Oliver Dohnányi: Změny? Naprosto ve všem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Od 1. července letošního roku vede Státní operu Praha Oliver Dohnányi, který tak po několikerých odkladech vystřídal Jaroslava Vocelku. Do funkce ředitele jej měsíc před demisí vlády jmenoval ještě ministr kultury Václav Riedelbauch. Stalo se tak bez výběrového řízení, které sice ministerstvo kultury vypsalo, ale po únoru 2009, kdy výběrová komise navrhla tři kandidáty a doporučila pro druhé kolo oslovit další (Dohnányi mezi nimi nebyl), skončilo do ztracena.

Pětapadesátiletý Oliver Dohnányi, původem Slovák, působil jako šéfdirigent orchestru Národního divadla, jako ředitel opery Slovenského národního divadla nebo šéf opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Dirigování studoval na Akademii múzických umění v Praze a na Vysoké hudební škole ve Vídni. Spolupracoval s mnoha operními divadly v Německu, Itálii, Švýcarsku, USA nebo Argentině a Dánsku, dirigoval významné orchestry celého světa.

Rozhovor s Oliverem Dohnányim přinášíme právě v den, kdy jím řízená Státní opera začíná svoji novou sezónu, a to tradiční přehlídkou italských oper.

Umělecké renomé jste si vybudoval jako dirigent. Co vás vedlo k tomu, že jste přijal funkci ředitele Státní opery, post přece jen nejistý?

Jistě víte, že pro Státní operu Praha se hledal ředitel několik let – a marně. Byl jsem osloven bývalým ministrem kultury Václavem Riedelbauchem, jestli bych se této funkce ujal. Působil jsem jako šéf opery v Ostravě, ředitel opery v Bratislavě, byl jsem léta šéfdirigentem v Národním divadle, takže jistou zkušenost s řízením opery mám.

V mém rozhodování hrálo roli několik faktů: myslím si, že kdyby Státní opera byla vedena jako dosud, tak do roka, nebo i dříve, zanikne. Nejsem kariérista, vystačil jsem si se svou profesí dirigenta na volné noze a neměl jsem s tím žádný problém. Nicméně už také nejsem nejmladší a potřebuji nějaký pevný bod na zeměkouli, kam se mohu vracet. Stále žít s kufrem je náročné fyzicky i psychicky a je dobré mít místo, kam přijedete a jste tam doma. A já v Praze žiju už 30 let.

Tuto funkci jsem přijal hlavně proto, že si myslím, že Státní opera Praha má obrovský potenciál, který se dá rozvinout. Tento dům je momentálně velice podceňován, umělecké schopnosti a možnosti souboru jsou mnohem vyšší. Divadlu výrazně chybí sponzoři a mecenáši. Například Národní divadlo získává ročně od sponzorů kolem 50 milionů korun, to už je peníz, se kterým se dá něco dělat. Takové sponzory chci hledat, protože finanční nouze divadlo dusí.

S jakou koncepcí – uměleckou, zřizovatelskou, ekonomickou, personální, marketingovou – jste do Státní opery nastoupil?

Chci, aby tato scéna nebojovala jen o holé přežití, ale aby tady byla opera, na kterou Praha bude moci být hrdá, která bude mít všechny parametry jednoho z prvních deseti evropských operních domů. Aby se Státní opera dostala do evropského kontextu, kam už svou architekturou a tradicí bezesporu patří. Naše budova může směle konkurovat kterékoliv divadelní budově v Evropě. Musíme ovšem okamžitě nastartovat zásadní změny.

V čem konkrétně by změny měly spočívat?

Naprosto ve všem. Myslím, že Praha má nárok na dva operní domy a já bych si přál, aby se ze Státní opery stala velká mezinárodní opera s velkým baletem. Pochopitelně bude záležet na součinnosti s ministerstvem kultury – připravuji projekt, jak toho dosáhnout, který nevychází jen z mých myšlenek, ale je to kolektivní práce, kterou budu s ministerstvem konzultovat a doufám, že se stane základem nového nastartování operního života v Praze.

Koho jste k této kolektivní práci přizval? Jaká jsou hlavní východiska tohoto projektu a kam směřuje?

Všechny plány a nápady se prozatím rodí. Mnohé musí ještě řádně dozrát a patřičně se dotvořit. Chce to ovšem i strategické uvažování v širších souvislostech a proto jsem začal pracovat s okruhem odborníků na strategické plánování budoucnosti opery v Praze. Připadám si trochu jako v dobách florentské cameraty, kdy se tenkrát také sešlo pár lidí, aby diskutovali, jak oživit antickou tradici a vlastně “omylem” z toho vzešla opera. Nechci veřejnosti předkládat polotovar, a proto si na konečný tvar budete muset ještě chvíli počkat.

Již několik let se pro Státní operu hledá zřizovatelský model. Nejrůznější poradní komise a ministři kultury řešili otázku, zda Praha potřebuje dvě operní scény, Národní divadlo a Státní operu – aniž se došlo k nějakému jednoznačnému závěru. Město zatím o financování metropolitní opery zájem příliš neprojevuje a ministerstvo zase potřebuje šetřit. O jakou variantu zřizovatele budete usilovat?

Samozřejmě ideální by bylo, kdyby přispívalo město i stát. Protože jsme Státní opera, předpoklad je, že prvotně by mělo na náš provoz a činnost přispívat ministerstvo kultury. To má určitý rozpočet, víme, že se nedá nafouknout a na příští rok nám ho Ministerstvo kultury ještě razantně snižuje.

První a zásadní věc je, aby ministerstvo kultury deklarovalo, že má zájem něco řešit. Pak si musí sednout tým odborníků, protože to není otázka pro jednoho člověka, jednoho ministra nebo náměstka – jedná se o celkovou koncepci, kterou musí vytvořit tým specialistů, kteří znají operu a zahraniční modely jejího provozování. Dále můžeme diskutovat, které divadlo je opravdu prioritním v tomto městě a v tomto státě. Už nejsme v době Bedřicha Smetany, už to není letitý konflikt mezi českou a německou Prahou.

Rovněž si musíme říct čistě technické věci. Je krásné, když je budova sama i umělecké dílo, ale především musí splňovat funkci prostředku na výrobu inscenací – svými rozměry, technickými kvalitami, zázemím. Právě z této perspektivy je pro mě Státní opera jediné divadlo v Praze, které může bez kompromisů plnit funkci státní reprezentativní scény. Národní divadlo miluji, pracoval jsem tam léta a je krásné, ale Státní opera, jakkoliv po technické stránce zanedbaná, má ideální velikost pro moderní inscenování oper v metropoli jako je Praha. A proto říkám, že kdyby měla být v Praze jen jedna opera, pak je to tady.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (13) “Oliver Dohnányi: Změny? Naprosto ve všem

  1. Jak může ten člověk říct, že chce, aby měla SO parametry prvních deseti světových operních domů? Vždyť musí sám vědět, že to je nedosažitelný a nesmyslný cíl. Navíc si myslím, že pokud se škrtá v rozpočtu ministerstva kultury, je nasnadě vyškrtnout náklady na tenhle operní dům mezi prvními. Mám rád operu i balet ale ne za každou cenu. Dobré operní divadlo je chloubou Prahy. Nejde o to mít mizernou turistickou atrakci, za kterou platíme z daní všichni… V tomhle bych byl radikální a již dávno začlenil SO pod správu ND nebo ji zrušil.

  2. Na Mikulase uz davno neverim, ale obcasny zazrak se stane. Never say never.

    Budu tady asi jediny, jako devil's advocate, kdo si mysli, ze v kombinaci statni/soukrome penize a mimoradny sef, ktery se dokaze obklopit mimoradne talentovanymi spolupracovniky, se muze (ale take nemusi) podarit zachranit SOP a posunout ji mozna i mezi tech 10 nejlepsich v Evrope.

    Zatim to vypada jako utopie, ale kdo nic neudela take nic nezkazi!

    VT

  3. pro VT:

    Ano kombinace státní a veřejné peníze by mohla pomoci, jenže tenhle model v Evropě není moc obvyklý. A mimořádným šéfem Dohnaný nebo Prohnaný určitě není, když dělal celý život dirgenta, bude mít asi daleko k marketingu, ekonomice provozu a dalším disciplínám nutným pro dobré vedení jakékoliv instituce. Proč pořád dělají šéfy umělce? Vždyť divadlo je instituce, která potřebuje stejně jako jiné podniky, hlavně dobrého manažera a ekonoma. Ten nemusí vůbec umět ani notu a udělá z ní úspěšný podnik spíše, než zpěvák či dirigent.

  4. Nevíte někdo, kdo jsou ti odborníci na strategické plánování, o kterých mluví, že s nimi spolupracuje? To by mě opravdu zajímalo, kdo je v Česku odborníkem na strategické plánování v opeře….nebo to jsou nějací drazí zahraniční poradci či snad konzultanti z PriceWaterhouseCoopers, kteří o operním provozu a jeho potřebách nemají ani ponětí (???)

  5. Tipnul bych si, že trochu kecá :-) Kde by na to vzal, teď mu ještě seškratli rozpočet, aby spolupracoval s odborníky na strategické plánování. PWC nebo Deloitte mu doporučí propustit pár kulisáků a švadleny. To je tak všechno, co umí poradit :-) (za pár milionů odměny za audit).

  6. Jak mluví o té cameratě, tak to spíš odkazuje na nějaký spolek mudrlantů, možná i včetně nějakých operních kritiků, co rozumí úplně všemu:)). Kolik tak asi je plat ředitele SOP 60 tisíc?….opravdu pěkný důvod se vracet na jedno místo:)).

    Jinak je taky zajímavá zmínka o BTI. Proč už někdo neřekne nahlas, že si BTI udělalo z SOP lukrativní business, v minulosti zasahovalo taky do dramaturgie, v důsledku čehož byla SOP degradována na turistickou holírnu?

  7. Ty konzultanty jako PWC bych take nedoporucoval. I v beznem businessu (vyrobna) mam s nimi jen ty nejhorsi zkusenosti i v Kanade. Jde jim pouze o nejvyssi pocet fakturovanych hodin a ano, jejich "strategicka" rada je vetsinou propustit par lidi.

    Novy reditel ma jiste styky s lidmi v branzi a treba tam nekoho schopneho najde. Doufam, ze to nedopadne jako s CSA, ktere panove Tvrdik a Lasak jejich manazerskym stylem zcela zlikvidovali.

    Dal bych O. Dohnanyimu sanci. Ostatne uz ji ma. Muze se treba podivat, jak to delaji v Toronte. A. Neef (Nemec) tam nastoupil do nelehke role po nahle smrti R. Bradshawa. Zda se, ze mu to v Canadian Opera Company jde dobre.

    http://www.coc.ca/AboutTheCOC/AlexanderNeef.aspx

    Mr. Dohnanyi jiste umi anglicky, alespon bych to predpokladal.

    Good luck!

    VT

  8. Prohlášení, že SOP by měla patřit do první desítky evropských operních domů, jsou neuvěřitelně naivní. Tento operní dům měl renomé před druhou světovou válkou, tyto časy jsou pryč a nevrátí se. Praze by stačila jedna vskutku kvalitní operní scéna. Je třeba být reality, Prahy vždy patřila do "druhé kategorie", což bylo dáno historicky její provincialitou. Hudební centra ležela (a leží jinde) – Vídeň, Mnichov, Berlín, i Drážďany. Snít o první desítce je velice drahá iluze.

Napsat komentář