztratí pro Doriana Graye hlavu, což se jí stane osudným. Po obdivu toužící Narcis totiž postupně ztrácí o mladou dívku zájem a začne její společnost odmítat. Svou roli v tom hraje i manipulativní vliv cynického Wottona, který bezohledně upřednostňuje vlastní zhýralé potěšení. Dekadentní zábava, ke které Doriana Graye svádí, dostává pod vlivem drog téměř mystickou příchuť rituálního obřadu a mladík nad sebou postupně ztrácí kontrolu. Když si ve chvilce střízlivosti vzpomene na Sybil, je už pozdě. Naivní a citově labilní dívka v největším žalu už zvolila skokem do Temže smrt.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments