Ohlédnutí za třetím týdnem Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov

„The best of Baroque“ včera rozeznělo Maškarní sál
V úterní podvečer spojili své umělecké síly mladičký jihokorejský houslista Da Youn You, který v poslední době bodoval na mnoha mezinárodních hudebních soutěžích a na festivalu pravidelně vystupující Jihočeskou filharmonií. „Je skvělé, že jižní Čechy mají takový mezinárodní hudební festival takového renomé v tak krásném městě jako je Krumlov, čímž zvedá atraktivitu a popularitu vážné hudbě, ale i nakonec tohoto kraje, který si to zaslouží. Já věřím a doufám, že se festivalu bude dařit i dále. A my budeme vždycky rádi za pozvání,“ řekl šéfdirigent Jihočeské filharmonie Jan Talich. A jak se jihočeských filharmonikům s mladým jihokorejským sólistou Da Yoon Youem, s nímž provedli slavný Vivaldiho cyklus čtyř houslových koncertů Čtvero ročních dob op. 8., hrálo? „Je to výborný houslista, má velmi přirozený projev, skvělou kontrolu nad nástrojem a ujasněnou interpretaci, takže doprovodit jej, byla moc příjemná zkušenost. Přeju mu, aby se mu i nadále dařilo a třeba se někdy ještě na pódiu potkáme.“ Da Yoon You zavítal do Krumlova poprvé: „Byla to pro mě velká čest a radost zahrát si v tak extrémně krásném městě jako je Český Krumlov a v tak příjemném a akusticky příznivém sále, jakým je zámecký Maškarní sál. Vivaldiho Čtvero ročních dob mám moc rád. Jsou to vlastně hudební básně. Vivaldi ke skladbám sám připojil verše, které jsou o krásách země, a přenesl je do partitury.“ Talich pokračoval: „Zvolený program byl takovým „the best of baroque“, a myslím to v pozitivním slova smyslu. Zazněly další barokní evergreeny jako Corelliho Concerto grosso D dur, op. 6/1, Koncert pro smyčce C dur Antonia Vivaldiho a koncert jsme uzavřeli třetím z Braniborských koncertů – G dur Johanna Sebastiana Bacha.“ Úplnou zvukovou tečku za programem provedl právě šéfdirigent, kdy se s posledním tahem smyčce v této skladbě dotkl a rozezněl ozdobu jednoho ze stropních lustrů Maškarního sálu. „Dnešní program jsme si zahráli vyloženě s chutí. Je to krásná a živá muzika, a myslím, že i odezva posluchačů odpovídala elánu hudby, kterou jsme jim prezentovali,“ uzavřel naše povídání šéfdirigent. Dle reakcí publika lze soudit, že bylo s programem i interprety nadmíru spokojeno.

Dvojité Rendez-vous s Radkou Fišarovou
Komorně laděný koncertní program s názvem Rendez-vous věnovala Radka Fišarová převážně francouzskému šansonu. Pro velký zájem diváků byl jeden šansonový večer přidán. „To, že jsme jeden koncert na přání organizátorů přidávali, bylo pro nás velmi příjemné zjištění. A je moc fajn, že nám vlastně nepřízeň počasí, kdy druhý koncert byl kvůli dešti přeložen ze Zahrady Kooperativy do Zámecké jízdárny, umožnila vyzkoušet si a vystoupit na dvou festivalových scénách. Užili jsme si tak dvě naprosto odlišná a moc krásná prostředí i atmosféry. Odvážíme si tedy dvojitou „nálož“ dojmů.“ řekla nám Radka Fišarová, která vystoupila spolu s akordeonistou Aliksandrem Yasinskim a bandem Jazz 4. „Pro mě je Krumlov srdeční záležitost. Dříve jsem tu několik sezón vystupovala jako Káča v představení Divotvorný hrnec na Otáčivém hledišti. Mezinárodní hudební festival v Krumlově jsem samozřejmě už tehdy registrovala, ale nikdy jsem jej jako divák nenavštívila. Takže letošní pozvání festivalu bylo pro mne velkou ctí.“ Fišarová zazpívala slavné písně z repertoáru šansoniérky Edith Piaf, celý večer otevřela její nesmrtelnou „Non, je ne regrette rien“, ale také známé i méně známé skladby např. Charlese Aznavoura, Jacquesa Brela, Mireille Mathieu, zhudebnělé básně Jacquesa Préverta, či několik instrumentálních melodií z francouzských filmů Zvíře, Osm žen a Četník ze Saint Tropez. Šanson se Radce Fišarové vryl přímo pod kůži: „Jsou to písně o životě. Popisují to, co každý může prožít.“ Součástí koncertu byla i zpěvaččina vlastní autorská tvorba, která se, soudě dle reakcí publika, moc líbila. Program hudebníci každému ze dvou prostředí tak trochu uzpůsobili: „Některé skladby nevyzní úplně ideálně pod širým nebem a některým skladbám zase sluší zastřešený sál. Nakonec se oba programy tak ze třetiny lišily.“ První večer pod širým nebem se Fišarová rozloučila s krumlovským obecenstvem vlastní skladbou Snadný cíl, v sále jízdárny jako přídavek zazněla slavná Gounodova Ave Maria.

Respektovaný učitel a talentovaný žák spolu na jednom pódiu
S komorním programem vystoupili ve čtvrtek 27. července v Maškarním sále Virtuosi Pragenses se sólisty Bohuslavem Matouškem a Jakubem Junkem, profesorem a jeho úspěšným studentem. Z množství scénické hudby anglického skladatele Henryho Purcella Virtuosi zahráli suitu pro smyčcový orchestr č. 1 „Gordický uzel“. V podání obou sólistů zaznělo Mozartovo melodické a hravé Concertone C dur pro dvoje housle a orchestr, ve kterém smyčcový ansámbl rozšířili dechové nástroje. Program pokračoval Orchestrálním kvartetem F dur op. 4/č. 4 Karla Stamice a Koncertem pro dvoje housle a orchestr C dur Georga Philippa Telemanna. Nakonec se hudebníci vrátili k tvorbě Karla Stamice. Zazněla jeho Koncertantní symfonie D dur pro housle a violu, v níž se Bohuslav Matoušek představil jako violista. Obou protagonistů jsme se zeptali na jejich dojmy. „Mám z koncertu velkou radost. Hrálo se nám tu s panem profesorem Matouškem moc pěkně. Jak jsem viděl program celého festivalu, každý ten koncert a umělci, kteří tu vystupují, to je neuvěřitelná sestava, takže atmosféra tu musí být díky tomu určitě geniální,“ uvedl Jakub Junek. Bohuslav Matoušek si také jejich společné vystoupení pochvaloval: „Hrálo se nám krásně, protože na nás přišlo skvělé publikum. Atmosféra byla opravdu vynikající. Akorát nám v druhé půlce zapršelo, v sále stoupla vlhkost a trochu nám po strunách klouzaly prsty, ale myslím, že to snad nebylo znát. Na festival se vracím relativně pravidelně a mám ho moc rád. Myslím, že je to jeden z festivalů, který mi velmi přeje. Tady se hraje vždycky hezky a s radostí. Umělci, kteří se tady scházejí, jsou hodně vysoká laťka, a když se mezi ně mohu zařadit, a ještě s mým úžasným studentem, vlastně dnes už kolegou Jakubem Junkem, je o to radostnější. Byl to pro mě moc pěkný návrat.“ Původně zde zamýšleli zahrát Mozartovu Koncertantní symfonii pro housle a violu, ale tu jim „vyfoukli“ zítřejší interpreti – Julian Rachlin a Sarah McElravy. „Potom mě napadla ta kombinace se Stamicem, a protože je kratší, tak jsme program ještě doplnili Telemannem. Věřím, že takto sestavený program byl pro publikum nakonec dobrá volba.“ poznamenal Matoušek. Publikum odměnilo všechny účinkující standing ovation a vyžádalo si přídavek v podobě třetí věty Sonáty pro dvoje housle A dur francouzského skladatele Jean-Marie Leclaira.

V Českém Krumlově vystoupil Julian Rachlin ve dvojí roli, jak houslista a dirigent
Rachlin se v krumlovské Zámecké jízdárně představil jednak jako sólista-houslista a zároveň jako dirigent, kdy řídil Jihočeskou filharmonii. „Bylo pro mě velkým potěšením vystoupit s tímto orchestrem, který podal skvělý výkon. Jsem rád, že jsem mohl zde, na tomto významném festivalu, na němž vystupují opravdu hvězdná jména, účinkovat. Publikum nás přijalo velice vřele. Také oceňuji práci zdejších organizátorům, kteří umožňují, aby se tento festival už po dvacet šest ročníků mohl konat. Vím, o čem mluvím. Sám jsem dvanáct let jeden festival v Dubrovníku organizoval. Byl komornější, než je tento v Českém Krumlově, takže vím, jak náročný úkol a s tím spojená práce je.“ Na otázku, zda zhostit se obou rolí – hráčské a dirigentské – současně není pro něj poněkud schizofrenní, odpověděl: „Je to pro mě všechno o hudbě. Je mi jedno, jestli tančím, učím, hraji na violu, na housle, či jako hráč v orchestru. Není to úplně o té profesi, jako spíše o zkušenostech s hudbou a o tom tu hudbu rozvíjet.“ K překvapení všech dodal: „Housle vlastně nejsou mým nejoblíbenějším nástrojem, navzdory tomu ale na ně už čtyřicet let dennodenně hraji,“ usmíval se. „Vždy jím bylo violoncello. Asi proto, že můj otec byl cellista. A vůbec první klasickou skladbou, kterou jsem ve svém životě, když mi byly dva roky, slyšel, byl Koncert pro violoncello h moll Antonína Dvořáka, když si ho můj otec pouštěl z nové nahrávky Mstislava Rostropoviče s Berlínskými filharmoniky a Herbertem von Karajanem z roku 1976. Má láska k hudbě tak vlastně odstartovala Antonínem Dvořákem a poslechem této skladby. Vrylo se mi to hluboko do paměti, a Dvořák se stal mou srdeční záležitostí.“

Další sólistkou večera byla mladá kanadská violistka Sarah McElravy. Společně vystupují často. Pro vystoupení s Jihočeskou filharmonií vybrali Mozartovu Koncertantní symfonii pro housle, violu a orchestr. Sarah McElravy Julianovy dojmy z koncertu jen potvrdila: „Je to tu opravdu krásné – inspirativní sál, skvělý orchestr a publikum bylo naprosto báječné. Bohužel jsme zatím neměli mnoho času prohlédnout si město, o kterém jsme hodně slyšeli, ale věřím, že to ještě stihneme.“ Po sólovém výstupu se Rachlin ujal taktovky a provedl Mozartovu takzvanou Haffnerovu symfonii. Na závěr v jeho podání zazněl Beethovenův Houslový koncert D dur, kde se předvedl už jako dirigent a houslista současně. Prezident festivalu, Jaromír Boháč, Rachlinovo provedení tohoto kusu ohodnotil: „Myslím, že jsme byli svědky mimořádného uměleckého výkonu. I zkušené posluchače musel nadchnout, protože tak kvalitně zahrát a zároveň řídit Beethovenův Houslový koncert D dur, je výsostné umění.“ Jako přídavek Rachlin zařadil velice obtížnou skladbu z pera jednoho z nejlepší houslových virtuosů počátku 20. století Belgičana Eugèna Ysaÿeho, Sonátu č. 3 d moll Ballade. „Vlastně mu tak trochu závidím,“ řekl Rachlin, „že vedle toho, že byl vynikajícím houslistou, byl také skladatelem takových nádherných skladeb, jako třeba té, kterou jsem dnes večer přidával. To já bohužel skladatelem nejsem, nemám k tomu talent, i když bych si to moc přál.“ Oba protagonisté večera se po skončení koncertu zúčastnili setkání se členy Klubu přátel MHF, kde odpovídali divákům na jejich otázky. Jednou z nich byl také dotaz na Rachlinovy kořeny: „Narodil jsem se v Litvě ve Vilniusu, ale v roce 1978, když mi byly 3 roky, moji rodiče tuto zemi opustili a usídlili se ve Vídni, kde jsem vyrůstal. Bohužel litevsky nemluvím. Můj otec byl Rus a tak jsme doma vždycky mluvili rusky. Používám tolik jazyků, že vlastně žádnou mateřštinu nemám. Řekl bych, že mou skutečnou mateřštinou je jen hudba,“ symbolicky uzavřel setkání Rachlin.

„Dneska to tedy byla párty!“
V sobotu 29. července zažila Pivovarská zahrada velkou muzikálovo-rockovou show. Zcela ji ovládli broadwayské pěvecké hvězdy Chloe Lowery, Capathia Jenkins, Rob Evan a Hugh Panaro. Kromě Chloe Lowery to všichni na pivovarské stagi už dobře znají. Vrací se zde téměř každý rok. Opět vystoupili za doprovodu Severočeské filharmonie Teplice pod taktovkou Randalla Craiga Fleischera, a tentokrát jejich hlasy doplnili i čeští vokalisté Naďa Wepperová, Alena Průchová a Adam Koubek. A co čeští zpěváci říkali na jejich spolupráci? „Jsme úplně uchváceni. Byl to zážitek. A z těch nekonečných ovací je úplně jasné, jak se to lidem líbilo. My jsme na jevišti prožívali stejnou radost, jako publikum v hledišti. Lidi měli ruce nahoře a moc nás povzbuzovali. Festival v Krumlově má prostě skvělou atmosféru.“ Pro Chloe Lowery to byla v Krumlově premiéra: „Dnešní koncert vyšel fantastický. Energie publika byla maximálně nabíjející. Určitě mi dnešní show zůstane v paměti hodně dlouho, byla jednou z nejlepších, kterou jsme my čtyři spolu na jevišti zažili. Bylo mi ctí být toho součástí. Jsem zde na rozdíl od mých tří kolegů poprvé a musí říci, že Český Krumlov na mě udělal obrovský dojem. Lidé byli strašně milí. Byla jsem se podívat ve městě i na hradě a bylo to fenomenální.“ Capathia Jenkins, Rob Evan a Hugh Panaro večer zhodnotili: „Dneska to tedy byla párty! Letošní program byl velmi kontrastní. První půlku tvořila broadwayská zlatá klasika – muzikály z let 30′ až 50′. Po pauze jsme to „rozjeli“ a zazpívali jsme klasický rock a pop let 70´a 80´ – Michael Jackson, Led Zepelin, Eagles, Whitney Houston.“ Rockovou tečkou pak byla vzpomínka na legendárního Freddieho Mercuryho a kapelu Queen, z jejichž tvorby zazněly nesmrtelné písně We Will Rock You a We Are the Champions. „Pokaždé, když se sem vracíme, je reakce publika větší a vřelejší. Je cítit, že nás mnozí z nich už znají a přicházejí vlastně na nás. Jsme tu počtvrté, popáté a nemáme dost,“ dodali svorně. V druhé polovině večera tahle čtveřice diváky (přišlo jich necelých 2000!) rozpálila natolik, že jedna mladá dívka se k účinkujícím přidala a pod pódiem všechny písničky zpívala s nimi. Sólisté ji dokonce v jednom momentu předali mikrofon, takže mladá zpěvačka si zažila i svých pár vteřin slávy. A protože diváci nechtěli muzikanty z pódia vůbec pustit, přidali ještě několik přídavků jako Girl on Fire od Alice Keys nebo Stayin Alive od Bee Gees.

Nedělní poledne ve společnosti trubky a varhan
Nedělní polední koncert trumpetisty Marka Zvolánka a varhaníka Pavla Svobody byl věnován jednomu z nejvýznamnějších trumpetistů 20. století, Maurici Andrému. Pro Marka Zvolánka byl koncert v Kostele Božího Těla a Panny Marie Bolestné v jedné věci překvapivý: „Poprvé v životě hraji za oltářem.“ Tam jsou totiž varhany umístěny, a aby souhra obou umělců byla ideální, byli při produkci společně právě u nich. „Emočně byl tento koncert pro mě velmi intenzivní. Vybral jsem totiž skladby, ve kterých Maurice André, můj velký vzor, exceloval a nejvíce se jimi proslavil. Mám je dokonale naposlouchané už od sedmi let, a chovám k dokonalému umění tohoto mistra obrovský respekt. Vím, že nikdy nemůžu hrát tak, jako on. Maurice André je pro mě modla.“ vysekl Zvolánek Maurici Andrému poklonu. „Letos se do Krumlova na festival ještě příští týden v sobotu na závěrečný večer vracím, takže si tentokrát krásné krumlovské festivalové atmosféry užiju dosyta,“ připomněl své druhé vystoupení v rámci MHF Zvolánek. Varhaník Pavel Svoboda okomentoval unikátní varhany slovy: „Hrálo se mi na ně moc dobře. Zdejší varhany jsou významné v celosvětovém měřítku. Pocházejí totiž z roku 1682, a jsou tak jedny z úplně nejstarších v republice a možná i ve střední Evropě. Zachovaly se v původním stavu. Tím, že je to takto historický nástroj, přináší jistá omezení například v počtu kláves a rejstříků. Repertoár, který je na něj možné interpretovat, je tedy poněkud omezen, třeba romantická literatura nebo soudobá hudba se na něj hrát nedá, ale i přesto byla hra na něj pro mě velkým zážitkem.“ Při sestavování programu hudebníky tento fakt sice limitoval, ale z reakcí diváků bylo poznat, že se jim koncert, který tvořily skladby pro trubku a varhany, které byly proloženy sólovými vstupy varhan, barokních mistrů Stanleyho, Bacha, Corelliho, Buxtehudeho, Pachelbela, Telemanna, Muffata a Albinoniho moc líbil.

Pozvánka na závěrečný festivalový týden
Závěrečný festivalový týden nabídne celkem pět koncertů. První tři z nich se uskuteční v Maškarním sále. V úterý 1. srpna vystoupí violoncellista Petr Nouzovský společně s kytaristkou Miriam Rodriguez Brüllovou. Program je kromě jediné originální skladby – Sonáty pro violoncello a kytaru brazilského skladatele Radamése Gnattaliho – sestaven z transkripcí oblíbených skladeb, které zaznívají na koncertních podiích často, ne však v obsazení pro kytaru a violoncello. Kytara sice nemá tónový rozsah klavíru a ani nemůže produkovat stejný zvuk, přesto ale jemnost a delikátnost zabarvení tónu kytary podtrhuje intimní a nostalgický charakter vybraných skladeb – Čajkovského Sentimentální valčík op. 51 č. 6, Píseň ptáků Pabla Casalse nebo Schubertova Sonáta „Arpeggione“. Navíc, jako typický nástroj španělského folklóru, kytara velmi dobře koresponuje se Suitou populaire espagnole Manuela de Fally.

Ve středu 2. srpna se uskuteční koncert Smetanova tria, aktuálně oceněného prestižní BBC Music Magazine Awards, které zahraje výhradně skladby českých autorů – Josefa Suka, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. V úvodu večera zazní Sukovo Klavírní trio c moll op. 2, jež napsal jako náctiletý na konzervatoři, kde studoval i pod vedením Antonína Dvořáka. Následné Dvořákovo Klavírní trio e moll op. 90, označené titulem „Dumky“, sám autor charakterizoval slovy: „malé skladby pro housle, cello a piano. Bude to veselé i smutné. Někde to bude jako zádumčivá píseň, tu zase jakoby veselý tanec, avšak ve slohu lehčím, populárnějším.“ Druhou část večera vyplní mimořádné Smetanovo dílo – Klavírní trio g moll op. 15, které skladatel napsal v pod tíhou smrti své milované dcerky Bedřišky, a které osobitým pojetím, dramatičností a vášnivostí výrazu předčilo vše, co Smetana do té doby napsal.

Svůj osobitý hudební styl představí krumlovskému publiku ve čtvrtek 3. srpna v Maškarním sále soubor Janoska Ensemble se sopranistkou Marcelou Cerno a barytonistou Danielem Serafinem. Janoska Ensemble spolupracuje s takovými prvotřídními umělci, jako jsou operní diva Anna Netrebko, jedinečný Bobby McFerrin, jazzový kytarista Biréli Lagrène nebo vynikající houslista Julian Rachlin. Úspěchu dosáhli díky své schopnosti interpretovat různé žánry svým jedinečným a novátorským stylem zvaným „Janoska style“. Ve svém osobitém pojetí uvedou například variaci na Capriccio č. 24 houslového génia Niccoly Paganiniho s názvem Paganinoska, variaci věnovanou Mozartovi Rumba for Amadeus, Lisztovo doslova ďábelské dílo Mefistův valčík č. 1, anebo předehru ke slavné Straussově operetě Netopýr, která v jejich podání zazní à la Gershwin. Známé melodie zahrají také z operet Maďarská svatba, Giuditta nebo Venuše v hedvábí. Do programu zařadili i vlastní skladbu Melodie für Melody a v jejich originální interpretaci zazní také fantazie na světoznámou Bizetovu Carmen. O kvalitě souboru vypovídá také fakt, že jejich první profilové CD vyšlo minulý rok u jednoho z nejprestižnějších vydavatelství klasické hudby Deutsche Grammophon.

V předposlední festivalový večer 4. srpna se festivalová produkce přesune do Pivovarské zahrady, kde v podání slovenských sólistů Evy Hornyákové /soprán/, Terézie Kružliakové /mezzosoprán/, Otokara Kleina /tenor/, Petera Mikuláše /bas/, vynikajícího Českého filharmonického sboru Brno se sbormistrem Petrem Fialou, který se zhostí náročného sborového partu, a za doprovodu zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou Stanislava Vavřínka zazní vzácně uváděné, nejrozměrnější a nejzávažnější neoperní dílo Giuseppe Verdiho, Messa da Requiem. Verdiho touha rozhovořit se o životě a smrti na prahu šedesátky a promítnout do hudby své znepokojivé niterné pocity na sebe vzala podobu této jedinečné hudební fresky.

Finále festivalu 5. srpna bude neobvyklé. Je situováno do nového festivalového prostředí, do zámecké zahrady. Návštěvníky přivítáme ve 20.30 hod. na letní jízdárně, odkud se po krátkém oficiálním zakončení festivalu přesunou k barokní fontáně. Tam bude připravena první část programu „iluminace zahrady“, díky níž se přenesou do roku 1768. Pak hosté přejdou do tzv. anglického parku vedle hudebního pavilonku, kde si vyposlechnou samotný koncert „Noc barokních mistrů“. Trumpetista Marek Zvolánek a soubor Barocco sempre giovane zahrají skladby slavných barokních mistrů – Charpentiera, Telemanna, Locatelliho, Clarka, Vivaldiho a Bacha. Celý festival bude zakončen v duchu barokního doby, na zámeckém jezírku bude připravena zámecká hostina se slavnostním ohňostrojem za zvuků hudby G. F. Händela.