Ondřeje Černého ve Státní opeře vypískali
Pomalu se blíží sedmá a tak v přízemí před vchodem do hlediště je už hodně nabito, když se tudy směrem ke služebnímu vchodu na jeviště proplétá ten, který má stát v čele spojeného Národního divadla a Státní opery Praha – Ondřej Černý; do zákulisí si sebou vede budoucího šéfa sloučených operních souborů Roka Rappla alias Rocca. Prakticky v tutéž chvíli usedá do jedné z provozních lóží Černého předchůdce v ředitelně druhého pražského operního domu, Radim Dolanský. Je přitom velkou ironií osudu, že asi před měsícem ohlášený Galakoncert Státní opery Praha svým příznivcům nakonec připadl přesně na den, kdy ministr Jiří Besser zveřejnil své rozhodnutí o zrušení její samostatnosti k 1.lednu příštího roku.
Ve zcela obsazeném hledišti se stmívá a na jevišti plném nastoupených umělců Státní opery se čte prohlášení. Dnes je po dlouhé době jiné, plné naléhavých otázek i odhodlání se nesmířit s tím, co ministr Besser dopoledne ohlásil. Hlediště bouřlivým potleskem vyjadřuje podporu, opona se zatahuje. Avšak namísto prvních tónů před oponu vychází– ku překvapení všech – další řečník: Ondřej Černý. Rozumět je ovšem jen několika jeho prvním slovům, kterými se snaží obhajovat ministrovo rozhodnutí. Pak hlediště začíná pískat, bučet a dupat, Černý nakonec svůj projev chvatně ukončuje a mizí za oponou. Ten ale má hroší kůži, slyším kohosi vedle sebe.
O pár minut později už Ondřej Černý společně s Roccem sedí v ředitelské lóži. Emoce v hledišti i na jevišti se už od prvního čísla večera – předehry k Verdiho Nabuccu – dají krájet, v mysli řady návštěvníků zcela jistě defilují ty slavnější dny z historie druhé pražské operní scény i nejedno z těch povedenějších či dokonce výtečných představení, která tu bývala k vidění.
I tento Galakoncert se bezpochyby zařadil k těm večerům ve Státní opeře, na které se nezapomíná. Hluboko uložený v paměti jej bude určitě mít i jeho dirigent Jan-Latham-Koenig, stejně jako i šéfka baletního souboru Hana Vláčilová – bezpochyby hlavní dva lidé, kteří se o jeho vysokou úroveň zasloužili. Rozebírat jednotlivosti nemá význam – tento večer byl totiž o něčem zcela jiném. Třeba o tom, zda rozhodnutí ministra Bessera je opravdu to nejlepší z nejlepších, jak on sám dnes za přitakávání Ondřeje Černého prohlásil. Nebo o tom, zda Rocc bude srovnatelným uměleckým tahounem opery v Praze, jako by býval mohl ve Státní opeře být Jan Latham-Koenig. A v neposlední řady byl tenhle večer taky uvažováním o tom, zda by dnešní rozhodnutí o zrušení samostatné Státní opery muselo přijít, pokud by politikové po listopadu vytvořili pražskému opernímu domu u nádraží pro jeho práci aspoň trochu přijatelnější podmínky.
Doznívá závěrečný sbor Židů z Nabucca, hlediště vstává, sedět zůstává jen pár lidí. Mezi nimi ředitel Černý s Roccem. Sbohem, samostatná Státní opero…
Dokument:
Prohlášení zaměstnanců Státní opery Praha před Galakoncertem 6.června 2011
Dámy a pánové, vážení diváci,
dovolte mi, abych Vás před zahájením dnešního koncertu seznámil s aktuálním prohlášením zaměstnanců Státní opery Praha: orchestrálních hudebníků, sboristů, tanečníků, sólistů, technických a administrativních pracovníků zastoupených odborovými organizacemi.
Dnes na tiskové konferenci vyhlásil ministr kultury MUDR. Jiří Besser sloučení Státní opery Praha a Národního divadla od 1. ledna 2012. Důrazně odmítáme návrat pražské operní a baletní scény do doby komunistického režimu po násilné fúzi Zdeňka Nejedlého, kdy tehdejší Smetanovo divadlo bylo nesamostatnou a neviditelnou součástí Národního divadla.
Za průhledným příslibem zvýšení platů – které nikdo nikdy neuvidí – se skrývá primitivní záměr odvrátit zaměstnance obou divadel od dalšího boje proti nepřijatelným systémovým krokům.
Ve středu 8. června svolávají odborové organizace tiskovou konferenci, která se uskuteční od 10:30 hodin v Domě odborových svazů na náměstí Winstona Churchilla. Petici na zachování samostatné Státní opery Praha předáme panu předsedovi vlády Petru Nečasovi v úterý 14. června. Současně položíme otázky, jaké neprůhledné zájmy jsou v pozadí sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem, v budování nového společného zázemí, tj dílen a zkušeben, Národního divadla a Státní opery Praha a chystaného prodeje dílen Národního divadla na Flóře, skladů u Apolináře a celého Anenského areálu, kde dnes sídlí mimo jiné složky baletu Národního divadla. Chceme vědět, co je v pozadí připravované generální rekonstrukce Státní opery Praha, na kterou již firma Di5 vypracovala rozsáhlý projekt za honorář zhruba 680 000 Kč. Chceme znát, která stavební lobby je důvodem násilné transformace pražské operní scény.
Chceme znát odpověď na otázku, proč byl řízením Státní opery Praha pověřen ředitel Národního divadla Ondřej Černý, neúspěšný manažer, který svou příspěvkovou organizaci (Národní divadlo) dovedl do ztrátového hospodaření po dva roky za sebou, a který se svými kroky systematicky snaží přivést v letošním roce do propadu i Státní operu Praha. Národní divadlo neskončilo v červených číslech pouze za cenu čerpání rezervního fondu, který je na krytí ztrát. Chceme vědět, proč Ministerstvo kultury České republiky po dva roky toleruje Národnímu divadlu v Praze reálně hospodařit se ztrátou a umožňuje toto rozšířit i na další divadlo.
Budeme chtít vědět, jaké důvody vedly ministra kultury odmítnout progresivní záměr odvolaného pověřeného ředitele Radima Dolanského, aby Státní opera Praha spolupracovala se dvěma světovými osobnostmi, dirigentem Janem Lathamem-Koenigem a ředitelkou Královské opery v Londýně, paní Elaine Padmore, a naproti tomu schválit v čele Státní opery doktora Černého a nezkušeného Rocca Rappla, jehož dosavadní působení v Národním divadle Brno na místě šéfa opery je značně problematické.
Doktor Černý navíc systematicky poskytuje médiím nepravdivé informace. Patří k nim i tvrzení na stránkách internetového časopisu Opera Plus, že ve Státní opeře nenastaly v personální oblasti žádné změny. Manažerkou byla jmenována bývalá pracovnice ND Anna Tesařová, která pro tuto funkci nemá žádné zkušenosti a do provozu vnáší chaos. Novou právničkou je administrativně-právní ředitelka Národního divadla Andrea Volfová, částečný úvazek zde má budoucí šéf opery Národního divadla Rocc a operují zde finanční ředitel Martin Gerych a Bedřich Gregorini, oba rovněž z Národního divadla.
Chceme vědět, proč v Praze není místo pro dva odlišně profilované baletní soubory, zvláště když balet Státní opery Praha má vysokou návštěvnost a je finančně úspěšný. Pod vedením jedné z nejvýznamnějších umělkyň paní Hany Vláčilové je navíc zárukou zachování klasického baletu v Praze.
Zrušení samostatné Státní opery Praha je dalším problematickým a nekulturním rozhodnutím ministra kultury MUDr. Jiřího Bessera, jako v otázce ředitele Národní galerie nebo schválené demolice domu čp. 1601 na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze.
Dámy a pánové, tento koncert, jehož iniciátorem byl baletní soubor Státní opery Praha, věnujeme Vám, všem našim příznivcům, jako poděkování za velkou podporu. Přejeme Vám pěkný zážitek.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
