Sopranistka Drahomíra Tikalová, dlouholetá sólistka pražského Národního divadla, zemřela 14. března 1997 ve Vsetíně. Na jevištích Národního a tehdejšího Smetanova divadla, kde byla v angažmá v letech 1943 až 1984, vytvořila šestačtyřicet operních postav. Byla ideální smetanovskou pěvkyní, ale stejně tak dokonalou interpretkou německé a italské operní literatury.
Drahomíra Tikalová se narodila 9. května 1915 v Berlíně. Po maturitě v roce 1932 vystudovala medicínu na brněnské univerzitě, ale současně se soukromě učila zpěvu. V roce 1938 získala cenu na mezinárodní pěvecké soutěži ve Vídni. O čtyři roky později jí dirigent Václav Talich nabídl pohostinské vystoupení v Národním divadle v Praze v roli Vendulky ve Smetanově Hubičce. Ta rozhodla o jejím stálém angažmá na první české scéně.
Drahomíra Tikalová se prosadila především ve vážných lyrických sopránových rolích. Zpívala Mařenku v Prodané nevěstě, Dvořákovu Rusalku a Janáčkovu Jenůfu a byla první českou Katrenou v Suchoňově opeře Krútňava. Zhostila se například i role Isabely ve Verdiho Donu Carlosovi, Verdiho Aidy, Alžběty ve Wagnerově Tannhäuserovi, Pucciniho Tosky i Kněžny v Růžovém kavalírovi od Richarda Strausse. Hostovala v Polsku, Sovětském svazu, Maďarsku i Německé demokratické republice.
Její ostatky jsou uloženy v hrobu nadace Život umělce na pražském Vyšehradě.
