Olomoucký festival Opera Schrattenbach: reStart ve znamení oslav

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
Podtitulem letošního již 17. ročníku olomouckého festivalu Opera Schrattenbach 2022 byl reStart a jak uvádí sám dramaturg festivalu Vít Zouhar, je to nejenom reStart po dvou nejistých pandemických letech, ale také jakýsi návrat ke kořenům, tedy k zakladateli festivalu Tomáši Hanzlíkovi. Jeho obrovský záběr od komponování, přes pedagogickou a badatelskou činnost až k dirigování a režii dokladuje velké množství ceněných skladeb i významné počiny v oblasti hudebního divadla, stejně jako kritické edice staré české hudby. Letošní kulaté jubileum Tomáše Hanzlíka proto nebude oslaveno jinak než jeho vlastní hudbou, která zazní v rámci pěti večerů – symbolických pěti svíček na oslavencově dortu.

Tomáš Hanzlík: Klavírní tria – J. Hádek (housle), P. Matějová (kladívkový klavír), H. Matyášová (violoncello), 7. listopadu 2022 (foto Tomáš Hanzlík)
Tomáš Hanzlík: Klavírní tria – J. Hádek (housle), P. Matějová (kladívkový klavír), H. Matyášová (violoncello), 7. listopadu 2022 (foto Tomáš Hanzlík)

Tomáš Hanzlík: Klavírní tria

Na prvním gratulačním večeru 7. listopadu 2022 zazněla klavírní tria Tomáše Hanzlíka v podání Jana Hádka (klasicistní housle), Petry Matějové (kladívkový klavír) a Heleny Matyášové (barokní violoncello). Program koncertu otevírala Sonáta in G dur z roku 1995, jejíž tři části (Allegro, Andante, Allegro) byly ve znamení pro Hanzlíka typických rychlých zvratů afektu, tempa či metrických změn. V úvodu prvního Allegra byla znát mírná nejistota ansámblu, ta se ale rychle rozplynula a po zbytek večera podávalo trio hudebníků vyrovnaný a velmi sympatický výkon.

Následující Trio C dur z roku 2020 obsahuje celkem třináct krátkých a velmi rozmanitých částí, které oscilovaly od rozverných tanečků přes až kýčovité Dolcissimo amoroso k ďábelskému čardáši či divokému Massacro cannibalistico. Jednotlivé věty Tria přecházely plynule jedna do druhé, byly plné nápadů a vtipu, interpreti jako by točili zvukovým kaleidoskopem, který ukazoval divákovi další a další postupně se proměňující veselé barevné obrazce.

Třetí skladbou tohoto večera byla hudba k pantomimě Harlekýnova dobrodružství z roku 2007, zde v instrumentaci pro housle, violoncello a kladívkový klavír. Tato svěží kompozice se podobně jako předcházející trio sestává ze třinácti krátkých vět, které ztvárňují příběh ve stylu commedie dell´arte. Hudebně jsou zde s velkým smyslem pro humor vykresleny zamilované postavy Harlekýna a Kolombíny, matky, která nepřeje jejich lásce, stejně jako konkurenčního nápadníka Dottoreho. Hanzlík zde využívá starých hudebních forem a principů, stejně jako citací barokní hudby (Ciaccona, Folia, Sarabanda), které jako by propojovaly posluchače se světem dávných příběhů. Je snad pouze trochu škoda, že diváci nemohli shlédnout také scénickou akci, která byla součástí původní verze této pantomimy a vytvářela s hudbou dokonalý celek. O to více pozornosti se dostalo všem třem skvěle hrajícím interpretům, kterým se podařilo i v opakujících se částech udržet divákovu pozornost koncentrovaným výkonem a nadšením, s nímž tuto doslova veselou taškařici přednesli.

Tomáš Hanzlík: Concerti grossi

Tomáš Hanzlík: Concerti Grossi – soubor Barocco sempre giovane, 8. listopadu 2022 (foto Tomáš Hanzlík)
Tomáš Hanzlík: Concerti Grossi – soubor Barocco sempre giovane, 8. listopadu 2022 (foto Tomáš Hanzlík)

Hned následujícího dne, tedy 8. listopadu 2022, a taktéž v prostoru Kaple Božího Těla pokračovala oslava Tomáše Hanzlíka dalším večerem jeho skladeb. Ten nesl název Concerti grossi a představil výběr ze starších kompozic převážně pro smyčcové nástroje, které přednesl soubor Barocco sempre giovane hrající ve složení Iva Kramperová, Vít Chudý, Lukáš Novotný, Martina Bártová, Libor Ježek, Sára Zemenová – housle, Jakub Čepický – viola, Jan Zemen a Filip Rufer – violoncello a Jan Prokop – kontrabas. Uměleckým vedoucím souboru je Josef Krečmer.

Večer zahájilo třívěté Concerto grosso z roku 1997 pro šest houslí, violu, violoncello a kontrabas. Sólového houslového partu se ujal Vít Chudý, který hrál s velkým přehledem a naprostou intonační jistotou a skvěle se tak vyrovnal s touto Hanzlíkovou kompozicí, jež si v úvodním Allegru umně pohrávala s disonancemi, v části Grave jako by evokovala náladu skladeb Arvo Pärta a v závěrečném Allegru pak narůstala od minimalisticky pojatých ploch až k monumentálnímu finálnímu fortissimu.

Následoval Koncert C dur pro violoncello a smyčce skládající se také ze tří vět – Allegro, Adagio a Allegro. Tato kompozice z roku 2005 je jakýmsi pel-melem fragmentů melodií z Hanzlíkových oper – zejména ale hudebně předznamenává jedno z autorových nejvýznamnějších děl, tedy operu Lacrimae Alexandri Magni, která byla premiérována o rok později. Tohoto večera ale dostalo svůj prostor sólové violoncello v podání Jana Zemena, který svou přesvědčivou hrou doslova vtáhl diváky do krásných melodií. Také u této kompozice sólistovi skvěle sekundoval celý ansámbl Barocco sempre giovane, jehož kompaktní zvuk a intonační bezchybnost lahodila posluchačovu sluchu.

Třetí skladbou večera byl Koncert G dur pro housle a smyčce, který Tomáš Hanzlík zkomponoval již v roce 1992. Tato svěží kompozice, která opět ukázala plochy důrazně pulzujícího basu, líbivé melodie, ale i napínavé zvraty, podruhé představila Víta Chudého jako sólistu, který provedl celý ansámbl touto barevnou, místy až filmovou skladbou s ležérností a nadhledem.

V závěrečném Koncertu pro flétnu, cembalo a smyčce se k ansámblu přidaly další dvě sólistky, a to cembalistka Edita Keglerová a flétnistka Sylvie Schelingerová. Tato Hanzlíkova kompozice z roku 1995 přinesla rozkošné melodické linie plné trylků, které velmi jemně i ve vysokých polohách zvládala Sylvie Schelingerová, ale také dekonstrukci některých částí skladby, u nichž si nemůžeme nevzpomenout na takové „hity“ jako je Concerto Grosso č. 1 Alfreda Schnittkeho. V těchto pasážích pak mělo více prostoru cembalo, které s grácií ovládala Edita Keglerová. V závěru koncertu doposud výborně hrající ansámbl ztratil koncentraci a chvílemi neměl skladbu zcela pod kontrolou, byla to pouze drobná chyba na kráse jinak skvěle zvládnutého programu.

Claudio Monteverdi / Vít Zouhar / Tomáš Hanzlík: L´Arianna

Monteverdi/Zouhar/Hanzlík: L´Arianna – Hana Holodňáková v roli Ariadny, 10. listopadu 2022 (foto Omar Delgado)
Monteverdi/Zouhar/Hanzlík: L´Arianna – Hana Holodňáková v roli Ariadny, 10. listopadu 2022 (foto Omar Delgado)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments