Okouzlující Sen noci svatojánské

Z prvních premiérových ohlasů v zahraničních médiích 

(www.salzburg.com – 4. 8. 2013 – Hedwig Kainberger)

Horký letní večer nabídl ideální prostředí premiéře Snu noci svatojánské Williama Shakespeara, v němž Theseus říká: „Milencům a bláznům hoří mozek fantazií; vidí zázračné věci, které žádný normální člověk vidět nemůže.“ Jednou z nejúžasnějších „zázračných věcí“, které jsme tohoto večera na nádvoří rezidence zažili, byla scénická hudba Felixe Mendelssohna Bartholdyho, hraná jemně, perlivě a zářivě Orchestrem salcburského Mozartea za řízení Ivora Boltona. 

Hudebníci byli příjemně umístěni na vyvýšeném pódiu v úrovni prvního poschodí, takže byli stále dobře vidět i slyšet. Pod tím se odehrávala milostná hra, přičemž pódium stále ještě bylo dost vysoké, aby elfové a Puk mohli vylézat z propadlišť. Konstrukce velmi pomohla hudbě i hercům, ale škoda, že zakryla hlavní průčelí rezidence. Režisér Henry Mason vynalezl humorný jazyk
Další potěšitelná věc večera je text. Režisér Henry Mason Shakespeara nově přeložil do dnešního, přitom humorného a duchaplného jazyka. Časté drsné nadávky působí díky bohaté volbě slov a preciznímu rytmu obdivuhodně elegantně. Také jeho režie je dynamická, plná nápadů a detailů a herce velmi motivuje. Někteří, především čtveřice milenců (Tanja Raunig, Eva Maria Sommersberg, Daniel Jeroma a Claudius von Stolzmann), hráli jako o život.

Markus Meyer hraje Puka jako zlomyslného šprýmaře – vždycky ochotného posloužit, vždy připraveného ke skoku, drzého, škodolibého a kdykoli se schopného rozesmát. Běhá, skáče a tančí jako pravý akrobat. Především díky němu a temperamentním a zároveň výtečně zpívajícím elfům jsou tanec a hra prováděny se zdánlivou lehkostí. 

Veskrze podařené a vtipné jsou scény řemeslníků, jsou to ti, kteří na začátku chystali svatební slavnost Hippolyty a Thesea – takže se zde mimo jiné objeví florista, manažer kulturních pořadů a zaměstnankyně půjčovny svatebních šatů.

Milencům ovšem schází půvab

Vesměs dobrý dojem premiéry měl přesto své kazy. Milencům především schází půvab. Karoline Eichhorn je jako Titanie (hraje i Hippolytu) strohá, rozkazovačná – a navíc plešatá – panovnice. Čtveřice mladých milenců se předhání, kdo se umí lepší hádat, takže nakonec téměř nechápeme, proč se ještě chtějí vůbec ženit a vdávat. 

Zřejmě spolupůsobily obavy, aby hra a hlasy obstály vedle orchestrální hudby. Tak neuplyne jediný takt, aby se k němu – když ne tančilo – tedy alespoň něco na scéně nedělo. Často se tu příliš pobíhá, poskakuje, jednou se dokonce do hudby hlasitě strhávají plachty a archy papíru. 

Hlasy herců jsou zesíleny mikroporty, což se stalo pro hru v otevřeném prostoru nezbytným. Spolupůsobení technicky upravených hlasů a přímého zvuku smyčců a dechů však tvoří nemilý kontrast. Michael Rotschopf jako Theseus a Oberon tvoří příjemnou výjimku: ovládá svůj hlas tak suverénně, že je pro něj technické zesílení jen doplněk, a když mluví do hudby, je zřejmé, že mluva může být velmi muzikální.
Felix Mendelssohn Bartholdy:
Ein Sommernachtstraum
Dirigent: Ivor Bolton
Režie: Henry Mason
Scéna a kostýmy: Jan Meier
Světelný design: Mario Ilsanker
Choreografie: Francesc Abós
Autograph, Sounddesign: Matt McKenzie
Mozarteumorchester Salzburg
Premiéra: 3. srpna 2013 Felsenreitschule Salcburk

Theseus/Oberon – Michael Rotschopf
Hippolyta/Titania – Karoline Eichhorn
Egeus/Alte Elfe – Christian Higer
Hermia – Tanja Raunig
Lysander – Daniel Jeroma
Demetrius – Claudius von Stolzmann
Helena – Eva Maria Sommersberg
Puck – Markus Meyer
Squenz – Raphael Clamer
Zettel (Pyramus) – Paul Herwig
Schnauz (Wand)/Senfsamen – Barbara Spitz
Flaut (Thisbe)/Spinnweb – Christian Graf
Schnock (Löwe)/Bohnenblüte – Mathias Schlung
Schlucker (Mond)/Motte – Reinhold G. Moritz
Tänzer -Joaquín Fernández, Luke Giacomin
Elfen/Hofdamen – Chiara Skerath, Sophie Rennert

www.salzburgerfestspiele.at

Připravila a přeložila Vlasta Reittererová
Foto Ruth Walz