Od Kate Lindsey se čekalo víc

První vystoupení mladé americké mezzosopranistky Kate Lindsey v Praze provázela velká očekávání, ještě před koncertem jsme se z Radiožurnálu ústy Věry Drápelové dozvěděli, že přijíždí  (volně tlumočeno) někdo mimořádný, nový objev newyorské Met a talent první velikosti. Ale skutečnost přinesla rozčarování – inu, není všechno zlato, co z Met přichází…

Kate Lindsey je atraktivní mladá zpěvačka, která umí koketní mimikou a živým „hraním do prvních řad“ jistě okouzlit, ale s každou řadou sedadel dále její kouzlo mizí – na vině je malý dynamický potenciál jejího hlasu. Prostě s orchestrem za zády není slyšet. Moc jí nepomohl ani výběr repertoáru v pražském koncertu a jeho celková dramaturgie.Jako „předskokan“ vystoupil na úvod Roman Patočka, mladý houslista, o němž se hodně mluví, ale pro mě to byl první setkání s tímto sólistou. Začal ambiciózně – virtuózní  Sarasateho fantazií Carmen, ovšem na tu by musel mít větší technický nadhled, vybral to jen tak tak (na  „rozehrání“ to opravdu není dobrá volba). Ani v Humoresce Ges dur Antonína Dvořáka v druhé půli koncertu ničím zvláštním nezaujal (ani znělý tón, ani vřelý přednes, jen průměrný výkon na hranici čisté intonace) a tak jsem si lámala hlavu, proč jej nasadili do pěveckého večera dokonce čtyřikrát (včetně jednoho přídavku). Naštěstí mu vyšel aspoň Montiho čardáš, zahraný s chutí a v tempu (přehlédneme-li nějaké drobnosti ve dvojhlasých flažoletech) a úplně nejlepší byl zmíněný přídavek – Massenetova Meditation de Thais. Tu zahrál s opravdovým citem a s výtečně spolupracujícím orchestrem ČNSO pod taktovkou Paola Arrivabeniho.

Vraťme se však do bodu, kdy dozněla houslová fantazie Carmen a nastoupila poprvé Kate Lindsey: po takovém úvodu lze jen stěží pochopit nasazení  Berilozova cyklu písní Les Nuits d´Eté (podle Gautierovy básnické sbírky Comédie de la mort). Šest těžkých, většinou pomalých a pohřebně ponurých písní by se hodilo do symfonického koncertu, zde mezi áriemi z operet a houslovými bonbónky působily zvláštně. Kate Lindsey v nich neměla celkem co ukázat – diblíkovská roztomilost se tu neuplatní a její hlas jakoby po celou dobu hledal svou optimální polohu, kterou ovšem v tomto díle nenacházel. Nezněly jí výšky ani střední restřík, její potemnělý mezzosoprán byl zapadlý hluboko v hrdle, jemný, rozvibrovaný a neurčitý. I když orchestr dusil dynamiku, jak to jen šlo, Kate Lindsey se v něm prostě ztrácela. 

Lépe se Lindsey vedlo v druhé polovině večera, v optimističtějších a hravěji laděných áriích. Začala Offenbachovou Romancí Niklase z 3. dějství Hoffmannových povídek (Vois sous l’archet frémissant s trochu slabším závěrečným vrcholem) a pokračovala Rondem stejného autora z operety Velkovévodkyně z Gerolsteinu (Ah! Que j’aime les militaries). Zde se teprve ocitla ve svém živlu, nalpno rozehrála půvabné pózy a grimasy, svědčící o jejím hereckém talentu. Také se jí podařil virtuózní závěr árie – v tempu vyzpívala náročný do vysokých poloh triumfálně vyklenutý oblouk.

Byl to v podstatě první rychlejší kousek v jejím programu a publikum, poněkud zaražené po Berliozovi, ožilo. Bez problemů byly i dvě Mozartovy árie (Cherubín z Figarovy svatby “Non so più cosa son, cosa faccio” a árie Zerlíny z Dona Giovanniho “Vedrai, carino”). Nejlépe jí ovšem sedla árie z Lehárovy Giuditty (Meine Lippen, sie küssen so heiss), v níž se výrazněji prosazovala se znělými výškami a stále větším temperamentem. Na to, že je mezzosopranistka, jí  vyšší sopránové role znějí skoro lépe. V Lehárovi pookřál i orchestr, který měl ten večer málo příležitostí se předvést v plném zvuku. Zde se pár takových míst bez zpěvu našlo a Lehárova hudba naplno rozezněla sál a vnesla do něj  uvolněnou náladu.

Na první přídavek přišla Kate Lindsey s flaškou šampaňského (stále oblíbenější rekvizita pěvců na pódiu) a sehrála hereckou etudu na téma opilá zpěvačka (árie Ah! Quel diner z Offenbachovy La perichole ) a na závěr si české publikum naklonila Dvořákem – písní Když mne stará matka.

Kate Lindsey je stále ještě na začátku kariéry a uvidíme, kam se bude ubírat. Její start nebyl raketový, od roku 2005 zpívá v programu Metropolitní opery, kde získala větší role teprve nedávno a loni se etablovala více i v evropských operních domech. I když její pražský debut mohl být pro některé zklamáním, jiné mohl potěšit. Například domácí pěvce, těm určitě zvedl  sebevědomí . Dovedu si představit, že stejný koncert by u nás zvládli mnozí z nich a nejspíš i lépe.

Kate Lindsey – mezzosoprán
Roman Patočka – housle
Český národní symfonický orchestr
Dirigent: Paolo Arrivabeni
25.ledna 2012 Smetanova síň Obecního domu v Praze

program:
Pablo de Sarasate: Carmen, koncertní fantazie, op. 25  pro housle a orchestr (výběr)

Hector Berlioz 
Les Nuits d’Été, op. 7
1. Villanelle 
2. Le spectre de la rose 
3. Sur les lagunes 
4. Absence 
5. Au cimetière 
6. L’île inconnue

–   přestávka  –

Jacques Offenbach:
Vois sous l’archet frémissant
Romance Niklase z 3. dějství opery Hoffmannovy povídky

Jacques Offenbach:
Ah! Que j’aime les militaries
Rondo Velkovévodkyně z Gerolsteinu z 1. dějství stejnojmenné operety

Antonín Dvořák:
Humoreska Ges dur, op. 101, č. 7
pro housle a orchestr

Wolfgang Amadeus Mozart 
Non so più cosa son, cosa faccio
Árie Cherubína z 1. dějství opery Figarova svatba

Wolfgang Amadeus Mozart:
Vedrai, carino
Árie Zerlíny z 2. dějství opery Don Giovanni

Vittorio Monti:
Čardáš
pro housle a orchestr

Franz Lehár:
Meine Lippen, sie küssen so heiss
Árie Giuditty ze 4. obrazu stejnojmenné operety

Hodnocení

Vaše hodnocení - K.Lindsey (Praha 25.1.2012)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


18
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
11 Comment threads
7 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
13 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Motasek

Netřeba čekat na nahrávky! Dnes večer hraje Symfonický orchestr hl. m. Prahy Berliozovy Letní noci (Les nuits d´été) pod taktovkou Zdeńka Mácala v podání Eleny Zhidkové. Začátek koncertu je v 19.30. Vstupenky ještě jsou…

wednesday

Dobry den. na koncerte jsem byla a dovoluji si nesouhlasit s kritikou. oba muzikanti byli skveli a predvedli nadstandartni vykony. Nevim proc mame zapotrebi stale a jen kritizovat a cekat na chyby?? pokud Vam vykon houslisty prisel prumerny a od zpevacky jste cekala vic, musi Vam byt smutno na svete…..

Basti

hezky receno… souhlasim s Vami

miron

Neřekl bych, že výkony byly tak slabé, jak autorka informace popisuje. Co ovšem bylo zjevná slabina, byla dramaturgie, když místo skutečně nosných arií operní literatury, zazněly kusy spíše z druhé linie. Participace Romana Patočky, jehož účast byla známa až na poslední chvíli, pak působila dojmem, že měl koncert “zachránit”. Takže nakonec celý podnik trochu připomínal polední náladový koncert. Druhou slabinou bylo publikum, jehož nezanedbatelnou část tvořilo nepříliš kultivované sponzorské úřednictvo.

statuagentilissima

Souhlasím s titulkem tohoto článku a víceméně i s autorčiným hodnocením mezzosopranistky Kate Lindsey.

Rozhodně však nemohu souhlasit s kritikou Romana Patočky. Jak jsme u něj zvyklí, předvedl skvělý výkon a zaslouženě sklidil bouřlivé bravo a ovace.

Basti

Na koncerte jsem byl, s kritikou nesouhlasim. Kate Lindsey zpivala bajecne a byla radost pozorovat jeji herecke umeni. Jedinou vyhradu bych mel k zasezeni koncertu do Smetanovy sine. Roman Patocka hral skvele a napad pozvat “druheho umelce”, ktery obohati nutna orchestralni intermezza povazuji za dokonaly!

UNCLESAM

Kritika je, žel,typicky “česká” – vše je špatně. Často za tím bývá závist… Vždy, protože zpívají a hrají “jen” lidé, se objeví nějaká ta chybička, ale kvůli tomu na koncerty nechodíme.. To je právě TO kouzlo reálné atmosféry koncertů, že vidíme a vnímáme hudbu, interprety s jejich cítěním atd. Doufejme, že se nedožijeme “parádních supervýkonů”, které ale budou předvádět počítače. V každém případě díky za hezký zážitek – nejvíce všem interpretům… a také i díky sponzorovi – ten platí, protože jinak by se nic nekonalo! A kritika ba neměla o čem psát, že? A co považuji za úžasné, že oba… Číst vice »

wednesday

souhlasim…

Basti

naprosty souhlas!

famera

Koncert jsem neslysela ale marne cekam na recenci nadherneho koncertu FOK s Elenou Zidkovou , ktera zpivala uzasne i Messiaen byl mimoradny zazitek. Bohuzel zrejme pokud nekdo zpiva “jenom” v La Scale navic na abonentnim koncerte nemuze cekat ze tam kritika zavita. Je to skoda, protoze i na techto koncertech jsou mimoradne vykony a je krasne ze to opravdove publikum to pozna a umi to ocenit. Ne jako na koncertech hvezd kde si moviti navstevnici kteri zaplatili vysokou cenu za vstupenku od zacatku dokazuji ze jsou na te opravdove hvezde. Jiste i tyto koncerty maji sve misto v koncertnim zivote,ale… Číst vice »

Shostakovich

“Kritici jsou takoví lidé, kterým se buď z nedostatku talentu, nebo z jiných příčin nepodařilo dostat mezi kritizované”

wednesday

skvele receno…

Janci

Na koncertu jsem nebyl, ale udivují mne některé komentáře k němu. Kritika je regulérní literární žánr a nikdy nebyla ani není spojena s tím, že kritik by měl být špičkovým spisovatelem nebo výkonným umělcem v oblasti, kterou hodnotí. Měl by to být člověk s přehledem, erudicí a nestranný. Ale rozhodně by to něměl být ani zpěvák ani spisovatel ani filmový režisér. Nevím, kde k tomu fanoušci na tomhle portálu přišli, že si myslí, že kritik může být dobrý, jen když sám zpívá :-). Je to veselé tady číst komentáře typu, že kritik, který odhalí nedostatky nebo zveličené PR, které tomu… Číst vice »

fidelio

Reaguji na recenzi p. Dr. Havlíkové týkající se nové inscenace Dona Giovanniho v Plzni. Já inscenaci považuji po hudební i režijní stránce velmi zdařilou. Nepovažuji se za konzervativního diváka, mám možnost pravidelné konfrontace se špičkovými i průměrnými zahraničními inscenacemi – shodou okolností jsem i 2x shlédl i inscenaci Dona Giovanniho Klause Gutha v Salzburku, (o které se recenzentka zmiňuje) a kterou považuji za naprosto špičkovou z hlediska režijního klíče uchopení témata Dona Giovanniho vůbec. Pro mne inscenace Dona Giovanniho v Plzni byla příjemným zpestřením jinak průměrné úrovně inscenací českých operních divadel – s režijním názorem režiséra inscenace, p. Brabce sice… Číst vice »

jiri

Naprosto a plně souhlasím s Jancim. Podepisuji a občas se divím nad podobnými výroky na adresu kritik. Nikdo nikoho nenutí, aby s kritikou souhlasil. Ale výroky, které se čas od času objevují jsou nesmyslné, stejně jako bych psal, že mezi umělci je mnoho těch, kteří by nenapsali souvislou větu a jejich přehled obecně je tristní. A neakcentujeme to. Kritika je opravdu svébytný útvar, potřebuje velký přehled,znalosti, vědomosti, objektivitu. Kritiky na tomto portálu se jeví dosti objektivní a fundované. Já jen u opery se nikdy tolik nezabývám režií, ta je pro mne vedlejší. Dominanci u mne mají pěvecké výkony a hudební… Číst vice »

ronniev

Souhlasím, že kritiky na tomto portálu patří k těm nejobjektivnějím, které se dají u nás číst.
Ovšem výplody některých našich kritiků – či snad spíš “kritiků” – jsou skutečně tristní a nejlépe by se vyjímaly v bulváru, protože z nich osobní zášť doslova čiší. Bohužel je však vydávají seriózní periodika (nebo taková, která se tak prezentují) a tím ubližují nejen kritizovaným, ale i pověsti kritiky jako takové.
A pokud jde o režii – taky bych ji ráda brala jako vedlejší, často to ale nejde, protože při vnímání hudební stránky díla vysloveně ruší.

martinp

Jak poznáte, že je kritika “neobjektivní”?ČI to, že z nějaké kritiky čiší osobní zášť?Hodnocení čehokoli je přece otázkou měřítka a samozřejmě očekávání.

Ovšem krásné historky na téma kritika jsou zde
https://operaplus.cz/svjatoslav-richter-o-sobe-a-o-hudbe-5/
hned v prvním odstavci:-)

ronniev

Čtete-li některé naše kritiky/čky soustavněji, můžete předem odhadnout, do koho se trefí, na kom nenechají chlup suchý, i kdyby se měli(y) neshodnout s celou zbylou kritickou obcí a diváctvem. Vy to možná nepoznáte, budiž, jejich pravidelným čtenářům je to ale jasné. Samozřejmě že hodnocení je vždy subjektivní, u člověka, který se kritikou živí, bych ale čekala hodnocení podložené argumenty, ne dojmologií.