Očekávání. Začíná festival Janáček Brno

Premiéra Káti Kabanové v režii Roberta Carsena dnes otevře pátý ročník mezinárodního bienále Janáček Brno. Potrvá do 18. října a vedle operních inscenací nabídne i koncerty včetně samostatné sborové řady a komorních vystoupení. Převažuje pochopitelně hudba Leoše Janáčka, zazní ale také kompozice jeho současníků a následovníků. Vedle dnešní premiéry Káti Kabanové se k dalším vrcholům festivalu mají šanci zařadit Radokovo nastudování dvojprogramu Modrovousův hrad Bély Bartóka a Očekávání Arnolda Schönberga a také opera Z mrtvého domu v podání Státního divadla Norimberk a režii Calixta Bieita.

 

Velká zkušenost a výzva
O letošním ročníku janáčkovského bienále v Brně s dramaturgyní Patricií Částkovou

 

Co hlavně si brněnské Národní divadlo, potažmo Brno od Festivalu Janáček vůbec slibuje?

Leoš Janáček je jedním z největších českých skladatelů a v Brně, ač se tu nenarodil, prožil největší část svého života. Vděčíme mu nejen za díla, která znamenala obrovský posun v hudbě dvacátého století, ale i za vznik a rozkvět kulturních institucí v Brně, na což se dnes často zapomíná. Janáček jako ředitel Varhanické školy, ze které vzešla dnešní Konzervatoř Brno. Janáček jako organizátor koncertního života a člen řady spolků. Pro Národní divadlo Brno je důležitým cílem předávat dál jeho odkaz, seznamovat s ním další generace posluchačů a město Brno vnímá propagaci Janáčka jako jednu ze svých priorit. Festival zde hraje velmi důležitou roli. Je to událost, na kterou se dnes sjíždí lidé nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Jsou sem zvány vynikající produkce a umělci. Díky festivalu tu vzniká prostor pro uměleckou konfrontaci různých přístupů k interpretaci Janáčkova díla. A to všechno přímo v místě, kde skladatel žil a tvořil. Pro operní soubor Národního divadla Brno to je úžasná příležitost dalšího rozvoje a uměleckého růstu, jako v rámci letošního ročníku, kdy se setkali naši sólisté, sbor i orchestr se zahraničním inscenačním týmem při spolupráci na tak výjimečné produkci jako je Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena. A samozřejmě nemůžeme pominout, že to je výborný způsob, jak propagovat město i jeho kulturní instituce.

Pro letošní ročník jste si jako téma zvolili Očekávání. Do čeho všeho se toto téma promítlo?

Letos se Janáček Brno koná již po páté, festival už si získal své renomé a místo. Je skvělé, že ho zahraniční festivaly a přední operní domy přijaly jako partnera. Zároveň jsme toto malé jubileum cítili jako určitou křižovatku a očekávání, kam se festival dále vydá. Když tvoříte program festivalu, jehož základ je postaven na díle tak razantně převratném jako je Janáčkovo a na ideji konfrontovat ho se soudobou tvorbou, tak musíte nezbytně vnímat i celkovou atmosféru ve společnosti. A ta je, myslím, v posledních letech plna očekávání. Jako už mnohokrát v historii lidstva vyvstávají otázky, kudy se bude naše civilizace ubírat. To se nám prolnulo do skutečnosti, že Janáček velkou část života vlastně čekal, jestli jeho dílo dojde uznání. Vždyť největší část svých vrcholných děl napsal až v relativně pozdním věku. Samozřejmě si každý povšimne, že jedno z děl uvedených na festivalu – Schönbergova opera – se jmenuje Očekávání, ale téma se projevilo například i v programové volbě videoopery Steva Reicha The Cave. Není tu jen jako konfrontace soudobé hudby s Janáčkovou, i její tématika, která staví do jednoho večera různé pohledy tří náboženství na jejich společný základ, je odrazem právě toho očekávání v dnešní společnosti. Nakonec umění a očekávání jsou spojeny odjakživa – víte, ta chvíle, kdy dirigent pozvedne ruce a nastane na zlomek vteřiny absolutní ticho naplněné očekáváním…

Jak organizačně a také finančně náročné bylo zajistit pro festival jeden z klíčových letošních programových bodů, Carsenovu inscenaci Káti Kabanové?

Finančně se produkce pohybovala v obvyklých rozmezích běžných pro evropská divadla. Každá operní inscenace má své výzvy, se kterými je třeba se během zkouškového procesu vypořádat. Technické i organizační, ale nic není neřešitelné. Když máte jeviště pokryté patnácti tisíci litry vody, je potřeba některé věci nejprve vyzkoušet a zjistit, jak je co nejlépe zorganizovat. Nic krásného nevzniká snadno, ale když jsem poprvé viděla postavenou scénu s vodou a se světly, řekla jsem si, že ta spousta práce, co do toho všichni s obrovským nasazením investovali, stála rozhodně za to. Žádný záznam z DVD vás nemůže připravit na ten neskutečně krásný obraz. A říkám si to na každé další zkoušce, znovu a znovu.

Významnou událostí letošního ročníku je bezesporu i Radokova inscenace Schönbergova Očekávání a Bartókova Modrovouse. Jak jste došli k této dramaturgické volbě a jaká je perspektiva setrvání těchto titulů v repertoáru Národního divadla Brno?

Spolupráce s göteborskou operou začala už při koprodukci Věci Makropulos v režii Davida Radoka pro festival v roce 2014. A náš šéfdirigent Marko Ivanović v rámci koprodukce Věc Makropulos nastudoval i v Göteborgu a při té příležitosti tam viděl představení Modrovousova hradu a Očekávání také v režii Davida Radoka. Obě opery patří k dílům, která posunula významným způsobem vývoj operního žánru, stejně jako Janáčkova tvorba, a jedním ze záměrů festivalu je dát Janáčkova díla do kontextu dalšího uměleckého dění v jeho době. Bartók i Schönberg mají v určitém smyslu s Janáčkem hodně společného – hledání nové cesty pro operu, snaha po opravdovosti a přenesení reality na operní jeviště. V případě této inscenace došlo i krásnému propojení obou souborů, v Brně se k nám připojili švédští sólisté Katarina Karnéus, Katarina Giotas a Anders Lorentzson a nastudovali zde inscenaci společně s naším orchestrem a pod taktovkou Makro Ivanoviće. V této sezoně mohou diváci produkci vidět 15., 16., 23. a 30. října, ale stejně jako v případě Káti Kabanové inscenace zůstane na našem repertoáru a diváci se na ni mohou těšit v některé z dalších sezon.

V programu je i velký počet sborových koncertů. S jakým záměrem jste je zařadili?

Janáčkova sborová tvorba je trochu opomíjená, přitom je rozsáhlá a svou krásou a dramatičností si nezadá s jeho vrcholnými operními díly. To jsme chtěli v letošním ročníku napravit. Samozřejmě nemůžeme uvést všechny Janáčkovy sbory, ale chceme nabídnout průřez jeho sborovými díly od těch raných až po vrcholné mužské sbory v kontextu dalších sborových děl, například Janáčkova učitele Pavla Křížkovského, jeho současníků i skladatelů o generaci mladších, než byl Janáček. Je to zároveň zajímavý pohled na tradici české sborové tvorby i ve srovnání se zahraničními skladateli, ať to jsou Schönberg nebo Bartók.

Co z dalšího z letoška považujete za programové priority?

Těžiště Janáčkovy tvorby je především v jeho operním díle a to bylo vždy prioritou festivalu. Jde nám také o pohled na různé způsoby interpretace – letos bude určitě zajímavým srovnáním Káťa Kabanová Roberta Carsena a Z mrtvého domu v režii Calixta Bieita. Také již zmíněná sborová linie programu – pět velkých sborových koncertů v rámci jednoho festivalu je událost jistě mimořádná, tím spíše, že se zde sejdou vynikající tělesa česká, jako jsou Pražský filharmonický sbor, Sbor Janáčkovy opery Národního divadla Brno, a zahraniční, které reprezentuje jeden z nejlepších evropských sborů Arnold Schoenberg Chor. Ale určitě nemůžeme opominout ani komorní a orchestrální koncerty. Nakonec jména jako Ian Bostridge, Ivo Kahánek nebo Martina Janková slibují skvělé umělecké zážitky.

O co z programu je největší zájem?

Největší zájem je o operní produkce, ať to jsou premiéry Káťa Kabanová a dvouvečer Modrovousův hrad / Očekávání, nebo hostující inscenace norimberského divadla Z mrtvého domu. Menší koncerty například ve vile Tugendhat jsou již téměř vyprodané a návštěvníci by neměli dlouho váhat se zakoupením vstupenek ani u sborových a komorních koncertů. V řadě Janáček Goes to Jazz je momentálně největší zájem o koncert Emil Viklický – Iva Bittová.

Máte alespoň přibližnou představu o složení festivalového publika?

Určitě máme představu o složení publika v minulých ročnících. Průzkum v rámci ročníku ukázal, že nejpočetnější skupinou, která tvoří 23 % návštěvníků festivalu, jsou mladí lidé ve věku 20 – 24 let, což je skvělé. Druhá největší skupina, 16 % jsou návštěvníci ve věkové kategorii 60 – 69 let. Zahraniční návštěvníci tvoří přibližně 20 % publika festivalu.

Festival Janáček Brno zajišťuje brněnské Národní divadlo prakticky jen vlastními silami vedle svého běžného provozu. Jak náročné to je?

Organizace každého festivalu je náročná. Do rozmezí cca dvou týdnů se sejde řada akcí a pochopitelně například hostování celé operní inscenace je logisticky i organizačně náročné. Festival má svého tajemníka a dramaturgickou radu, kteří pracují průběžně, ale během samotného festivalu a týdnů těsně před vypuknutím akce se musí zapojit řada dalších lidí z divadla. Byla jsem už u festivalu v roce 2004 a vzpomínám si, že první, co mě napadlo, když skončil poslední koncert, bylo „vážně jsme to přežili.“ (smích) Ale je to velká zkušenost a výzva, která mě vždycky posunula profesně dál. Setkáte se se spoustou skvělých lidí, ať z řad hostujících umělců nebo publika, a i když se samozřejmě soustředíte především na to, aby vše fungovalo, množství uměleckých zážitků je obrovské.

Jaký je rozpočet festivalu a ze kterých kapitol je hrazen?

Rozpočet letošního festivalu se rámcově pohybuje kolem 26 milionů korun. Z velké části je hrazen z příspěvku statutárního města Brna, samozřejmě z příjmů ze vstupného a z příspěvků dalších institucí – Ministerstva kultury České republiky, Jihomoravského kraje, Nadace Leoše Janáčka. Důležitou částí jsou také finance od partnerů festivalu a sponzorů.

Pořadatelský management má jistě i své dlouhodobější vize. Jaké jsou? Co hlavně byste oproti současné podobě festivalu chtěli do budoucna změnit, vylepšit, dopracovat? Ať už v jeho programové či organizační podobě?

U festivalů jako je Janáček Brno ve chvíli, kdy probíhá aktuální ročník, už musíte řešit minimálně ty dva další. Plánování velkých operních domů se v tuto chvíli zabývá rokem 2020, a pokud chceme na festival přivážet vynikající produkce, musíme s tím počítat. Festivalový ročník 2018 se bude soustředit na uvedení kompletního operního díla Leoše Janáčka, což se podařilo naposledy v roce 2004. Vždycky je prostor pro vylepšení, každý ročník přinese nové zkušenosti a posune nás zase dál. Festival bude mít také do budoucna svého dramaturga, což je určitě velmi pozitivní.

Děkuji za vaše odpovědi, úspěšný začátek letošního ročníku!

Vizitka:
Patricie Částková (1970) vystudovala Janáčkovu akademii múzických umění, obor operní režie, ve třídě prof. Václava Věžníka. V letech 1995–2013 a od ledna 2015 působí jako dramaturg Janáčkovy opery Národního divadla Brno, kde se podílela na více než sedmdesáti operních inscenacích (například Salome, Idomeneo, Příhody lišky Bystroušky, Výlet pana Broučka do Měsíce, Mefistofele, Ženitba, Rusalka, Vojna a mír, Julietta, Tosca) a spolupracovala s režiséry jako jsou Pamela Howard, Jiří Heřman, James Conway, Ondřej Havelka, Vladimír Morávek, Zdeněk Kaloč a další. Je spoluautorkou projektu Mezinárodní hudební festival Janáček Brno a členkou dramaturgické rady festivalu. Podílela se na vzniku vzdělávacího projektu Národního divadla Brno „Nebojte se divadla!“ a jako lektorka působí v řadě vzdělávacích projektů brněnské Janáčkovy opery (například Krok za oponu). Je jednou ze zakladatelek neziskové organizace Opera na cestách, která se věnuje komorním operním projektům a vzdělávacím aktivitám (například rekonstrukce a provedení barokní opery Domenica Sarriho Didone abbandonata, Feste Teatrale – slavnostní otevření rekonstruovaného barokního divadla ve Valticích, Liščí stopou – projekt k devadesátému výročí premiéry Příhod lišky Bystroušky).
(zdroj ndbrno.cz)

www.janacek-brno.cz
www.ndbrno.cz