Když jsem panu šéfdirigentovi volala uprostřed léta, byla jsem si téměř jistá, že ho zastihnu na zahrádce. Skutečně – zrovna podepíral větve obsypané bohatou úrodou broskví. Odpočinek v náručí provoněné přírody potřeboval více než kdy jindy, vždyť sezonu uzavřel společně se „svými“ rozhlasovými symfoniky až 8. července, návratem z bezmála třítýdenního turné napříč Japonskem.
Jak se dá tak náročná záležitost zvládnout? Čtrnáct koncertů, několik sólistů, různé sály, dlouhé přesuny, změna času, vypětí fyzické i psychické? Myslím, že i třicátník by padal vyčerpáním…
Starý slogan overený a určite pravdivý – ak je pre vás povolanie „hobby“, nič krajšie vás nemohlo stretnúť. Ja pokladám hudbu za súčasť svojho organizmu. Bez nej by moje telo nežilo. Čo znamená zvládnuť náročné turné? Je to v prvom rade psychický doping. Ak by som si začal uvedomovať, čo ma čaká po psychickej i fyzickej stránke, nezvládnem to. Predsa atribúty ako láska k hudbe, zodpovednosť reprezentácie kultúry, či snaha nesklamať – to sú posily, to je tá najkrajšia „droga“, ktorá vás nepustí pod hladinu.
Osvědčil se Symfonický orchestr Českého rozhlasu jako dobrý „parťák“?
A to je to najpodstatnejšie – mať v rukách taký skvelý nástroj, to je radosť, inšpirácia i stimulujúci prvok, ktorý je predpokladom zvládnutia takéhoto náročného turné. Uvedomme si, že to bolo už desiate turné Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Japonsku. Predchádzajúce mali určite veľkú odozvu (bez toho by reangažmá nebolo možné), a ja som cítil veľkú túžbu, nepoškodiť renomé tohto špičkového telesa v Japonsku.
Nepochybně jste ho umocnil! Teď tedy po zásluze odpočíváte, jaké příjemné chvíle vám přineslo léto? (A dovolil jste hudbě, aby zasáhla do vašeho prázdninového programu – nebo jste na ni uvalil embargo?)
Leto je pre každého akýmsi symbolom odpočinku. Nie som typ dovolenkára, ktorý sa iba nečinne opaľuje na slnku… to odmietam! Moja záhradka je tá najkrajšia „pláž leta“. Ak sa pozriem na plody svojej práce, na obsypané konáre ovocných stromov, červenajúce rajčiny, krásne papriky, či inú zeleninu… to je proste nádhera! No a hudba ma neopúšťa ani v tejto oáze relaxu. Ale je to „vlaha mojej úrodnej záhradky“, ktorú potrebujem do ďalšej sezóny.
Jste umělec, který má velmi blízko k vokálnímu umění, a tak si dovoluji odtušit, že srdeční záležitostí zahajovacího koncertu pro vás bude Verdiho Quattro Pezzi Sacri. Nemýlím se?
Kto by nemal rád tohto velikána opery, autora, ktorý ma dokázal absolútne ponoriť do sveta vášní, intríg, lásky, nenávisti, zloby, šťastia… no a hlavne do svojej nesmrteľnej hudobnej invencie. Budete sa čudovať, ale jeho Quattro Pezzi Sacri bude mojou premiérou. Dúfam, že nenahnevám pána Verdiho! Kvality Českého filharmonického zboru Brno sú veľké. Moje doterajšie skúsenosti len potvrdzujú spomínané konštatovanie. Zbor je vďaka osobnosti pána zbormajstra Fialu vždy perfektne pripravený, disponuje veľkými hlasovými kvalitami, šírkou a paletou farebnosti, lyričnosti i dramatizmu, a komunikácia na pódiu je výborná.
Jak často – a jak rád – se ve své operní praxi potkáváte s tvorbou Richarda Wagnera?
Mám jednu nahrávku Wagnerovho Tristana s geniálnym dirigentom Carlosom Kleiberom. Po poslednom akorde si len vzdychnem – škoda, že to už skončilo! Mám veľký vzťah k jeho Tannhäuserovi, Lohengrinovi, či Ringu. Oslovuje ma svojou hudobnou filozofiou, obrovským symfonicko-vokálnym ťahom a nábojom. A predohra k 3. dejstvu Lohengrina ma už ako študenta fascinovala svojim ohňostrojom.
Spolupracoval jste už v minulosti se sólistkou Ludmilou Peterkovou?
Pani Peterkovú poznám, žiaľ, len z nahrávok či televíznych prenosov. Ale viem, že je to umelkyňa veľkého formátu a teším sa na naše spoločné muzicírovanie.
Coby šéfdirigent rozhlasových symfoniků vstupujete do třetí sezony. Jaké myšlenky vás v těchto okamžicích provázejí?
Teším sa, veľmi sa teším na našu spoluprácu v novej sezóne. Je to nádherné teleso, muzikanti „z mäsa a krvi“, vyzbrojení hráčskou kvalitou, nevšedným muzikantským nasadením. A hlavne sú to veľmi milí a priateľskí ľudia. Preto sú moje myšlienky upnuté na jedno – nesklamať ich dôveru a dokázať s nimi tvorivo i ľudsky vychádzať len v tom najlepšom. Máme krásne projekty, vynikajúcich sólistov. Budem sa len tešiť z priazne publika, ktorá je pre nás tou najkrajšou odmenou.
Děkuji za vaše odpovědi a přeji hodně úspěchů!
Vizitka: 
Ondrej Lenárd
Šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Studoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě ve třídě profesora Ľudovíta Rajtera a již během studií získával cenné umělecké zkušenosti při spolupráci s profesionálními tělesy. Po absolutoriu v roce 1962 zahájil svoji uměleckou dráhu jako sbormistr a dirigent Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde v letech 1984–1986 působil ve funkci šéfdirigenta a později šéfa opery (1997–1998). Od roku 1970 byl dirigentem a v letech 1977–1990 šéfdirigentem Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Cílevědomá práce, spontánní muzikantský a originální přístup ke každé interpretované skladbě a dosažené výsledky ho v následujícím desetiletí 1991–2001 dovedly až ke spolupráci se Slovenskou filharmonií (od r. 1991 šéfdirigent, v letech 1993–2001 umělecký ředitel).
Současně roku 1978 působil jako stálý hostující dirigent Japan Shinsei Symphony Orchestra v Tokiu a v roce 1993 se stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem tohoto renomovaného japonského orchestru. V roce 2000 byl jmenován čestným dirigentem Tokijské filharmonie.
Ondrej Lenárd spolupracuje s předními evropskými orchestry a sólisty (Peter Dvorský, Gabriela Beňačková, Jelena Obrazcovová, Mirella Freni, Piero Cappuccilli, Eva Urbanová, Sergej Kopčák ad.). Dirigoval ve Vídeňské státní opeře, v Houston Grand Opera, v Teatro Liceo v Barceloně, v Teatro San Carlo v Neapoli, ve Státní opeře v Budapešti, v Národním divadle a Státní opeře v Praze, hostoval v Kanadě, Brazílii, USA, Japonsku. Z poslední doby připomeňme mj. uvedení Pucciniho Tosky se souborem Státní opery Praha v Salcburku (2006), Verdiho Maškarního plesu s Nikkai Opera Company v Tokiu (2007) a koncertní řadu s Tokijskou filharmonií (2008). V roce 2008 měla pod jeho taktovkou premiéru Prodaná nevěsta v Národním divadle a Bohéma ve Státní opeře Praha.
Ondrej Lenárd má na svém kontě přes tisíc rozhlasových snímků, jeho diskografie obsahuje snímky pro firmy Opus, Naxos, Marco Polo a HNH International – pro tuto společnost nahrál dvě desítky kompaktních disků. Mnohé z umělcových pozoruhodných výkonů při interpretaci symfonické i operní literatury má ve svých fondech rovněž Slovenská televize.
V roce 1974 se Ondrej Lenárd stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže v Budapešti, byl mu udělen Řád Ľudovíta Štúra (1998) a v roce 2002 přijal čestný doktorát Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici.
Od sezony 2011/2012 je Ondrej Lenárd šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
(zdroj: www.rozhlas.cz)
Foto archiv
