Opera 2011: Ostravský Werther okouzlil

Laťka kvality na Festivalu hudebního divadla se s příjezdem ostravské opery v pátek 4.března vyhoupla prudce vzhůru. Národní divadlo moravskoslezské uvedlo svého Werthera, premiérovaného loni v listopadu.


Pro řadu diváků v hledišti to bylo první setkání „naživo“ s touto operou, mě nevyjímaje. Není divu, Massenet na českých scénách není právě častým autorem. Jeho opera na námět románu Johanna Wolfganga von Goethe Utrpení mladého Werthera líčí příběh nešťastné lásky stejnojmenného hrdiny ke vdané ženě, kvůli níž a zachování její počestnosti se mladík zastřelí. Svého času tento literární vzor romanticky rozervaného hrdiny obětujícího život kultu nejčistší lásky vyvolal epidemii sebevražd mladých mužů v Evropě.

Massenetova opera je úžasná, hudba plyne od prvního taktu ladně a přirozeně, bez dramatických „záseků“, zvratů a kontrastů, stejně jako se rozvíjí psychologická látka komorního příběhu. Je zážitek slyšet známé Massenetovy árie jako homogenní součást celku.

Na počátku můžeme vidět osamělého zadumaného Werthera v obrazárně, kolem kypí rušný a veselý život, korzují páry, klábosí přátelé (vtipné výstupy dvou kustodů), hlouček dětí se pošťuchuje, svačí a zpívá koledu (motiv, který se v závěru osudově vrátí). Zde poprvé Werther spatří svou fatální lásku Charlottu. Přeskočí jiskra, oba mladí lidé si porozumí, ovšem hned vzápětí se Werther dozví o zasnoubení Charlotty s jiným mužem, kterého si jako poslušná dcera také vezme. Tím je vše dáno, Wertherovo vleklé utrpení začíná. Opera se nesoustředí na děj, žádné vrcholící drama svatby, střety dvou soků, ani akt sebevraždy zde není vidět, vše plyne formou konverzace mezi postavami nebo Wertherových vnitřních monologů. A přesto ani na okamžik představení neztrácí tah, nenudí, ale poutá a dojímá (skvělá režie).



Werther se dále koří modle nenaplněné lásky, jiné nabídky odmítá (Charlottinu švagrovou) a dokonce na čas opouští město. Vrací se o Vánocích a po setkání se svou milovanou spáchá sebevraždu pistolí, kterou si od ní vypůjčil. Otřesená Charlotta ho najde a konečně opětuje jeho lásku.

Celé představení se odehrává ve stejných kulisách obrazárny jako na začátku (slouží i jako prostředí domácího salonu), s nimi si scénograf (David Bazika) vystačí až do posledního jednání, šikovně mění pouze nasvícení. Až ve scéně Wertherovy sebevraždy (čtvrté jednání) přichází první proměna – obrazy mizí (mimochodem měly v ději svůj symbolický význam), stěny se tlačí dopředu na vyděšenou Charlottu a z prostorného sálu se stává malý chudý mládenecký pokoj. Ve chvíli Wertherovy smrti se scéna otevře a vrací se motiv dětí zpívajících koledu, na ulici sněží a všichni se těší z příchodu Vánoc.

Vynikající úroveň mělo i hudební nastudování. Mladý dirigent Robert Jindra (známe jej z pražského Národního divadla, Dětské opery, diriguje v Duisburgu, v Ostravě je hudebním ředitelem operního souboru) vytvořil s orchestrem ostravské opery zdařilou a respektuhodnou zvukovou podobu Massenetova díla, která citlivě dotváří psychologii postav a situací. Steven Harrison byl jako Werther skvělý, jeho lyrický tenor sice nemůže soupeřit silou s orchestrem (párkrát během večera ten souboj prohrál), ale v Massenetovi předvedl mnohem zásadnější kvality – intonační přesnost, romantický výraz, styl. Hvězdou večera se stala slovenská mezzosopranistka Zuzana Šveda (Charlotte), její výkonný hlas dramatického typu snadno opanoval prostor Stavovského divadla. Ale celý ansámbl podal pozoruhodné výkony: Jakub Kettner (Albert) i polská sopranistka Agnieszka Bochenek-Osiecka, jejíž lehký koloraturní styl dobře zapadal do role hravé dětské Sophie, i komická dvojice správcových přátel, zde „kustodů“ Schmidta a Johana si vedla dobře (tenorista Václav Morys a basista David Szendiuch), nebylo zde malých rolí…
Velkou zásluhu na tom všem má Jiří Nekvasil, nejen jako zkušený režisér, ale jako ředitel ostravské scény, který kolem sebe dokázal seskupit mladý talentovaný tvůrčí tým (do nějž patří také teprve třicetiletá brněnská výtvarnice kostýmů Marie Blažková).




Takovou inscenaci můžeme Ostravě jen závidět. Jak je zřejmé, z pražské divadelní scény se talenty přesunuly jinam (za což můžeme poděkovat i odvoláváním a zásahům z ministerstva kultury). A tak zatímco v Brně se tančí na prvním plese v opeře, zpívá na novém janáčkovském operním festivalu a v Ostravě i jinde vznikají hodnotná představení, v Praze se dál propouští, buzeruje a zavírají se operní domy se stoletou tradicí. Opravdu moc děkujeme…

Festival hudebního divadla Opera 2011
Jules Massenet:
Werther
Dirigent: Robert Jindra
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Marie Blažková
Dramaturgie: Daniel Jäger
Choreografie: Igor Vejsada
Premiéra 18. 11. 2010 v Divadla Antonína Dvořáka Ostrava
Psáno z festivalové reprízy 4.3.2011 ve Stavovském divadle v Praze

Werther – Steven Harrison
Charlotte – Zuzana Šveda
Albert – Jakub Kettner
Bailli – Bogdan Kurowski
Sophie – Agnieszka Bochenek – Osiecka
Schmidt – Václav Morys
Johann – David Szendiuch
Brühlmann – Rudolf Medňanský
Kätchen – Andrea Jurčíková
Správcovy děti – členové Operního studia NDM

www.ndm.cz
www.festival.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Massenet: Werther (NDM Ostrava)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (23) “Opera 2011: Ostravský Werther okouzlil

  1. Ano,opravdu pěkné představení. A to jste neviděli ještě L. Mastra coby Werthera,který orchstr se Z. Švedou přezpívá a mnohem líp Werthera zahraje a A. Jenise jako Alberta. To je teprve pěveckoherecký koncert. My už máme právě s novým vedením propouštění za sebou. Zůstalo jen 12 sólistů,jinak samí hosté. Škoda,rádi jsme chodili na naše domácí zpěváky + stále hosty.
    Jinak souhlasím, Werther je opravdu moc povedené představení.
    A to jste ještě neviděli naši Její pastorkyni s E. Dřízgovou, L. Mastrem a E. Urbanovou, to je teprve zážitek.
    Zdeněk

  2. Určitě jedno z nejlepších představení letošního ročníku. Narozdíl od paní Barančicové (která má pro J. Nekvasila slabost, což nemíním jakkoliv s postranními ani jinými úmysly) mi nepřišlo přesazení do galerie v jednotlivostech moc logické, už jenom představa, jak si budou lidé před kustody mazat chleby, je úsměvná apod. Ale vcelku zdařilé, scéna a kostýmy moc pěkné. Ano, Werthera si také dokážu představit hlasově průraznějšího, intonační přesnost též nebyla stoprocentní, ale je to hezký hlas a výkon byl kvalitní. Zuzana Šveda je na mne "moc dramatická", ale to je věc vkusu. Můj obdiv patří orchestru a Robertu Jindrovi, který má navíc zásluhu na netradiční dramaturgii divadla.

  3. Pane Šimáčku zbytečné vymezování vúči jakémukoliv názoru, který jste nepsal vy.

    Viděl jste Werthera ve Vídni? Přesazení pod velký strom se zahradními lavičkami mi nepřišlo logické také, přesto právě tohle přesazení a obměna listoví stromu během roku, bylo sjednocujícím prvkem všech dějství a jakýmsi symbolem. Strom vytvářel úchvatnou atmosféru celého skvělého představení.

    To, co předvedlo Ostravské divadlo se včetně přesazení do galerie dá s tímto vídeňským Wertherem srovnat bez ztráty kytičky.

    Takže narozdíl od vás pane Šimáčku, já považuji inscenační provedení nejen za nepřekážející (ó jak by to asi vypadalo, kdyby to byla realistická inscenace), ale přímo za zdařilé. Stejně jako pěvecké výkony.

    Tentokrát mi přišel velmi hnidipoišský tento váš komentář, který se musí za každou cenu vymezit vúči recenzi.

    I já se tedy vymezuji vúči vám a tvrdím, že to, co Ostravská opera včera v Praze předvedla je na smeknutí klobouku a hlasité poděkování. Snese to srovnání i s tou zmiňovanou Vídní.

    Klobouk dolů a je vidět, že když se chce, že to jde na slušné úrovni. Obě pražské scény by se měly stydět. O repertoáru ostravské opery ani nemluvím (Fedora, Cardillac,…). Věci, o kterých se v Praze operním divadlům ani nesní!

  4. Pro mne byl ostravský Werther nudný, žádné emoce ve mně nevyvolával. Steven Harrison má solidní lyrický tenor, ovšem jeho ztvárnění Werthera bylo pro mne bez náboje, plné otřelého operního hereckého projevu. Zuzana Šveda se prezentovala nesoudržným v exponovanějších polohách nepříjemně znějícím mezzosopránem. Slušné pěvecké výkony podali Jakub Kettner (herecky však na jevišti působil poněkud neohrabaně) a Agnieszka Bochenek-Osiecka. Scéna vypadala dobře, některé kostýmy sólistům sedly, některé nikoliv (Albert mnohdy na scéně se svou parukou a v kostkovaném saku či v bílém fraku vyvolával bohužel spíše úsměv, příliš krátká sukně Charlotty v prvním jednání či dále její dlouhé úzké bílé šaty také interpretce moc nelichotily). Režie Jiřího Nekvasila mne neoslovila, inscenačně i výkony protagonistů tedy velké zklamání. Také reakce diváků v divadle byla oproti potlesku při předchozích festivalových představeních velmi vlažná. Jediné, co mne přimělo sledovat operu i po přestávce byla Massenetova hudba, kterou mi svým dobrým výkonem zprostředkovával orchestr pod vedením Roberta Jindry. Werther v podání ostravského divadla na mě prostě „nedýchnul“.

  5. Milý Dane, Váš komentář mne poněkud překvapil: diskuse pod články podle mne ke sdělování – i odlišných – názorů slouží, a proto je sem píšu. Ze stejného důvodu se snažím, aby články, které píšu já, vycházely nejpozději druhý den po události, totiž aby se ostatní mohli podělit zase se svými názory tak, jako kdybychom zašli po představení nebo koncertu na skleničku. Ty odlišné mi nevadí, pokud jsou věcné, několikrát mne vedly k dalšímu zamyšlení nad dílem, příp. i korekci názorů. Zaráží mne ty osobní – jako je ten Váš. Protože jsem tentokrát seděl se svým doprovodem úplně jinde než pan Dvořák a také paní Barančicová, neměl jsem možnost se s nimi o přestávce setkat a sdělit si dojmy z představení: i proto jsem je psal sem. Nešlo mi vymezit se vůči recenzi, ale sdělit svým známým a přátelům (a případně i neznámým lidem) svůj názor tak, jako bych jim ho sdělil ve foyer.

    Vídeňského Werthera jsem neviděl, jak píše S.B. v recenzi, i pro mne šlo o první setkání s dílem na jevišti. Takže nemohu posoudit. Obměna listoví mohla být skvělým prostředkem, jak vyjádřit běh roku, v galerii se však neobměňovalo nic. Nepsal jsem, že přesazení do galerie překáželo, ale že občas vznikly nelogičnosti. Za realistickou inscenaci jsem nijak neplaidoval, kdo sleduje mé „výplody“ zde, ví, že jsem spíše příznivcem tzv. moderních inscenací.

    To, že mám rozdílný názor, přeci neznamená, že se „musím vymezovat vůči vám“ – ten mohu dát najevo prostě tím, že ho řeknu nebo napíšu.

  6. Škoda,že jste se zapomněl podepsat pod tak širokým komentářem.Ale máte na něj právo. Mně se na rozdíl od Vás ostravský Werther moc líbil.Souhlasím s Vámi jen v postavě Werthera v podání p. Harissona. Herecky moc toporný bez jakékoliv mimiky. Orchestr trochu silný,zvláště v duetu Charlotty a Werhera ve 3. jednání. Ale jinak vynikají výkon Z.Švedy a A. Bochenek.
    Vlasta

  7. Aha, takže vy to píšete proto konfrontačním stylem typu: "Narozdíl od pana …", že jste se nestačil s paní Barančicovou sejít a konfrontovat osobně o přestávce :-) No, já myslel, že se dá napsat třeba: Mně se to a to líbilo a nelíbilo proto a proto, ne: Narozdíl od recenzenta… Ale sorry, to je možná jen můj dojem, vy máte asi takový trochu konfrontační styl rád. Tak se omlouvám a příště to budu chápat lépe, že pokud se tady objeví od vás komentář uvozený: Narozdíl od…, je to jenom tím, že jste se dotyčným nepotkal o přestávce. o
    Omlouvám se :-)

  8. Ano, máte, Dane, zcela pravdu: když diskutuji s několika svými známými, kteří jsou "naladěni na stejnou vlnu", mívají "svědci" občas dojem, že se hádáme :-)
    Vím, že paní Barančicová komentáře čte, a proto jsem to možná napsal tak, jak jsem napsal.Já bych jí totiž klidně o přestávce řekl: "no jo, Vám se inscenační styl pana Nekvasila líbí" (a opět pozor: tím neříkám, že se mi některé jeho režie či nápady nelíbí). Bohužel se však obávám, že bychom se o pauze bavili spíš o jiných věcech, které paní Barančivcová v závěru recenze naznačila.

  9. Leonora3:
    Vazeni diskutujuci vyssie,my co to mame od Prahy dalej a predstavenia nevidime, sme celkom radi a vdacni za recenzie,ako bola tato a recenzie od Pavla Simacka z prvych predstaveni festivalu. Niektore zvlast potesia, ako napr. o Carmen a Jakobinovi. Niektore predstavenia sa vydaria menej, ale popravde predstavenia ako Hoffmanky a Otello za sebou pre stejneho tenora (a ako som citala duplovane v priebehu 5 dni!) je samovrazedna jazda a tak to nemohlo dopadnut inak. Ze spievat a ist na scenu vyzaduje velku kuraz, si my ostatni v obycajnych povolaniach moc dobre uvedomujeme, ale niektori solisti maju i naturu hazardnych hracov!
    Ale k vasej diskusii, panovia! Nebudte tak haklivi! Nam citatelom tychto komentarov sa vase dva nazory skutocne nezdali tak nekompatibilne, jak to vy interpretujete. Niekedy sice totalne protikladnym nazorom nerozumiem (napr. komentare k Hoffmanovi a Otellovi) ale vase dva rozhodne take nie su, skratka na kazdeho z nas, dychne nieco ine. I tak pokracujte v dispute, je to ulava po tych komentaroch okolo ND A SOP.

    P.S. Mimochodom, ja som nahodou viedenskeho Werthera videla a hned s Jonasom Kaufmannom. Cele predstavenie bolo vskutku "pecka", ale neviem, ci by to povedala, ked by Werthera spieval niekto iny.

  10. Já jsem se také na Wertherovi hrozně pronudil. Jediné zaujetí, které jsem si během představení našel, bylo sledování orchestrálních hráčů a dirigenta Jindry (seděl jsem nahoře v lóži, takže jsem měl na ně krásný výhled). Příjemně jsem si při jejich sledování Massenetovu hudbu užil. V podstatě jsem to prožil, jako když jsem na koncertě. Na tu inscenaci se podle mého gusta koukat nedalo a ani interpreti mou pozornost nepřilákali.
    Ota

  11. No já jsem Werthera na rozdíl od paní Barančicové a jiných viděl a hned několikrát – v Liberci, v Mnichově, v Paříži, v Ostravě, v Plzni, vídeňskou znám jen z DVD. Smekám před hudebním nastudováním Roberta Jindry, z pěveckých výkonů až zas tak nadšený nejsem (Šveda byla místy nestylově ukřičená, Werther mne moc nenadchl). Ale hlavně – mně se vůbec nelíbila inscenace pana Nekvasila, která se dostávala mnohokrát do nelogičností: chtěl bych vidět ostrahu galérie, jak by dovolila, aby si tam děti mazaly chleba s máslem. Byl to typicky nekvasilovský blábol, jaké vytvářel v Praze i jinde.
    Ale uznávám, Werther je inscenačně velice těžká opera – líbila se mi kdysi ta plzeňská dnes zapadlého režiséra Balatky a ta, kterou jsem viděl v Paříži – je dostupná i na DVD Decca – tu všem vřele doporučuji.

  12. Jé, já jsem taky více než inscenaci na jeviště sledovala pana dirigenta. Krásně se na jeho projev, prožitek a vedení orchestru koukalo, skvěle se mi to spojilo s hudbou, kterou interpretovali. Zvuk pro mne ale kazil mezzosoprán paní Švedy, měla taková ostrá uječená místa a celkově mi její hlas na poslech nebyl moc příjemný, slyšela jsem v něm i přílišné rozvibrování. Jinak ostatní zpěváci ok, ale dívat se na režii a ztvárnění postav hlavně obou hlavních představitelů mě vůbec nebavilo – hodně nelogičností a spousta hereckého operního klišé. Taky jsem z přijetí publika necítila při potlesku žádné nadšení, potlesk byl podle mě z dosud odehraných festivalových představení nejrezervovanější.
    Klára

  13. Bylo to nádherné představení, o pořádný kus převyšující všechna dosavadní mimopražská na Opeře 2011. I já znám vídeňského Werthera, ten je nedostižný. Ale snad všichni sólisté z Ostravy by v něm rozhodně uspěli, Z.Šveda byla včera hvězdou večera. Skvělý též orchestr, nejen Praha má Ostravě co závidět. Škoda jen, že je z Prahy přece jen trochu z ruky. VD

  14. Vynikající představení – Ostrava zatím rozhodně v soutěži vede! Především vyzdvihuji výkon orchestru, jednolitý, hudba mě nesla celým představením jako proud krásy a blaženého vytržení. Při sólových výstupech jsem se ráda dívala do orchestru – např. sóla cellistky – to byla radost! K výkonům – pan Harrison možná v některých vypjatých partiích nepřezpíval orchestr, ale zpíval s prožitkem, Wertherovi v jeho podání jsem uvěřila. Výtečně zpívali také další pánové – pan Morys a Szendiuch – s lehkostí, s potěšením, paní Bochenek-Osiecká – prostě Praha musí Ostravě jen závidět.

    Kvůli takovým zážitkům, jako bylo páteční představení Werthera z Ostravy, na tento festival chodím. Díky organizátorům!

  15. DOBRY DEN, S RADOSTI SE PRIDAVAME K VETSINE NADSENYCH DIVAKU!ROZHODNE NEJLEPSI PREDSTAVENI LETOSNIHO FESTIVALU!DLE NASEHO NAZORU TAKE I PROTO, ZE PREDSTAVENI V PODSTATE NEMELO SLABIN ANI V DETSKEM SBORU ANI V JINYCH MENSICH ROLICH. U HLAVNICH ROLI CLOVEK OCEKAVA, ZE BY MELY BYT INTERPRETOVANY TIM NEJLEPSIM CO DIVADLO MA(VYBORNY PAN HARISSON,DUNAJCANOVA,KETTNER), CASTO SE ALE SETKAVAME S TIM,ZE MENSI ROLE BYVAJI OBSAZENY DRUHORADYMY ZPEVAKY,ALE ZDE I TYTO ROLEBYLY INTERPRETOVANY SKVELYM DAVIDEM SZENDIUCHEM A VACLAVEM MORYSEM, KTERI SE PERFEKTNE DOPLNOVALI A ODLEHCILI CELY DRAMATICKY PRIBEH!
    KAZDOPADNE BRAVO OSTRAVO-JEN TAK DALE!!!!A TESIME SE BRZY NA NEJAKOU VASI DALSI INSCENACI!!!!
    MANZELE STEPANKOVI

  16. Pojdme si rikat veci pravymi jmeny…Vzdyt to co predvedla Ostrava
    je klasicky prumer regionaniho divadla…Tenorista a p. Kettner predvedly celkem slusny vykon. Prijemne na me pusobil detsky sbor a p. Dirigent ktery mel krasne zvladnuty svuj part a mel jasnou koncepci o opere. Zklamala mi pi. Sveda. Na jejim vykonu jsem si nezaregistroval jedine piano a nekdy jeji chveni hlasu bylo az nesnesitelne. O ostatnich to nestoji za komentare.
    Vykon orchestru byl podprumerny.Intonace byla mizerna (smycce) a nastupy casto nepresne.
    Presto preji hodne uspehu OD do budoucna.
    Martin Novak

  17. I kdyby to bylo trak hrozné, jak píšete :-) předchozí, je to stále orpoti hrůzám v podobě Othella a Hoffmanek skvostné představení. Pokud ovšem někteří myslí, že díky tomu, že zde shodí to či ono nebo vyzdvihnout "to své" pomůžou k vítězství "těm svým" ujišťuju je, že žijí v bludu :-)). Já jsem rozhodně nadšený byl (bráno metrikou toho, co předvádí Olomouc, České Budějovice, Plzeň). A jsem na to, že v tom marastu operního dění u nás je Ostrava alespoň takto zářící hvězdou.

  18. Já nemůžu s recenzí ani souhlasit, ani nesouhlasit – od každého něco. Takže: 1) Proč se děj odehrával v galerii, a to včetně scén domácích a "venkovních", mi moc jasné nebylo a logické mi to nepřipadalo. 2) Steven Harrison se mi pěvecky docela líbil, zato herecky… raději nebudu komentovat, musela bych použít nějaký silnější výraz. Nuda! 3) Kostýmní výtvarnice musí mít něco osobního proti některým interpretům. Ty šatičky, do kterých navlékla paní Švédu – já být interpretkou, hodím jí je na hlavu po prvním pohledu do zrcadla. Totéž kostým Alberta – měla jsem co dělat, abych se nechechtala, kdykoli se objevil, pořád jsem měla dojem, že vidím pana Dejdara v komické roli zbohatlého zelináře v ypsilonském Vinobraní. 4) Orchestr mi naopak připadal dobrý, až na to, že občas některé pěvce nebylo vůbec slyšet, což ale nemusí být chyba toho orchestru. Pár nepřesostí by se tam našlo, ale tak hrozné, jak tu někdo píše, to určitě nebylo. 5) Ty děti byly výborné! V šesti uzpívat takový prostor, to vážně není pro dětské hlasy nic jednoduchého. 6)Massenetova hudba je nádherná a už jen kvůli ní to rozhodně stálo za vidění.
    Ronnie

Napsat komentář

Reklama