Obyčejně neobyčejný Ring v Seattlu

 

Možná to bude znít jako reklamní slogan, ale Siegfried, potažmo celý Ring v Seattle Opera takový skutečně byl.

Reklama

 

 

Provedení Ringu se na prkna McCaw Hall vrací každé čtyři roky. Od roku 1984 je to třetí inscenační nastudování. V moderní McCaw Hall, v jejímž prostorném a akusticky dokonalém hledišti jsme 28. srpna zasedli, jsem očekával také moderně pojatou inscenaci s kvalitou hudebního nastudování středně velkého amerického města bez operní tradice.

V obojím jsem se spletl. Už od prvních tónů bylo jasné, že dirigent Robert Spano povede orchestr výrazově odstíněně a přitom přesně. Jasné vyznění všech motivů, zvuk nepřehlušující zpěváky ani v exaltovaných pasážích. Precizní , čistý, lahodný, bez chyb. Prostě zvuk orchestru, který málokdy uslyšíte na renomovaných evropských wagnerovských scénách. Osvědčený severský tenorista Stig Andersen, který může být našim posluchačům známý například z nahrávky kodaňského Ringu ( vyšla na DVD) part Siegfrida zpívá. Ano ZPÍVÁ. Mnoho wagnerovských tenorů totiž tento neobyčejně těžký part v nejexaltovanějších polohách už nezpívá, ale spíše deklamuje. Další plus přidala představitelka Brünhildy Janice Baird, která neobyčejně pevným hlasem s jasnými znělými výškami zvládla všechna úskalí přetěžkého zpívání ve třetím jednání. Poutník alias Wotan, jehož představitelem byl Greer Grimsley, měl také krásný znělý hlas, který dával pocítit jeho božskou sílu – i když herecky přesvědčivý nebyl. Alberich, jehož part zpíval Richard Paul Fink, byl v mých uších nejlepším Alberichem, kterého jsem na jevišti slyšel. Nejsem z těch, co chválí za každou cenu, ale tuhle inscenaci prostě po hudební stránce pochválit musím. Možná, že to bylo vůbec nejlepší hudební nastudování Siegfrieda, které jsem kdy naživo slyšel.


A inscenační podoba? Klasika. Les, jeskyně, medvěd, skály i plameny, sluj s opravdovým mohutným drakem… Nejsem zastáncem kašírovaných kulis, helmic a pancéřované zbroje, spíše hledám v operách nový výklad a obsah, který obohatí můj současný život. Tahle klasika však nevadila. V Seattlu mi dokonale provedená scéna s kostýmy, které byly jednoduché, prostě nevadila. Byla nasvětlená tak, že vše vypadalo jako když sledujete film. Jeviště je velmi široké (slovníkem televizní terminologie by se dalo říci – formát 16:9). Divák zabořený v pohodlném sedadle si připadá spíše jako v kině. Při dračí scéně jsem se přistihl, že se cítím, jako při promítání Pána prstenů s wagnerovskou hudbou :-). Některé inscenační postupy (například příchod Erdy, kterou volá Wotan) byly naopak velmi zajímavé (Erda prošla skálou jako ve filmovém triku).

No a co ještě dodat? Ring v Seattlu má mnoho fanoušků a příznivců. Před představením a o přestávkách byl operní obchod s rekvizitami a suvenýry (malé, větší i největší Nothungy, helmice valkýr, kopí, …), ale i s literaturou o Wagnerovi a jeho díle nacpaný k prasknutí a po představení si skoro každý něco odnášel domů. Jistě, Američané milují suvenýry… I já, přestože jsem si domů neodvezl helmici ani meč, jsem se stal příznivcem Ringu v opeře Seattle. A upřímně jeho obyvatelům a operním příznivcům závidím novou premiéru Tristana a Isoldy, plánovanou na 31. července 2010.

Richard Wagner:
Siegfried
(Der Ring des Nibelungen)
Opera Seattle 28.8.2009
Dirigent Robert Spano
Režisér Stephen Wadsworth
Scéna Thomas Lynch
Kostýmy Martin Pakledinaz

Mime – Dennis Petersen
Siegfried – Stig Andersen
Wanderer – Greer Grimsley
Alberich – Richard Paul Fink
Fafner – Daniel Sumegi
Waldfoger – Julianne Gearhart
Erda – Maria Streijffert
Brünnhilda – Janice Baird

Reklama

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na