Odvážná Popelka bez romantizujícího hávu

  1. 1
  2. 2
Balet Národního divadla Brno uvedl v těchto dnech premiéru pohádkového baletu Sergeje Prokofjeva Popelka. Příběh chudé, skromné a pracovité dívky, stále umouněné od popela, která se stane princeznou, je starý jako lidstvo samo. První motivy této pohádky můžeme vypátrat už ve starověké Číně či Egyptě. Mezi nejznámější evropská zpracování patří francouzská předloha Charlese Perraulta a německá bratří Grimmů. České děti znají Popelku z pohádek Boženy Němcové nebo Karla Jaromíra Erbena. A kdo z nás by neznal kultovní film Tři oříšky pro Popelku, který se stal naší vánoční tradicí?


Balet NdB – Popelka (Klaudia Radačovská a Arthur Abram, foto Ctibor Bachratý, NdB 2022)

Popelka choreografky a režisérky Markéty Pimek Habalové vychází nejvíce z předlohy Perraultovy. Příběh o Popelce, jako téma pro balet, bylo zpracováno již před dvěma sty lety. První verze vznikla v Londýně v r. 1822, Petipova inscenace byla uvedena v Petrohradě v r. 1893. André Howard vytvořil okouzlující, ale zkrácenou verzi pro Ballet Rambert v r. 1935. Michail Fokin inscenoval svou verzi pro Basilův soubor v r. 1938. Prokofjevova partitura, vytvořená během válečných let, byla poprvé inscenována Rostislavem Zacharovem ve Velkém divadle v Moskvě v r. 1945 s Ulanovou v titulní roli a pak v příštím roce v Leningradě Konstantinem Sergejevem pro sólistku Dudinskou. Slavnou se stala i Ashtonova Cinderella z r. 1948. Další současnější inscenace vytvořil např. Rudolf Nurejev či Magui Marin. Na česká jeviště si tato kouzelná pohádka našla svou cestu díky Sašovi Machovovi, Vlastimilu Jílkovi či Jiřímu Nermutovi a Luboši Ogounovi spolu s Olgou Skálovou.

Prokofjevova Popelka patří mezi klasický baletní odkaz určený dětskému publiku. Nemá svou „tradiční verzi“, i když většina choreografů ji uchopila spíše jako romantizující inscenaci na principech akademického tance. Ne tak Markéta Pimek Habalová, která je členkou Baletu NdB od r. 1996, dříve demisólistka, dnes baletní mistr. Jako choreografka není brněnskému publiku neznámá. Uváděla již kratší tituly v rámci Choreografických ateliérů, spolupracovala s Taneční konzervatoří Brno, s činohrou NdB a pro baletní soubor vytvořila Gershwinovu Rhapsody in Blue či Silvestrovské jezero labutí. Jako choreografce je jí blízký současný pohybový slovník. Již na předchozích dílech prokázala, že je tvůrkyní hravou a vtipnou.

Balet NdB – Popelka (Dobrá víla Se Hyun An, foto Ctibor Bachratý, NdB 2022)

Jestliže vytváříte tzv. „rodinný balet“, akceptovatelný všemi generacemi a cílený k dětskému divákovi, je třeba ho udělat srozumitelný a „divadelně barevný“. To se režisérce a choreografce určitě podařilo. Jednotlivé obrazy jsou zpracovány pečlivě a následují poměrně rychle za sebou. A děje se tam toho opravdu hodně. Hlavní charaktery postav jsou pojaty velmi lidsky a přirozeně. Důležitým momentem je humor v tanečním i hereckém provedení. Je zde velké množství postav (možná až příliš), které autorka zpracovává komicky. Nejvíce se samozřejmě „vyřádí“ na dvou Popelčiných sestrách, které tuto komiku mají tzv. „v popisu práce“. Velmi příjemně překvapí trio Prince a jeho přátel, kteří jsou zdravě přidrzlí, neposlouchají žádné autority a dělají si ze všech jen blázny. Ale jako jisté karikatury jsou zde zpracovány i postavy Učitele tance a cizích princezen na královském plese.

Balet NdB – Popelka (foto Ctibor Bachratý, NdB 2022)

Markéta Habalová si vystačí s prázdnou scénou a několika rekvizitami. Nejprve se podivíte, proč se v kouzelném lese objeví truhla, ze které Popelka vytáhla maminčiny šaty, ale později pochopíte, že je to vlastně její součást, která ji doprovází po celý příběh. Zvláštním světem je kouzelný les Dobré víly a jejího fantaskního doprovodu. Tady se naplno uplatní výtvarná stránka představení. Lesní krajinu vytvořil scénograf David Janošek pomocí „velkých houbiček“ připomínajících lysohlávky a velice „bláznivě“ mu sekunduje i Pavel Knolle v bílých nápaditých „chlupatých“ a individualizujících kostýmech lesní havěti, která doprovází Dobrou vílu. Ani choreografie tedy nemůže být unylá, ale přináší pestrý, až „psychedelický“ kaleidoskop celé „lesní rodinky“ včetně malých dětí. Jedině vlčí smečka – pánská družina Dobré víly působí díky kostýmům s rozcuchanými rokokovými parukami a bílými plnovousy až strašidelně a nepřátelsky.

Balet NdB – Popelka (foto Ctibor Bachratý, NdB 2022)

Jak na jevišti vytvořit moment ztráty střevíčku, je opravdu oříšek. Jen tak schovat Popelku do shluku tanečníků, nestačí. Ten moment je podstatný, režijně důležitý a tady působil nepřesvědčivě. Naopak choreograficky je Popelka Markéty Pimek Habalové odvážná, plná neotřelých nápadů, výrazně charakterizující to obrovské množství postav a postaviček, které jsou originální ve svém tanečním projevu. Současný pohybový slovník, který se nebojí snížit těžiště, pracovat s podlahou, vytvářet pohybové novotvary se v okamžiku proměny Popelky, která získá od Dobré víly „baletní plesové střevíčky“ mění na citlivý neoklasický tanec, který je méně stylizovaný, přirozený a samozřejmý. Asi nejvíce vynikne v případě závěrečného éterického duetu Prince a Popelky s nevšedními zvedačkami a přesně korespondujícího s Prokofjevovou hudbou. Závěrečný obraz, kdy Popelka vrací Dobré víle své plesové střevíčky, které už nepotřebuje, je geniálně prostý. Hraje si se světélky v rukou tanečníků a Dobrá víla posílá hvězdu, ze které byly střevíčky utkány, zpět na oblohu… Dojímavé a čisté.

Balet NdB – Popelka (foto Ctibor Bachratý, NdB 2022)

Správná pohádka musí být zároveň i vizuálně atraktivní. Jelikož bylo předem jasné, že choreografka pojme titul poněkud netradičně, stojí v protipólu (kromě „houbičkového lesa“ a noční oblohy) interiéry Davida Janoška. Jsou pojaty více klasicistně. Domov Popelky a paláce se od sebe příliš neliší. Portály zakryté šedými kulisami a horizont ozdobený krbem či slavnostní bránou jsou si až příliš podobné. O to víc mohou zazářit kostýmy Pavla Knolleho. Zejména se zde uplatňují syté barvy od červené přes růžovou, fialovou, modrou až k zelené. Střihem jsou spíše civilnější, což odpovídá zvolené koncepci, a také zcela netradiční a bláznivý je již zmíněný bílý svět lesního společenství.

Balet NdB – Popelka (Popelka Klaudia Radačovská, foto Ctibor Bachratý, NdB 2022)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments