Jitka Zerhauová: Snad se to u nás jednou zlepší

  1. 1
  2. 2

Skvělé dispozice ke ztvárnění velkých rolí světového repertoáru, jevištní zjev, herecké nadání i zvučný hlas. Tuto charakteristiku uvádí Malá encyklopedie české opery u jména Jitky Zerhauové, společně s výčtem řady klíčových rolí mezzosopránového oboru. Se svým už bezmála čtvrtstoletí trvajícím brněnským angažmá se Jitka Zerhauová stala jednou z ikon Janáčkovy opery.

Odpusťte možná tak trochu netaktní otázku úvodem: Jak to je dlouho, kdy jste na jeviště Janáčkova divadla vkročila poprvé? Vzpomínáte na své první tamější vystoupení často?

Přesně to nevím, byl to záskok v Rusalce a zpívala jsem Třetí žínku. Určitě to bude přes třicet let a v té době jsem ještě byla studentkou JAMU. Do trvalého angažmá jsem nastoupila v roce 1981.

Přesto, že jste jako rodačka z Brna vystudovala tamější JAMU, své první angažmá jste tuším měla v Bratislavě. Proč zrovna tam a jaké vaše první angažmá bylo?

Mé úplně první angažmá bylo v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde jsem ale zazpívala jen jednou Radmilu v Libuši. Byla jsem tam totiž pouze čtyři měsíce. V té době jsem dělala dost kuriózní konkurz do SND. Nastudovala jsem Olgu z Evžena Oněgina ve slovenštině. No a na představení jsem se sešla s česky zpívajícím Lenským , kterého zpíval Josef Ábel, Taťánu zpívala německy Magdaléna Hajóssyová a Oněgina pěl nějaký Američan rusky. Takže pěkný labyrint.

Olga v Čajkovského Eugenu Oněginovi (Bratislava)

Na bratislavské angažmá vzpomínám moc ráda. To víte – mladá holka , všechno před sebou a Slováci umějí být moc milí. Začala jsem Dorabellou v Cosi fan tutte a pak to šlo rychle za sebou. Hned přišla Carmen, v sedmadvaceti letech jsem už zpívala Amneris v Aidě a tak dále.

Amneris ve Verdiho Aidě (Bratislava)

Po roce mi nabídli angažmá v Brně, protože potřebovali Oktaviána v Růžovém kavalírovi. Takže jsem měla angažmá v obou divadlech zároveň. Bylo to ale velmi náročné, protože jsem už měla dvě malé holčičky a skoro každý den jsem dojížděla ráno v 6.00 osobákem (lístek byl jen za 20 korun ) a po zkoušce jsem se vracela , abych mohla být s rodinkou.

Oktavián ve Straussově Růžovém kavalírovi (Brno – s J.Janskou jako Sofií)

Zpátky k Brnu: Jak hodně a co všechno se tam za tu dobu, co tam zpíváte, změnilo? Byly to změny k lepšímu nebo horšímu?

Mám dojem, že se změnilo hodně a nejsem si jistá, že k lepšímu. Když jsem nastoupila k divadlu, bylo v Janáčkově divadle asi čtyřicet sólistů. Hrálo se skoro každý večer a pořád bylo plné divadlo. Nyní je nás v angažmá ani ne polovina a stále jen zkoušíme a hraje se podstatně méně. Dříve měl sólista určité postavení ve společnosti a i ohodnocení nebylo špatné. Nyní jsme se dostali do postavení, že si s námi může vedení dělat, co se mu zlíbí. V naší opeře sólisté mají paradoxně často nižší plat než sboristé. Dokonce zpěvák, který přešel ze sboru na sóla, dostal o hodně nižší plat. A naopak, kdo přešel do sboru, polepšil si. Sólisté mají ještě další problém, že nemají trvalé smlouvy. Takže teď jsem například mluvila s kolegyní, která se už blíží ke čtyřicítce a váhá, jestli si může dovolit mít děťátko. Naše divadlo své sólisty platí snad nejméně v celé republice. Pravda je ale to, že zpívání je droga a pokud se daří na jevišti, na všechny strasti se zapomene.

Fjokla v Martinů Ženitbě (Brno – s J.Tolašem jako Podkoljosinem)

Janáčkova opera za tu dobu vystřídala poměrně dost šéfů. Čím myslíte, že to je?

K tomu bych se nerada vyjadřovala. Ráda vzpomínám na Tomáše Hanuse, který ale po dvou letech odešel z funkce. Věnuje se jen dirigování. Podařilo se mu angažovat výborné sólisty a co si budeme povídat, do opery se chodí především na sólisty.

Za svoji dosavadní pěveckou kariéru jste prošla řadou rolí. Které z nich se vám podle vašeho mínění nejvíc podařily? A je naopak role, v níž jste se necítila příliš dobře?

Mohu říci, že jsem snad zpívala všechny stěžejní role mezzosopránového repertoáru. Moc ráda vzpomínám na Straussova Oktáviána – to mi běhal na jevišti mráz po zádech z nádherné hudby, na Donizettiho Favoritku, Azucenu z Trubadúra nebo Ulriku z Maškarního plesu. Nemohu říct, že bych nějakou roli nerada zpívala , ale vzpomínám, že jsem neměla ráda Babu Turek ze Stravinského Života prostopášníka, protože jsem si musela lepit vousy…

Ježibaba v Dvořákově Rusalce (Brno)

Role, inscenace, ve které v současné době nejraději vystupujete?

Mám ráda Prodanou nevěstu, kterou u nás režíroval Ondřej Havelka. Inscenace je nabitá nápady a srší energií. Má velký úspěch u publika a vidím v hledišti vždy plno mladých lidí. Teď byla derniéra Havelkovy inscenace Komedianti a Gianni Schicchi a to mně je líto. Bylo to krásné představení.

V loňském roce jsem zpívala Kabanichu Janáčkově Káti Kabanové v Národním divadle ve Varšavě. Inscenace byla přenesená z Londýna. Režisér David Alden ji zinscenoval moderně, ale nikdy nešel proti textu. Představení byla nádherná a moc jsem byla hrdá na našeho Leoše Janáčka.

Kabanicha v Janáčkově Kátě Kabanové (Varšava)

Jak se vám vůbec v Janáčkově divadle, které je největší u nás, zpívá? Je to velký rozdíl pro zpěváka oproti poměrům v jiných divadlech?

Subjektivní pocit pro pěvce je velmi dobrý. Hlas se krásně vrací a pocitově se zpívá velmi dobře. Jiná věc je to, co jde do hlediště. Někdy je to marný boj s orchestrem. Malé hlasy jsou v nevýhodě, pokud dirigent neztlumí orchestr.

I když vás příliš neznám, zdá se mi, že jste člověk, který se nebojí nahlas říci svůj názor – ať už na věci, týkající se divadla, tak i poměrů ve společnosti, politiku nevyjímaje. Mýlím se? Pokud ne, nemíváte s tím problémy?

Párkrát jsem se už spálila, takže se trošku krotím. Demokracie v divadle určitě neexistuje.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments