Fantastické bytosti z Anglického národního baletu

Londýnský English National Ballet nadále pokračuje v nastoleném tempu a co týden chrlí na sociální sítě balety ze svého repertoáru online ke zhlédnutí. Po Romeovi a Julii Rudolfa Nurejeva s Alinou Cojocaru a Isaacem Hernandezem v hlavních rolích padla volba opět na tvorbu z vod spíše současného tance – Fantastic Beings od Kanaďanky Aszure Barton.
English National Ballet, Aszure Barton: Fantastic Beings (foto Laurent Liotardo)

Obdobně jako před několika týdny vysílaná Broken Wings (recenze zde) i Fantastic Beings vznikla pro soubor v roce 2016 jako součást triptychu She Said. Bartonová se pro svou choreografii nechala inspirovat a vést hudební kompozicí Anthology of Fantastic Zoology (2015) Masona Batese, jenž naopak vycházel z literárního díla argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese Manual de zoología fantástica (1957).

Borges ve své knize přináší popis řady fantaskních stvoření především z řecké, ale i indické, čínské či severské a anglosaské mytologie, přičemž Bates zlomek z nich rozvíjí v hudebních motivech své orchestrální symfonie v základní myšlence ne nepodobné Saint-Saënsovu Cirkusu zvířat (1886).

Scéna je po celou dobu zhruba půlhodinové choreografie tmavá, s černým horizontem i portály, temnotou probleskují jen tu a tam spadající zlatavé konfety jako poblouzněné světlušky a na antracitových celotrikotech dvacítky tanečníků a tanečnic načrtnuté linie připomínající peří. Veškeré výtvarné stránky představení se ideálně doplňují, tvoříce dohromady hutnou, magickou atmosféru půlnoční krajiny, kde se stírají hranice reality a kde je za přítomnosti vlastně docela příjemného mrazení v zátylku teoreticky možné vidět a zažít naprosto cokoli.

Englich National Ballet, Aszure Barton: Fantastic Beings – Daniel McCormick (foto Laurent Liotardo)

Příslibná premisa však z choreografického hlediska nedochází tak docela naplnění. Pohybový slovník Bartonové se opírá o klasicky školená těla, která bezpochyby vystavuje určité fyzické výzvě, nikdy však nepřichází s ničím doopravdy novátorským, šokujícím nebo dosud neviděným a klouže spíše po povrchu, bezpečně, bez nápadu, bez názoru. Svými v základní podstatě velmi tradičními, heteronormativními duety se repetitivně točí v soustředných kruzích, narušení linií je spíše sporadické a v náznacích (vychýlení hlavy v krční páteři do stran nebo hluboké plié s pažemi po zemi roztaženými do stran ještě jaro nedělá). Všichni tanečníci zobrazují ve své podstatě jedno a totéž stvoření, množné číslo v názvu je proto docela matoucí, byť je třeba uznat, že ani Batesova hudební kompozice významněji neodlišuje jednotlivé motivické celky.

V poslední třetině se celý sbor převlékne do nové podoby – z přiléhavě elegantních trikotů do osrstěných kombinéz, v nichž se tu a tam objevil některý z interpretů i dříve, aby se jen nenápadně prodral přes scénu. Dynamika i rytmus rostou a zprvu se zdá, že s výměnou vizuality dojde i k proměně pohybového výrazu, dokud nezjistíte, že prováděné prvky jsou stále stejné, jen tentokrát rozostřené jinak se v prostoru pohybujícím kostýmem.

Výsledný dojem z Fantastic Beings se řadí spíše k rozpačitým. Téma na papíře nabízí mnohem širší, zajímavější a barevnější řešení, než jakého se mu nakonec dostalo, což je mrzuté dvakrát, uvědomíme-li si, kam až bychom mohli nechat fantazii ve více než nadějně vystavěném světě rozběhnout.

English National Ballet, Aszure Barton: Fantastic Beings (foto Laurent Liotardo)

Fantastic Beings
Choreografie: Aszure Barton
Hudba:
Mason Bates
Kostýmy: Michelle Jank, Pat Farmer
Světelný design a scéna: Burke Brown
Projekce: Blue-i Theatre Technology Ltd
Dirigent: Gavin Sutherland
Premiéra:
2016, online stream 13. 5. 2020, záznam ze 12. 4. 2018, Londýn, Sadler’s Wells

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na