Opakovaná atrakce v Českém Krumlově – José Cura hostem v Komediantech

  1. 1
  2. 2

Otáčivé hlediště na zámku v Českém Krumlově má pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích za desítky let existence cenu zlata. Je to atraktivní místo na zámku, který patří k těm nejvyhledávanějším v Čechách, ostatně po Hradčanech největší zámecký komplex u nás. Projekt opery Komedianti Ruggiera Leoncavalla vznikl za spolupráce Jihočeského divadla v Českých Budějovicích s Mezinárodním hudebním festivalem v Českém Krumlově a svoji premiéru měl již loni 5. srpna 2011 před Otáčivým hledištěm –  s Argentincem José Curou v roli Cania, dramatickým tenorem světové extratřídy. V průběhu sezóny 2011/2012 byla poté opera uváděna v budově Metropolu v Českých Budějovicích. Nicméně letos se opera Komedianti opět objevila jako obnovená premiéra, obdobně jako i loni s José Curou. Měl jsem možnost zhlédnout představení 24. srpna 2012.O opeře jako takové jsem již psal šířeji recenzi v únoru po zhlédnutí šesti repríz (najdete ji zde). Připomenu stručně jen fakta, které nejsou vyčteninkami z internetu, mnohdy žel nepřesných, leč v recenzích se poté objevujících.

Komedianti jsou reprezentantem verismu, který jako první přináší Georges Bizet svojí Carmen a nese ji na štítu proti dílu Wagnerovu. Přes tento fakt se verismus stal italskou záležitostí s velkým přesahem, dík Puccinimu, do dvacátého století. Připomenu ale pro nás jistě zajímavý, též málo známý fakt, že do verismu řadí někteří zahraniční hudební teoretici a estetici i Leoše Janáčka. A dílčím způsobem nejsou vůbec bez pravdy. Částečně je rezonance verismu opravdu u Janáčkových oper vnímatelná. V Komediantech se pak v Prologu Tonia podává zcela lapidární program celého směru verismu! Tento antimytický a antiromantický směr je právě v Komediantech typický. Text si napsal Leoncavallo sám dle skutečné události a sahá až brutálně do života prostých lidí Sicilie a Kalábrie. Proto překládání děje jinam, do jiných souvislostí (viz inscenace v Národním divadle, resp. Státní opeře v Praze) je zde nepatřičné a zhola zbytečné. Tohle drama je ucelené a úderné ve své koncíznosti samo o sobě a od režiséra si žádá přesvědčivé ztvárnění, vystižení primitivní, leč silné psychologie postav.Režisér Josef Průdek dokázal rozehrát dílo v plné barevnosti, dynamice. V plné službě autorovi a jeho záměrům. Na rozdíl od přenesené režie do budovy Jihočeské divadlo může ve scenériích před Otáčivým hledištěm mnohem více rozvinout barevnost a zejména dynamismus pohybu v báječně propracované choreografii Lenky Vágnerové. Dílu zde prospívá i nepřerušování pauzou po klíčové árii Cania jako v divadle, kde tento moment dost naruší tah díla, jenž je zde mimořádný (však už také nic takto dramaticky zdařilého Leoncavallo nevytvořil). Vizuálních vjemů útočí na diváka opravdu hojně, hlediště je v častém pohybu a přináší až filmově zpracovávané detaily vývoje děje. Auditivní složka to má zde trochu komplikovanější, než optická. Orchestr není z pozice diváka vůbec vidět, je nazvučen tu silněji, tu zase slaběji, takže pěvci se často „obnažují“ hlasově, někdy až na pomezí projevu a capella. Hlas nemá onen přelet přes orchestřiště a vyjevuje se tím jinak, než tak říkajíc přes rampu. Rovněž akustika jednotlivých výjevů je rozdílná. Rezonanční odraz jako v divadle zde hlasy tolik nenacházejí a mohou se tak zdát subtilnější než v reálu divadla. Krom Josého Cury jsem všechny účinkující viděl v jejich rolích v divadle, ba i několikrát, proto mám akusticky celkem srovnání. Nejméně, kupodivu, se rozdíl jevil u výborného Silvia Jiřího Brücklera. Byl stejně přesvědčivý, znělý a kultivovaný jako v prostoru divadla, ba výšky se mi zdály ještě jistější a plnější. Obdobně pěkně vyzníval Beppe Josefa Moravce. Opravdu není malých rolí, když je tato zpívána lehce, nosně a libozvučně. Potlesk po serenádě v minulosti nikdy nepamatuji (myslím u řady dříve viděných inscenací), zde byl ale plně na místě!

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Leoncavallo: Komedianti (JD České Budějovice-Český Krumlov)

[Total: 28    Average: 3.6/5]

Související články


Komentáře “Opakovaná atrakce v Českém Krumlově – José Cura hostem v Komediantech

  1. Měli jsme na rozdíl od recenzenta možnost vidět v pátek představení na Otáčivém hledišti a pak v sobotu i „mokrou“ verzi – koncertní provedení v Jízdárně – podobně jako loni. Ano, představení na Otáčivém hledišti je plné barev a imaginace, takže syrové drama zapůsobí až v závěru a díky vynikajícím vystoupením artistů, zvláště artistky na laně nám nevadilo, že byla opera delší = „nastavená“ opakovanými hudebními motivy během artistických čísel. Recenzent má pravdu, že akusticky přes reproduktory to není ideální řešení, ale pro toho, kdo operu detailně nezná, nebo ji dosud dokonce vůbec neviděl a neslyšel – je to překrásné hudební divadlo a moc panu režisérovi Průdkovi děkujeme. Představení nás loni opravdu svou krásou uchvátilo a proto jsme se do Krumlova letos vydali znovu. Protože můžeme srovnávat i zvukovou živou verzi – koncertní provedení v Jízdárně. Loni to bylo skvělé, ale letos byl hudební a pěvecký projev všech protagonistů ještě lepší, orchestr hrál překrásně a s chutí, mnohem sehraněji a propracovaněji v detailu. Čeští zpěváci byli výbornými představiteli a oproti loňsku i Marco Danieli byl ve formě, takže jeho hlas zněl v týmu zpěváků zajímavě. Operu známe velmi dobře z různých představení a někdy bohužel bývá hlas Tonia a Silvia podobně zabarvený, což může ucho posluchače mást.
    Co se týče Cania, měli jsme ho v Curově podání možnost slyšet a vidět už mnohokrát a máme i srovnání z živých představení téže inscenace v MET s Robertem Alagnou a Curou, nebo z Barcelony s Marcellem Giordanim a Curou. Ani Alagna, ani Giordani nemají tak nádhernou barvu hlasu a způsob odstínění, kterými by vyjádřili tak přesvědčivě emoce, psychologické zvraty – bolest i žárlivost, které představitel hlavní role během opery prožívá. Alagna nebo Giordani to zazpívají, ale do postavy „nevstoupí“, s Curou je to po všech stránkách mnohem silnější a intenzivnější zážitek nejen hudební. To drama plné emocí a vášní skutečně ožívá, takže budete o tom, co jste měli možnost slyšet ještě pár dní po té i přemýšlet. Cura Vás k tomu svým strhujícím projevem donutí. Obecenstvo v sobotu v Jízdárně před představením mělo pocit, že přišlo o podívanou, ale umělci se snažili to divákům vynahradit. Zdálo se, že je (nejen solisty, ale i sbor a orchestr) blízký kontakt s publikem velmi těší a závěrečný aplaus byl obrovský, mnohem silnější než v pátek na Otáčivém, protože zvuk orchestru i zpěvu na živo – a zvláště objem i barva hlasu hlavního protagonisty byl pro mnohé z obecenstva velmi příjemným překvapením. I díky hraní na cca 2m hlubokém prostoru před jevištěm to nebylo statické koncertní, a téměř bezprostřední dotek s umělci (Curův Canio dokonce 2x přišel „na scénu“ z postranních dveří v sektoru hlediště, nebo za Silviem běžel z jeviště přes celý sál až dozadu) bylo to podle bouřlivých ovací pro všechny nezapomenutelným zážitkem.

Napsat komentář