Salcburk 2012 aneb Pereirův první rok

Anketa mezi kritiky

Rakouský deník Kurier vyzpovídal těsně před vlastním zakončením letošního Letního festivalu v Salcburku hudební kritiky různých listů. Všem položil následující otázky, odpovědi jsou v nedělním vydání 26. srpna. Tázal se redaktor Kuriera Gert Korentschnig, který za sebe shrnuje: Za největší zážitek považoval Ariadnu na Naxu Richarda Strausse a Huga von Hofmannsthala (původní verzi) v inscenaci Sven-Erica Bechtolfa. Celou produkci hodlá jako gala představení uvést také vídeňská Státní opera, kratší verze (bez činoherní části) se bude ve Státní opeře Vídeň hrát od prosince 2012. Za další vrchol považuje Korentschnig inscenaci Zimmermannových Vojáků (Die Soldaten). K jeho největším zklamáním patřily Kouzelná flétna, Labyrint Petera Wintera a Carmen. Celkově nedošlo k žádným pěveckým objevům. Převládal pocit, že velká jména znamenala víc než obsah dramaturgie. A také nebyly ani podniky s hvězdným obsazením vždy vyprodány.

1. Jaký podnik Salcburského festivalu 2012 považujete za nejlepší?
2. Jaké bylo Vaše největší letošní zklamání?
3. Splnil nový intendant Alexander Pereira Vaše očekávání?
4. Jak vidíte Salcburk v mezinárodním srovnání?
5. Jakým směrem by se měl Salcburk v budoucnosti pohybovat?

Christian Merlin (Le Figaro):
1. Koncert Vídeňských filharmoniků s dirigentem Marissem Jansonsem a Ninou Stemme! Operními představeními jsem byl vzdor individuálním skvělým výkonům (Harnoncourt, Kaufmann v Ariadně, Netrebko v Bohémě) ve všem všudy zklamán. Vojáky jsem bohužel neviděl.

2. Ani Kaufmann [který zpíval za indisponovaného Piotra Beczalu, hrajícího na jevišti] pro mě nezachránil povrchně incenovanou a těžkopádně dirigovanou Bohému, nemluvě o tom, zda je Bohéma pro Salcburk vůbec vhodná.

3. Nějaké náznaky tu jsou, ale je ještě příliš brzy na rozpoznání nějaké linie. Obávám se jakési laciné, kulinaristické, kompromisní modernosti, která sice konzervativní publikum nevyžene, ale nepřinese v zásadě nic nového.

4. Salcburk stále patří na horní příčky žebříčku, pokud jde o širokou paletu nabídky. Ale musím poctivě přiznat, že co se týče hudebního divadla, v Mnichově, kde jsou skromnější podmínky, zažívám nezřídka přesvědčivější inscenace.

5. Salcburk by měl nabízet to, co se jinde nevidí. Jako například původní verzi Ariadny – i když inscenace ve všem nepřesvědčila; to je to typické, co by se od Salcburku mělo chtít. Modernizovat klasiku a z moderního klasiku udělat. A pečovat o týmovou práci mezi dirigentem a režisérem, resp. dirigentem, režisérem a představiteli; to by bylo lepší než chtít oslňovat velkými jmény.
***

Eleonore Büning (Frankfurter Allgemeine Zeitung)

1. Prinz z Homburgu v režii Andrey Breth. Prvotřídní herecké umění, dokonce i ve vedlejších rolích. Elisabeth Orth nemá velkou roli [hraběnka Bork], ale když – zády k publiku – vztekle vyprskne, protože Homburg nehodlá přestat se svým chvástáním, je to jasný projev krachu toho maskulinního vojáckého světa.

2. Mozartova Kouzelná flétna, jak ji provedl Nikolaus Harnoncourt. Jistě, Harnoncourt byl vždycky tvrdohlavý a nevypočitatelný při volbě temp. Ani se nikdy příliš nestaral o zpěváky. Ale tentokrát byl jeho způsob hry „stop & go“ čirý manýrismus, a až na Paminu Julie Kleiter našel vedoucí castingu Toni Gradsack zjevně jen průměr.

3. Ano. Bohužel. Pereira je skvělý entertainer a náruživý cirkusový ředitel. Jak se dalo čekat, udělal Salcburský festival delší, bohatší, nablýskanější, hlasitější, rozptýlenější, je v něm víc libovůle a víc se podobá jarmarku.

4. Salcburský festival je na prvním místě. Je tu ta obdivuhodně dlouhá a velká tradice inovativních myšlenek a událostí, které sloužily za vzor – tato pověst je dost trvalá na to, aby přežila nějaké to slabší období.

5. Musí se vrátit smysl, festival musí mít duši. Letní salcburské slavnosti 2012 byly pro mě směsí hýřivosti a ubohosti jako je Jedermann v Jedermannovi. Scházela dobrá díla.
***

Flaminia Bussotti (italská zpravodajská agentura Ansa)
1. Ariadna na Naxu.

2. Kouzelná flétna.

3. Myslím, že uskutečnil to, co se od něj čekalo – festival superlativů. Velká jména, velký ohlas, ale ne vždy velká originalita, ani žádný odvážný čin.

4. Salcburk je jednička. Je lhostejné, zda tu a tam něco postrádáme nebo kritizujeme, tento festival zůstane světovou jedničkou pokud jde o přitažlivost, technické vybavení, profesionalitu a živou tradici.

5. Více odvahy, více radosti z experimentu, jasnější koncepci. Nestavět jen na hvězdách, Salcburk se nesmí stát Hollywoodem! To by rozhodně nebylo ve smyslu jeho zakladatelů Hofmannsthala aj. Také nemusí být delší a nemusí být ples. Méně je více!
***

Christian Berzins (Aagrauer Zeitung a Weltwoche – Švýcarsko)
1. Princ z Homburgu.

2. Kouzelná flétna, ačkoli Labyrint byl ve všech ohledech horší; ale ten rozdíl byl nepatrný.

3. Splnil je špatné slovo. Očekávání to však odpovídá. Pereira nabídl slušný dramaturgický mix, chytře odvedl pozornost od toho, že mu šlo především o naplnění pokladny. Směs rizika a vypočítavosti je v pořádku. Vojáci, Labyrint, Ariadna sem, Kouzelná flétna, Carmen, Giulio Cesare a Bohéma tam – proč ne? Myslel jsem si ovšem, že udělá mnohem víc pro to, aby zahajovací představení (Kouzelná flétna) bylo úspěšné. „Jen“ Harnoncourt na to ale nestačil.

4. Stojí si dobře. Kde už je taková směs (až na výjimky) činohry, opery a koncertů ve vynikajícím provedení? Pokud však bude Pereira i dále tak silně budovat na svých curyšských zpěvácích a režisérech, bude těžké udržet také skvělou hudební úroveň. Na festivalu je příliš znát „stará škola“.

5. Salcburský festival se pod různými intendaty pohyboval pokaždé pár centimetrů doprava, pak zas doleva, uvnitř zůstával stejný, tedy velkolepý. Proto je třeba dobře pečovat o místa, kde se hraje – a také si pěstovat stálý kapitál, totiž Vídeňské filharmoniky. Zbytek díky přitažlivosti festivalu přijde sám. Pereirova šílená idea, udělat všechno ještě větší, ještě lepší – na tu festival v příštích čtyřech letech dojede. Ale pak to bude zase dobré, ve Švýcarsku čeká ideální nástupce: Michael Haefliger by udělal ze Salcburku festival ducha a ne peněz, ačkoli i on je mistr v získávání sponzorů (pro svůj festival v Lucernu sežene každý rok tolik jako Pereira kdysi pro curyšskou operu, jen to nevytrubuje).
***

Wolfram Goertz (Rhenische Post a Die Zeit)
1. Peer Gynt ve verzi Iriny Brook na Pernerově ostrově.

2. Labyrint Petera Wintera.

3. Když někam přijde Pereira, je jasné, kam to bude směřovat. Neměly by se v něj tedy vkládat naděje, které stejně splnit nemůže. Čili jasná odpověď: Ano!

4. Stále ještě na špičce, musí si však dát pozor, aby nesklouzl k libovůli.

5. Pryč od čistého kulinářství!
***

Heinz Sichrovsky (News)
1. Vojáci a Princ z Homburgu. Oběma byla společná zásadní neprovinčnost, což tohoto léta kupodivu nebylo samozřejmé.

2. Koncertní program. S jednou výjimkou, totiž zdařilou Ouverture spirituelle s pozváním Buchbindera a Hampsona. Fascinace a přesvědčivé intelektuálnosti předchozích ročníků nemohlo být ani zdaleka dosaženo, dokonce i na významné události (Barenboimův schubertovský cyklus) bylo kvůli přetížené nabídce obrovské množství vstupenek rozdáno.

3. Ano, přesně. Očekával jsem, že to bude pestré, znamenité a poněkud libovolné.

4. Zcela nahoře. Neexistoval a neexistuje žádný mezinárodní festival, který by dokázal v takové míře přitáhnout světovou elitu. Bayreuth např. – odmyslíme-li si Thielemanna – se bere na vědomí jen kvůli tetovaným Rusům a nevídaně provinčním režisérům.

5. Podívaná jen ve spojení s kvalitou; pozorněji sestavované konstelace byli jako kdysi Harnoncourt/Kušej nebo Salonen/Marthaler a letos aspoň Metzmacher/Hermanis. Větší pozornost věnovat kvalitě režisérů a dirigentů.
***

Franz Zoglauer (ATV)
1. Ariadna na Naxu jako umělecký gesamtkunstwerk zcela ve smyslu zakladatelů festivalu. Režisérem Sven-Ericem Bechtolfem velmi citlivě režírovaná se smyslem pro nezaměnitelný rakouský charakter, s vynikajícími herci i zpěváky: v první řadě to byli Cornelius Obonya a Jonas Kaufmann.

2. Režie Kouzelné flétny Jense Daniela Herzoga. Ploché, těžkopádné a nudné obrazy ze světa Harryho Pottera, Twilightu a Matrixe. Mozartův tajemstvím opředený a humorný svět bylo možno cítit jen v hudbě.

3. Nabídka byla příliš široká a – pokud jde o hudební obalst – často příliš libovolná. Velká jména jsou sice pro Salcburk nepostradatelná, ale to ještě není program. Méně by bylo více. Taková představení jako Princ z Homburgu nebo Zimmermannovi Vojáci jsou festivalu hodna a zůstanou v paměti.

4. Salcburk se v záplavě jiných festivalů musí odlišovat. Teď je bezkonkureční jen pokud jde o výši vstupného a podle toho se o něm také soudí. Právem se od Salcburku očekává nejvyšší kvalita.

5. Festival by měl zeštíhlet a jak z míst, kde se hraje, tak z programu vytvořit cosi nezaměnitelného. Kdo nabízí Ouverture spirituelle, neměl by se zaleknout třeba církevní opery. Cavalieriho oratorium Rappresentatione di anima e di corpo bylo kdysi právě tak úspěšné jako Jedermann.

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

www.salzburgerfestspiele.at