Okno do duše Vítězslavy Kaprálové na úvod komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia

Orchestr PKF – Prague Philharmonia 6. září 2021 zahájil komorní cyklus koncertní sezony 2021/2022 neobvykle. Na pódium vystoupila se smyčcovým kvartetem Kaprálová quartet také herečka a dabérka Taťjana Medvecká. Večer se nesl v duchu přiblížení se k životu a dílu české skladatelky, na jejíž počest je pojmenováno také vystoupivší kvarteto hudebnic, tedy Vítězslavě Kaprálové. Téma žen v hudbě má být nití vinoucí se celým letošním komorním cyklem PKF.

PKF – Prague Philharmonia: Kaprálová. Martinů, 6. září 2021: Kapralova Quartet (foto Milan Mosna)
PKF – Prague Philharmonia: Kaprálová. Martinů, 6. září 2021: Kapralova Quartet (foto Milan Mosna)

Program koncertu sestával zejména z přednesu korespondence Vítězslavy Kaprálové; menšinově pak také z hudebních čísel – v první polovině večera zazněly úryvky ze Smyčcového kvartetu č. 1 op. 8 (jiný smyčcový kvartet V. Kaprálová nenapsala); v druhé pak úryvky ze čtvrté věty Smyčcového kvartetu č. 5 H 268 Bohuslava Martinů. Poměr mluveného slova k hrané hudbě byl skutečně přibližně tři ku jedné, čili těžko lze mluvit o „koncertu“. Jednalo se spíše o jakýsi literární pořad s hudebními vstupy. Z tohoto pohledu se jeví „Host: Taťjana Medveckámírně zvláštně – spíše opačně: hostem Medvecké byl Kapralova Quartet. Osobně bych vedle malinko upřímnější inzerce ocenil také informaci, proč byly hrány pouze úryvky kvartetu – lze říci, že skladatel obvykle nepočítá s tím, že dílo bude takto fragmentováno – také můžeme spekulovat, zda dílo jako takové oním kouskováním neutrpělo ve svém celkovém vyznění.

Kapralova Quartet složený stylově čistě z žen – Veronika Panochová (1. housle), Simona Hurníková (2. housle), Eva Krestová (viola), Simona Hečová (violoncello) – podal vynikající výkon. Zvláště chci ocenit míru napojení na sebe navzájem v pasážích značného hýbání s tempem. Muzikalitu bylo možné postřehnout také v široké škále výrazových prostředků; dynamické možnosti nástrojů byly dobře vytěženy. Dílo Vítězslavy Kaprálové, toto řekněme volně atonální, disponuje množstvím dosti rytmických, temperamentních ploch, tedy kladu otazník, zda by se těmto ostrým, tvrdším místům nedalo přiřknout více hrubého, „mužného“ hraní. Dále bych snad ocenil malinko výraznější vynášení výrazných hudebních myšlenek či témat jednotlivými hráčkami. Nechci však, aby tento odstavec vyzněl v neprospěch hráček.

PKF – Prague Philharmonia: Kaprálová. Martinů, 6. září 2021: Taťjana Medvecká (foto Milan Mosna)
PKF – Prague Philharmonia: Kaprálová. Martinů, 6. září 2021: Taťjana Medvecká (foto Milan Mosna)

Večer dal velmi sugestivně přičichnout k závěrečným přibližně pěti létům Kaprálové života, kdy s nadšením prožívá své profesní úspěchy i vztah s Bohuslavem Martinů při jejím studiu v Paříži. (Taťjana Medvecká nám potvrdila své rétorické schopnosti; text byl k přednesu zjevně skvěle připraven a recitován s noblesou.) Dozvěděli jsme se, že jí byl zprvu určitým mentorem („připadám si jako jeho dcera“), následně pravděpodobně též milencem („Martinů, láska a hluboké porozumění“). Kaprálová (1915–1940) od o 25 let staršího Martinů požívala notnou dávku podpory, doslechli jsme se však také o její náklonnosti k jistému Rudovi Kopcovi, se kterým byla zasnoubena, a v neposlední řadě (když se program chýlil ke konci a temněl a ke slovu se dostával též politický nádech německé okupace), také o Jiřím Muchovi, synovi Alfonse Muchy, jehož žádost o ruku zprvu odmítla, následně o něm však mluví v intencích spřízněné bytosti, jaká žádná další není. Za něj se vdala jen několik měsíců před svou smrtí. Kromě jejích mužů jsme mohli získat dobrý dojem o ní samé – s jakou cílevědomostí, ctižádostivostí a zápalem studovala; rovněž šlo vyčíst její určitou sebestřednost, či alespoň já jsem ji v korespondenci, jejíž unikátní souborné vydání připravila česko-kanadská muzikoložka Karla Hartl, cítil. Také jak pozitivní a citlivou osobou s velkým obdivem k velikánům své doby byla. Okno do její duše, které nám večer nabídl, považuji za jeho největší hodnotu.

Tragický konec, ke kterému dospěl Kaprálové život i velmi nenuceně a plynule tento pořad, dobře korespondoval s ponurou atmosférou čtvrté věty Martinů, která v úryvcích zazněla závěrem. Považoval jsem za jaksi vnucený „happy end“ zahraný přídavek v podání Kapralova Quartetu, kdy zazněla závěrečná gradace, blyštivá a svižná hudba, kvartetu od Kaprálové. Dle mého zbytečná snaha o úsměv po skončení koncertu; celý večer jsme poslouchali, jak tvrdý život může být, když nechá nadaného člověka zemřít v pouhých pětadvaceti letech, tak proč čistotu sdělení nakonec zakalit umělým pozitivnem? Pořad by zanechal silnější dojem bez přídavku. 

PKF – Prague Philharmonia: Kaprálová. Martinů, 6. září 2021: Taťjana Medvecká a Kapralova Quartet (foto Milan Mosna)
PKF – Prague Philharmonia: Kaprálová. Martinů, 6. září 2021: Taťjana Medvecká a Kapralova Quartet (foto Milan Mosna)

PKF – Prague Philharmonia: Kaprálová. Martinů
Komorní cyklus K
6. září 2021, 19:30 hodin
Barokní refektář Profesního domu MFF UK

Účinkující:
Kapralova Quartet: Veronika Panochová – 1. housle, Simona Hurníková – 2. housle, Eva Krestová – viola, Simona Hečová – violoncello

Taťjana Medvecká – umělecký přednes

Program
Vítězslava Kaprálová: Smyčcový kvartet č. 1 op. 8
Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 5 H 268, 4. věta
Četba dopisů z vydané korespondence Vítězslavy Kaprálové (ed. Karla Hartl): Umělecký přednes Taťjana Medvecká

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments