Opakovaná atrakce v Českém Krumlově – José Cura hostem v Komediantech

Otáčivé hlediště na zámku v Českém Krumlově má pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích za desítky let existence cenu zlata. Je to atraktivní místo na zámku, který patří k těm nejvyhledávanějším v Čechách, ostatně po Hradčanech největší zámecký komplex u nás. Projekt opery Komedianti Ruggiera Leoncavalla vznikl za spolupráce Jihočeského divadla v Českých Budějovicích s Mezinárodním hudebním festivalem v Českém Krumlově a svoji premiéru měl již loni 5. srpna 2011 před Otáčivým hledištěm –  s Argentincem José Curou v roli Cania, dramatickým tenorem světové extratřídy. V průběhu sezóny 2011/2012 byla poté opera uváděna v budově Metropolu v Českých Budějovicích. Nicméně letos se opera Komedianti opět objevila jako obnovená premiéra, obdobně jako i loni s José Curou. Měl jsem možnost zhlédnout představení 24. srpna 2012.O opeře jako takové jsem již psal šířeji recenzi v únoru po zhlédnutí šesti repríz (najdete ji zde). Připomenu stručně jen fakta, které nejsou vyčteninkami z internetu, mnohdy žel nepřesných, leč v recenzích se poté objevujících.

Komedianti jsou reprezentantem verismu, který jako první přináší Georges Bizet svojí Carmen a nese ji na štítu proti dílu Wagnerovu. Přes tento fakt se verismus stal italskou záležitostí s velkým přesahem, dík Puccinimu, do dvacátého století. Připomenu ale pro nás jistě zajímavý, též málo známý fakt, že do verismu řadí někteří zahraniční hudební teoretici a estetici i Leoše Janáčka. A dílčím způsobem nejsou vůbec bez pravdy. Částečně je rezonance verismu opravdu u Janáčkových oper vnímatelná. V Komediantech se pak v Prologu Tonia podává zcela lapidární program celého směru verismu! Tento antimytický a antiromantický směr je právě v Komediantech typický. Text si napsal Leoncavallo sám dle skutečné události a sahá až brutálně do života prostých lidí Sicilie a Kalábrie. Proto překládání děje jinam, do jiných souvislostí (viz inscenace v Národním divadle, resp. Státní opeře v Praze) je zde nepatřičné a zhola zbytečné. Tohle drama je ucelené a úderné ve své koncíznosti samo o sobě a od režiséra si žádá přesvědčivé ztvárnění, vystižení primitivní, leč silné psychologie postav.Režisér Josef Průdek dokázal rozehrát dílo v plné barevnosti, dynamice. V plné službě autorovi a jeho záměrům. Na rozdíl od přenesené režie do budovy Jihočeské divadlo může ve scenériích před Otáčivým hledištěm mnohem více rozvinout barevnost a zejména dynamismus pohybu v báječně propracované choreografii Lenky Vágnerové. Dílu zde prospívá i nepřerušování pauzou po klíčové árii Cania jako v divadle, kde tento moment dost naruší tah díla, jenž je zde mimořádný (však už také nic takto dramaticky zdařilého Leoncavallo nevytvořil). Vizuálních vjemů útočí na diváka opravdu hojně, hlediště je v častém pohybu a přináší až filmově zpracovávané detaily vývoje děje. Auditivní složka to má zde trochu komplikovanější, než optická. Orchestr není z pozice diváka vůbec vidět, je nazvučen tu silněji, tu zase slaběji, takže pěvci se často “obnažují” hlasově, někdy až na pomezí projevu a capella. Hlas nemá onen přelet přes orchestřiště a vyjevuje se tím jinak, než tak říkajíc přes rampu. Rovněž akustika jednotlivých výjevů je rozdílná. Rezonanční odraz jako v divadle zde hlasy tolik nenacházejí a mohou se tak zdát subtilnější než v reálu divadla. Krom Josého Cury jsem všechny účinkující viděl v jejich rolích v divadle, ba i několikrát, proto mám akusticky celkem srovnání. Nejméně, kupodivu, se rozdíl jevil u výborného Silvia Jiřího Brücklera. Byl stejně přesvědčivý, znělý a kultivovaný jako v prostoru divadla, ba výšky se mi zdály ještě jistější a plnější. Obdobně pěkně vyzníval Beppe Josefa Moravce. Opravdu není malých rolí, když je tato zpívána lehce, nosně a libozvučně. Potlesk po serenádě v minulosti nikdy nepamatuji (myslím u řady dříve viděných inscenací), zde byl ale plně na místě!

Jana Šrejma Kačírková je výtečná Nedda. Její komplexní výkon jsem v divadle obdivoval. Byla i před Otáčivým hledištěm pěvecky jistá, s pevnou výškou. Jen jsem měl pocit, že divadlo s onou rampou jí vyhovuje více než blízkost diváků a nutnost oněch quasi a capella míst.Oproti divadlu vstoupil zde do hry jiný Tonio, Marco Danieli. Hezký, vysoko posazený až tenorální baryton, s jistými výškami (včetně nepovinného AS v Prologu, to se mu moc povedlo). Herecky staví Tonia střídmě, obejde se i bez zbytečných hrbů a la Quasimodo… Nemusí být přece zosobněné zlo, to by se mu bylo snadné vyhnout, ani nemusí být přehnaně odporný, aby se tak jevil Neddě. Přes tyto klady, herecké usilování o Neddu bylo trochu rozpačité, jako by ji chtěl i nechtěl zároveň. Lépe mu vycházel převlek za Taddea. Vyšší polohy mu vycházely obecně pěvecky všude nejlépe, hloubky trendovaly k menší výraznosti.Na závěr obsazení si záměrně ponechávám protagonistu večera, na němž pro mnohé daný večer stojí – Josého Curu. Pěvec na zenitu sil, před padesátým rokem věku (jako nedávno v Českém Krumlově jeho kolega z extratřídy Dmitry Hvorostovski, obdobně v červenci v Litomyšli hostující Marcello Giordani). To je u tenoristy významné jubileum. Cura nezklamal. Ukázal klady, které pěvci z jeho třídy mají – barevný, nádherně koncentrovaný zvuk v celém rozsahu ve smyslu krytosti tónu, tak typický pro pravou italskou školu! A zpěv lehce tvořený i na výškách. Intenzity dosahuje barvou, plností, ne silou. Sebeméně do hlasu netlačí, zpívá opravdu lehce, jako když se mluví. Herecký projev je střídmý. Kvitoval jsem vřele, že se obejde bez hysterických výlevů či ze starších nahrávek Carusa či Monaca nebo di Steffana kopírovaných vzlyků na konci árie. Nic takového se nekonalo. Cura zůstal svůj i ve slavné árii bez vnějškového falešného patosu. Snad jen vrchol árie s ritardandem před posledním A, jak dirigent pan de Rosé aplikoval u Weilonga Tao, byl hudebně zajímavější a pěvec tak získá i možnost krásnou výšku pozdržet. Zde bylo tempo na vrcholu až překvapivě rychlé, bez agogiky. Výkon svrchovaný, leč v divadle by byl zajisté právě ryze akusticky zřejmě působivější.Rozdíly v akustice mezi divadlem a přírodními podmínkami byly nejznatelnější u sboru (sbormistr Josef Sychra). Ten působil bez oné zmíněné rampy o dost méně kompaktně než v divadle a vychválit jej, jako v únorové recenzi, s čistým svědomím nemohu. Orchestr nikoliv před sborem jakoby vytvářel pocit nejistoty. Tenorová skupina, která hýřila v divadle “decibelovými” forte až jdoucími pompézně nad ostatní hlasy, se zde vytrácela a zachraňoval ji někdy sólově pan Václav Janeček, který se ostatně prezentoval i znělým sólem skutečným, reálným, v konverzaci na začátku (v programu však není uveden).Orchestr pod vedením generálního hudebního ředitele Maria de Rose hrál standardně, jak jsem vnímal i v divadle, s vypracováním tempickým a agogickým, rovněž zajisté ztížená souhra v podmínkách před Otáčivým hledištěm byla na solidní úrovni. Pochopitelně nutné ozvučení zkresluje, není příliš kvalitní, tak jako už se jevilo v Pivovarské zahradě. Proto zvuk orchestru oproti divadlu těžko reálně hodnotit krom slušné souhry.  Kdybych měl v autě obdobně zkreslenou reprodukci poslechu CD, asi bych se odnaučil brzy je za jízdy poslouchat… Repredukovat hru symfonického orchestru není technicky jistě snadné, ale větší cizelaci i vyrovnanost by si zde posluchač zasloužil. Přes ony vizuální prožitky, které byly, jak jsem pozoroval, pro některé diváky přece jen prioritní.Závěrečný potlesk byl důkazem spokojenosti početných diváků s příjemně stráveným večerem, zvlášť když hrozil déšť a bouřka, živly tolik nebezpečné pro venkovní produkce. Ale jako zázrakem nespadla ani kapka.

Hodnocení autora recenze: 80 % 

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2012
Ruggiero Leoncavallo:
Komedianti
Hudební nastudování a dirigent: Mario De Rose
Režie: Josef Průdek
Scéna: Pavel Krejčí
Kostýmy: Tomáš Kypta
Sbormistr: Josef Sychra
Pohybová spolupráce: Lenka Vágnerová
Orchestr a sbor opery Jihočeského divadla
Balet Jihočeského divadla
Premiéra 5.srpna 2011 Otáčivé hlediště Český Krumlov
(psáno z reprízy 24.8.2012)

Canio – José Cura
Nedda – Jana Šrejma Kačírková
Tonio – Marco Danieli
Peppe – Josef Moravec
Silvio – Jiří Brückler

www.festivalkrumlov.cz
www.otacivehlediste.cz
www.jihoceskedivadlo.cz

Foto Libor Sváček