Pražské jaro oživilo poezii trubadúrek

Tiburtina Ensemble je ženský soubor a také se jedním svým dramaturgickým vláknem orientuje na tvorbu ženských autorek, například Hildegardy z Bingenu. Další zvláštností je i spolupráce se současnými autory. Barbora Kabátková, umělecká vedoucí souboru, v tištěném programu uvedla: „O oživení poezie trubadúrek jsem snila dlouho (…) otázkou zůstávalo, jak to uchopit (…). Když přišla nabídka Pražského jara zpracovat toto téma ve spolupráci s Michalem Nejtkem a dodat textům trubadúrek novou, současnou hudební podobu, přišlo mi to jako ideální možnost, jak ty pozapomenuté verše a jejich autorky dnešnímu světu připomenout.“

K tomu dodejme pár detailů: inspirací objednané skladby tedy byla dochovaná poezie trubadúrek, dobově zvaných trobairitz, z přelomu dvanáctého a třináctého století v okcitánštině, románském lidovém jazyku, který se v dané době používal v jižní Francii (na jih od Loiry), na severu Itálie a částečně i v oblasti Katalánska. Hudebně se zachovala pouze píseň A chantar m´er de so qu´eu no volria/Já zpívat musím, ač se mi to příčí Beatritz de Dia, která je zakomponovaná po Preludiu jako první kus cyklu v Nejtkově autorské kompozici. Dalšími, v programu uvedenými autorkami dochovaných textů jsou Alais, Iselda, Carenza, Lombarda, Castelloza, Azalais d´Altier, Bieris de Romans a Azalais de Porcairagues.

Volba Pražského jara tedy padla na Michala Nejtka (1977), autora, kterému přicházejí objednávky nejen od domácích souborů a pořadatelů, ale i ze zahraničí, včetně těch nejznámějších (Varšavský podzim, Donaueschinger Musiktage, u nás Filharmonie Brno, Národní divadlo Brno, Orchestr Berg a další). Je to zřejmě také pro jeho otevřenost, ochotu objevovat nové způsoby práce v souvislosti se zadaným tématem, orientací souboru i pro jeho ochotu naslouchat interpretům. Možná tento přístup souvisí i s jeho jazzovou praxí. Skladatel děkuje Barboře Kabátkové za spolupráci souboru a svému kolegovi Jiřímu Adámkovi za „nasměrování“ (vzpomeňme Adámkův koncept „sonického divadla,“ který se uplatnil v Bludišti seznamů s Martinem Smolkou, nebo s Michalem Nejtkem v „opeře“ Pravidla slušného chování v moderní společnosti pro Národní divadlo Brno).

K souboru, jehož oblíbeným nástrojem je bezesporu středověká harfa, kterou se často doprovází Hana Blažíková a Barbora Kabátková, se přidali zahraniční interpreti Margit Übellacker na psaltérium (hrála s paličkami), Marco Ambrosini, specialista hry na zajímavý smyčcový historický nástroj nyckleharpa, jehož zastřený zvuk vynikal v sólech například v písní Na Maria/Paní Marie na text Bieris de Romans a Catalina Vicens hrající na přenosné varhánky organetto. K bicím zasedl Martin Novák, soubor řídil skladatel (neuvedený v této funkci v programu). Záznam koncertu uskutečnil Český rozhlas, takže bude možné se ke skladbě vrátit. Ze své pozice v sále jsem, bohužel, na tyto hostující interprety téměř neviděla.

Posluchače musel upoutat kontrast stylizace preludia, interludií a postludia s jednotlivými poetickými částmi. Zřejmě záměrná tlampačová hlukovost, impresivnost a amatérský zvrstvený projev mužského hlasu (patrně autora) v těchto spojujících (či spíše oddělujících částech) jen podtrhly půvab dobového ženského kultivovaného světa a jeho estetiky, pozorné k náznaku, jemnému detailu či harmonickému řádu. Vzhledem k tomu, že v programu nebyl tento záměr komentován, jen se dohaduji.

Předpokládám, že Nejtek tím také zdůraznil odlišnost dnešní zahlušené zcivilněné estetiky od hudby, která rostla a byla obklopena tichem a výjimečností uměleckého zážitku. Podtrhl i odlišnost ženského a mužského světa, která v dané době byla normována, ale v milostné poezii trubadúrek, jejichž text byl v programu uveden, přece jen byly tyto „limity“ překračovány, jak to u milostné poezie bývá tolerováno.

 Lišily se také části zpívané v originálu a v překladu. Tento koncept dvojího jazyka, podobně jako „duch“ hudby odkazoval celkovou atmosférou k dobové praxi, a to nejen díky nástrojům, které nebyly ve způsobu hry znásilňovány (jak to někdy v současné hudbě bývá), ale i díky střídmé instrumentaci, pěveckému projevu, synkopaci, občasné typické intervalice souzvuků i formálnímu zpracování, kdy místy střední část byla tanečního charakteru s doprovodem bubnu. Některé sborové partie v češtině rezonovaly i s folklorní praxí.

Publikum ocenilo náročný výkon souboru. Trobairitz se zřejmě stane další stálicí v jeho kmenovém repertoáru. Sympatie sklidilo i samotné citlivé „zhudebnění“ textů Michalem Nejtkem.

Tiburtina Ensemble/Vize a sny
14. května 2022, 19:00 hodin
Anežský klášter

Účinující:
Tiburtina Ensemble (umělecká vedoucí Barbora Kabátková)
Margit Übellacker – psaltérium
Marco Ambrosini – nyckleharpa
Catalina Vicens – organetto
Martin Novák – perkuse

Program:
Michal Nejtek: Trobairitz, vokálně-instrumentální cyklus na texty středověkých trubadúrek na objednávku Pražského jara (premiéra)