Obyčejně neobyčejný Ring v Seattlu

 

Možná to bude znít jako reklamní slogan, ale Siegfried, potažmo celý Ring v Seattle Opera takový skutečně byl.

 

 

Provedení Ringu se na prkna McCaw Hall vrací každé čtyři roky. Od roku 1984 je to třetí inscenační nastudování. V moderní McCaw Hall, v jejímž prostorném a akusticky dokonalém hledišti jsme 28. srpna zasedli, jsem očekával také moderně pojatou inscenaci s kvalitou hudebního nastudování středně velkého amerického města bez operní tradice.

V obojím jsem se spletl. Už od prvních tónů bylo jasné, že dirigent Robert Spano povede orchestr výrazově odstíněně a přitom přesně. Jasné vyznění všech motivů, zvuk nepřehlušující zpěváky ani v exaltovaných pasážích. Precizní , čistý, lahodný, bez chyb. Prostě zvuk orchestru, který málokdy uslyšíte na renomovaných evropských wagnerovských scénách. Osvědčený severský tenorista Stig Andersen, který může být našim posluchačům známý například z nahrávky kodaňského Ringu ( vyšla na DVD) part Siegfrida zpívá. Ano ZPÍVÁ. Mnoho wagnerovských tenorů totiž tento neobyčejně těžký part v nejexaltovanějších polohách už nezpívá, ale spíše deklamuje. Další plus přidala představitelka Brünhildy Janice Baird, která neobyčejně pevným hlasem s jasnými znělými výškami zvládla všechna úskalí přetěžkého zpívání ve třetím jednání. Poutník alias Wotan, jehož představitelem byl Greer Grimsley, měl také krásný znělý hlas, který dával pocítit jeho božskou sílu – i když herecky přesvědčivý nebyl. Alberich, jehož part zpíval Richard Paul Fink, byl v mých uších nejlepším Alberichem, kterého jsem na jevišti slyšel. Nejsem z těch, co chválí za každou cenu, ale tuhle inscenaci prostě po hudební stránce pochválit musím. Možná, že to bylo vůbec nejlepší hudební nastudování Siegfrieda, které jsem kdy naživo slyšel.

A inscenační podoba? Klasika. Les, jeskyně, medvěd, skály i plameny, sluj s opravdovým mohutným drakem… Nejsem zastáncem kašírovaných kulis, helmic a pancéřované zbroje, spíše hledám v operách nový výklad a obsah, který obohatí můj současný život. Tahle klasika však nevadila. V Seattlu mi dokonale provedená scéna s kostýmy, které byly jednoduché, prostě nevadila. Byla nasvětlená tak, že vše vypadalo jako když sledujete film. Jeviště je velmi široké (slovníkem televizní terminologie by se dalo říci – formát 16:9). Divák zabořený v pohodlném sedadle si připadá spíše jako v kině. Při dračí scéně jsem se přistihl, že se cítím, jako při promítání Pána prstenů s wagnerovskou hudbou :-). Některé inscenační postupy (například příchod Erdy, kterou volá Wotan) byly naopak velmi zajímavé (Erda prošla skálou jako ve filmovém triku).

No a co ještě dodat? Ring v Seattlu má mnoho fanoušků a příznivců. Před představením a o přestávkách byl operní obchod s rekvizitami a suvenýry (malé, větší i největší Nothungy, helmice valkýr, kopí, …), ale i s literaturou o Wagnerovi a jeho díle nacpaný k prasknutí a po představení si skoro každý něco odnášel domů. Jistě, Američané milují suvenýry… I já, přestože jsem si domů neodvezl helmici ani meč, jsem se stal příznivcem Ringu v opeře Seattle. A upřímně jeho obyvatelům a operním příznivcům závidím novou premiéru Tristana a Isoldy, plánovanou na 31. července 2010.

Richard Wagner:
Siegfried
(Der Ring des Nibelungen)
Opera Seattle 28.8.2009
Dirigent Robert Spano
Režisér Stephen Wadsworth
Scéna Thomas Lynch
Kostýmy Martin Pakledinaz

Mime – Dennis Petersen
Siegfried – Stig Andersen
Wanderer – Greer Grimsley
Alberich – Richard Paul Fink
Fafner – Daniel Sumegi
Waldfoger – Julianne Gearhart
Erda – Maria Streijffert
Brünnhilda – Janice Baird