Opera Osud z Národního divadla moravskoslezského na ČT Art

Po hudební stránce je Osud dílem zralého skladatele, který našel svůj jedinečný originální rukopis, dílem pozoruhodným, experimentálním a výsostně expresionistickým. Janáček se uvedení nedočkal. Divadelní premiéru měl Osud až v 50. letech. NDM je druhým operním domem na světě, který ve své historii uvedl všechny Janáčkovy opery.

Leoš Janáček se v opeře doslova osudově vyrovnává s odchodem své jediné dcery Olgy, ale zároveň se zde autobiograficky prolíná setkání s jeho další múzou – Kamilou Urválkovou. Tragický milostný příběh je zasazen do nádherného prostředí lázní Luhačovice, do domácnosti skladatele Živného a v závěru do prostředí konzervatoře. Inscenace je jakýmsi vhledem do světa skladatele – hlavní postavy opery. Není přesně dána hranice, co je skutečnost a co je příběh opery, kterou skladatel právě píše, co je vzpomínka a co je hmatatelná přítomnost. Příběh vyvstává z hudby a v hudbě se zase uzavírá.

„Ostravské nastudování přesvědčilo o tom, že má smysl uvádět i tuto Janáčkovu čtvrtou operu. Především se podařilo typově výstižně obsadit nejen podstatné role, ale i dlouhou řadu menších epizodních postav. (…) Základní výtvarný znak zvětšené klaviatury na scéně Daniela Dvořáka poskytl režisérovi Jiřímu Nekvasilovi prostor pro inscenaci koncentrovanou na jednoduché, ale výstižné divadelní situace a vztahy. V ostravské inscenaci Osudu se i díky hudebnímu nastudování Jakuba Kleckera podařilo zbavit tuto operu „prokletí“ zmatečné nehratelnosti a prezentovat kompozici z počátku Janáčkova tvůrčího vzmachu jako pozoruhodné a silné dílo…,“ napsala Helena Havlíková v listopadu 2018.

Můžeme vyzdvihnout výkon tenoristy Martina Šrejmy v náročné hlavní roli skladatele Živného. Získal za něj Cenu kritiků za mimořádnou interpretaci role na Festivalu Opera 2020 v Praze, kde byla také derniéra. Skvělou partnerkou v roli Míly je mu sopranistka Linda Ballová. Roli Matky Míly ztvárnila Petra Alvarez Šimková. Scénu i postavy skvěle dokreslují kostýmy Simony Rybákové.

„Mou hlavní snahou jako režiséra televizního záznamu je pak inscenaci dobře a přehledně zdokumentovat, popsat její divadelní strukturu, zorientovat diváka v situacích a hlavně přenést díky skladbě střihů i co nejsilnější emotivní zážitek z operní inscenace na televizní obrazovku. Aby fungovala nejen teď, ale i po letech!“ napsal Jiří Nekvasil.