Ohlédnutí za slávou varhanářské firmy Rieger-Kloss v Krnově

V minulých týdnech se ve varhanických kuloárech začalo šuškat, že s firmou Rieger-Kloss je to nahnuté. Údajně v továrně nyní pracují pouze ředitel a vrátný. Všichni, kdo měli co společného s výrobou varhan, prý už odešli. Nevím, zda tomu lze věřit. Vždyť podobné zkazky v nepravidelných intervalech poletují končinami českými, moravskými i slezskými už od začátku devadesátých let minulého století. A to přesto, že jsme se jindy opakovaně dovídali, jaké úžasné varhany staví krnovská firma tu pro USA či Jižní Koreu, tu zase do Číny.Je pravdou, že mnozí šikovní varhanáři v průběhu let z továrny odešli, aby si založili firmy vlastní. Za všechny mohu uvést třeba pány Kánského a Brachtla či sourozence Pončovy. Začínat samostatně pro ně znamenalo mít zpočátku velkou odvahu a už napořád hlavně mnoho sil. Naštěstí se jim obého dostávalo. Proto dosáhla řada z nich postupně i nadprůměrných výsledků, zatímco od původně dominantního molocha jsme se mnoho nového a dobrého v průběhu posledních let nedočkali.

Cítíte-li z mých slov jistý despekt k továrním varhanám z Krnova, pak vězte, že jej mám už od studentských let. Pamatuji si moc dobře, jak se i někteří naši páni profesoři na HAMU netajili se svými negativními zkušenostmi s varhanáři nehodnými ctné pověsti starobylého řemesla a neváhali nás seznamovat s pravým stavem věcí. Ač to tehdy byla kritika namířená proti mocnému hegemonu daného oboru, za kterou mohli být i všelijak popoháněni. Ostatně, i po změně režimu bylo některým z nás vyhrožováno i soudními procesy za nactiutrhání, pokud jsme se kriticky k něčemu vyjádřili. Myslím ale, že k procesu nikdy nedošlo. Z technických vlastností a poruchovosti mnohdy zbytečně velkých a nabubřelých nástrojů jsme ovšem byli už zamlada zoufalí, také jejich zvuk nás rozhodně neuspokojoval. Protože se ale varhany nestaví jen na nějaký rok, spíše na desetiletí či staletí, zažíváme podobné pocity dodnes. Nástrojů z oněch dob je u nás zkrátka nadmíru. Ale třeba v Rusku, kam byly hojně exportovány, se jich už postupně zbavují a nahrazují je jinými. K tomu u nás zatím nedochází. Jejich pořízení přece jenom stálo hodně peněz.V průběhu našeho uměleckého dospívání – míním teď sebe a své generační souputníky – jsme mnozí ke svému štěstí začali potkávat řadu krásných varhan všude po světě. Ne že by cokoli za našimi hranicemi bylo vždycky jen a jen lepší než u nás. To určitě ne. I taková varhanní velmoc, jakou je třeba Německo, má své podprůměrné varhanáře. Naštěstí jsou tak trochu vytlačeni na okraj dění. Krásné nástroje jsme ovšem objevovali a objevujeme dodnes i u nás doma. Po obrovském zájmu o varhany barokní jsme si záhy začali všímat i pokladů z období hudebního romantismu. V obou oblastech se před světem máme čím chlubit. Jen kdyby ten odkaz předků nebyl tak totálně devastován zubem času, i nynějšími neodbornými zásahy diletantů.

Zpátky ale k současné varhanářské produkci. U nás i dlouho po změně režimu získávala riegrovská firma, kdysi patřící k největším na světě, mnoho lukrativních zakázek. Jaksi se předpokládalo, že bude levnější než zahraniční konkurence. A že v nových podmínkách si přece konečně můžeme zároveň klást vyšší nároky na kvalitu a že případný šlendrián si určitě umíme ohlídat. Jaký to byl všechno omyl! Nechci ale nyní zabíhat do jednotlivých kauz. Ty by vydaly na tlustou knihu.Proč se tedy vůbec rýpu ve věcech, které nyní zjevně začínají být minulostí? Inu proto, že jednotlivé varhanářské projekty současnosti jsou mnohdy detektivkami na pokračování s neuvěřitelně spletitými zákruty. A já bych se rád dočkal rozuzlení. Jaké asi bude například v případě plánovaných varhan v sále Filharmonie v Hradci Králové? Původně tamní objednavatelé oslovili firmu Grygar z Prostějova. Pak prý pan Grygar zpronevěřil zálohu a varhany snad ani nezačal stavět. Alespoň to tak říkali v televizi, i v novinách se o tom psalo, čert jim věř. Pak ho snad měli soudit, ale neodsoudili. Zase v kuloárech jsem se doslechl, že nebylo dostatek důkazů o varhanářově špatném úmyslu. Když kauza malinko vyšuměla, dočetl jsem se, že prý má stavět do sálu hradecké filharmonie varhany pro změnu firma Rieger-Kloss. Že by tedy ještě nekončila? Ale co když přece? Byly už vyplaceny zálohy? Stavba už započala?

Nakonec mu po tom všem nic není, mohli by říct mnozí. Ale co takhle zajímat se o dění okolo nástrojů už jen třeba kvůli tomu, že na všechny možné varhany po léta hraju a není mi lhostejné, zda jsou pěkné, či nikoli? Veřejnost ani řada objednavatelů varhan o našich letitých problémech s varhanami z Krnova asi neví zhola nic, soudím. Nebo nás koncertující varhaníky nebere nikdo vážně?Pro pořádek je ovšem třeba dodat, že současná varhanářská tradice si v Krnově a okolí razí cestu i přes neblahé dědictví. Nové firmy zavrhly direktivní plánování a slepé dodržování nefunkčních norem, což byly typické atributy dob socialistických. Kromě už jmenovaných mistrů varhanářů začínají i další jednotlivci či skupinky navazovat na tamní tradice dávnější, totiž na slávu krnovských (jägersdorfských) varhanářů z konce devatenáctého století a první poloviny století dvacátého. Kvalitní nástroje z tehdejší krnovské produkce patří v Evropě k dobové špičce. Za všechny, které jsem kdy potkal, bych rád jmenoval třeba nástroj v kostele sv. Kříže v Děčíně a také skvělé varhany v Ludgeřovicích u Ostravy. A teď aktuálně se chystám navštívit Dvůr Králové, pro který prý vytvořil návrh dispozice dokonce sám Bedřich Antonín Wiedermann.

Foto autor