Opera Danae na Festivalu Richarda Strausse

Za operami Richarda Strausse se jezdí především do Drážďan, Vídně nebo Berlína. Ale výjimečné okamžiky lze zažít i v Bavorsku pod horskými štíty.

V alpském letovisku Garmisch-Partenkirchen měl Richard Strauss po čtyři desetiletí rodinné a tvůrčí zázemí a je tedy logické, že právě zde se už čtvrtstoletí koná mezinárodní festival nesoucí jeho jméno. Přehlídka je to vzhledem k možným financím přiměřeně ambiciózní, neklade si rozsahem cíle srovnatelné ani se Salcburkem, ani s Litomyšlí či Pražským jarem, ale přesto přináší hodnotné umělecké podněty – a má navíc své regionální kouzlo a nezastupitelný dopad. V letošním jubilejním roce skladatele mimo jiné figurovalo v týdenním programu (11. června) i koncertní uvedení zřídka hrané opery Die Liebe der Danae – Danaina láska. Provedení špičkové. Měl je v rukou dirigent Sebastian Weigle, a to se souborem opery z Frankfurtu, který vede.Straussova Danae, odlehčený mytologický příběh s krásnou hudbou, má pohnuté osudy. Náčrt k ní pořídil Straussův nejbližší spolupracovník Hugo von Hofmannsthal, ale libreto až řadu let po jeho smrti napsal Joseph Gregor. Skladatel by si přál, aby premiéra byla až poté, co se uzavře světová válka, ale k provedení nakonec mělo dojít na Salcburském festivalu v roce 1944. Po neúspěšném atentátu na Hitlera však přišel z nejvyšších míst zákaz veškerého kulturního dění a připravovaná inscenace zůstala nedokončena – pozvaní zhlédli jen zkoušku. Skutečného prvního veřejného uvedení v roce 1952 už se Strauss nedožil.

Od té doby operu Die Liebe der Danae nastudovalo jen několik divadel, ani nahrávek není ve srovnání s některými dalšími Straussovými jevištními díly mnoho. Frankfurtský koncertní projekt, akcentující pochopitelně hudební stránku a neřešící možné režijní výklady a případná související úskalí, předestřel dílo v lákavé podobě – jako wagnerovsky epický, ale současně i rozverný a v závěru moudře vyrovnaný příběh o oslnivé blyštivosti zlata a hodnotách, které ji převyšují. O princeznu Danae, které by se líbilo žít v bohatství, soupeří bůh Jupiter a člověk Midas. Vítězí láska, která spojila Danae s Midasem, a to i poté, kdy se opět ztrácí jeho zázračný majetek. Jupiter, který navíc čelí výčitkám a posměchu ze strany žárlících partnerek, se své touhy vzdává a lidské lásce žehná. Tříhodinová opera je plná straussovsky opalizující hudby, pikantních harmonií a barev, které se s velkou instrumentační výstižností uplatňují zejména tam, kde se zpívá o třpytu zlata. O Straussovi se říkává, že komponoval tak, aby se posluchač mohl setkat s něčím, co už slyšel, s něčím, co zná – vyčítá se mu kalkul, pragmatismus. Je pravda, že jeho zralou hudbu lze poznat po pár taktech, ale to je znakem u mnohého vyhraněného a jedinečného tvůrce. Autor Růžového kavalíra se tu ani po třech desetiletích některými postupy a finesami, motivy, zvukem a invencí skutečně nezapře. Operu pak přesně v tomto duchu uzavírá dlouhý, předlouhý, nekonečně krásný a pomalu plynoucí epilog, rozhovor Jupitera a Danae, který utvrzuje pozitivní, idylické a smířlivé vyznění příběhu, v němž předtím nechyběly ani dramatické momenty. Skladateli není co vyčítat.Sebastian Weigle měl dva trumfy: skvěle hrající orchestr, který byl ochoten stupňovat poryvy vášní a v nových a nových podnětech i výrazovou intenzitu odpovídající vršícím se pocitům štěstí. A pak pěvce: špičkový mezinárodní standard, který by mohl být na zimním stadionu v Garmischi, proměněném v rozumně velký alternativní koncertní prostor, skutečným zjevením – kdyby se to ovšem v Německu jaksi nerozumělo samo sebou…  Švýcarský barytonista Alejandro Marco-Buhrmester s bohatými wagnerovskými zkušenostmi, včetně Bayreuthu, jako sebevědomé božstvo; kanadský tenorista Lance Ryan, podobně hrdinný bezchybný wagnerovský hlas jako Midas; a stejně světově rozkročená německá sopranistka Anne Schwanewilms, ideální představitelka hlavních postav ve Wagnerových a především ve Straussových operách, zde v titulní roli. Danae klade na interprety značné nároky. Je to hutně znějící partitura se spoustou textu, s pěvecky vypjatými partiemi tří hlavních postav a řadou dalších rolí, s velkým orchestrem a sborem. Dirigent Weigle ovládl dílo s nadhledem, inicioval zvukovou dychtivost, burlesknost i bukoličnost, dokázal udržet pozornost publika. Sólisté – zdaleka nejen zmínění tři, ale i další, včetně rozkošně zpívající čtveřice královen – dali koncertu profesionální přípravu a všechny síly. Jsou ještě v plné síle. Nádherně klenuli melodie a deklamovali, Anne Schwanewilms na stále ještě příjemné hranici mezi lyrikou a dramatismem opakovaně kouzlila s hudebními důrazy na některých slovech… Výsledek byl impozantní a strhující, v dlouhém závěru opojně působivý a ve zklidnění krásný.Ve Frankfurtu ohlásili koncertní uvedení Danainy lásky ještě na 15. a 19. června.

Hodnocení autora recenze: 95 % 

Richard Strauss Festival 2014
Richard Strauss:
Die Liebe der Danae
(koncertní provedení)
Hudební nastudování a dirigent: Sebastian Weigle
Sbormistr: Matthias Köhler
Frankfurter Opern und Museumsorchester
Chor der Oper Frankfurt
Premiéra 11. června 2014 Alpspitzhalle – Olympia-Eissport-Zentrum Garmisch-Partenkirchen

Danae – Anne Schwanewilms
Jupiter – Alejandro Marco-Buhrmester
Midas – Lance Ryan
Pollux – Beau Gibson
Xanthe – Karen Vuong
Merkur – Peter Marsh
Vier Könige – Michael McCown, Yves Saelens, Björn Bürger, Franz Mayer
Semele – Britta Stallmeister
Europa – Barbara Zechmeister
Alkmene – Tanja Ariane Baumgartner
Leda – Katharina Magiera

www.richard-strauss-festival.de
www.oper-frankfurt.de

Foto Petr Veber