Opera PLUS otevřela projekt Inkubátor mladých recenzentů

„Od doby, kdy jsem převzal jako šéfredaktor vedení více než stovky aktivních autorů Opery PLUS, jsem si kladl za cíl vydávat texty, které budou odborně kvalifikované, nebudou v nich bezobsažné fráze, ale dobře odargumentovaná hodnocení uměleckého výkonu,“ říká šéfredaktor Opery PLUS Jan Rossa. „Cílem recenzenta nemá být výkon deklasovat anebo naopak upadnout do extáze nezařaditelných básnických metafor. Recenze mají na všech stranách – publika, umělců a hudebních manažerů, institucí – pomáhat kultivovat společenskou diskuzi a poskytovat možnost konfrontovat vlastní dojem s názorem odborníka, jehož denním chlebem je poslouchat a slyšet.“

O+

„Bohužel však pravidelně zjišťuji, že je ve výuce na vysokých školách věnována oblasti umělecké kritiky jen nepatrná pozornost. Studenti hudebních, pedagogických nebo uměnovědných oborů, kteří se nám každý rok ozývají s nabídkami vlastních recenzí, u nás často na začátku dostávají takový minikurz, jehož hlavním cílem je postihnout v hudební kritice co nejvíce věcných a odborných aspektů, pochopit, že tento obor není neuchopitelná „dojmologie“, ale autor musí mnoho poznat a pochopit, než může vyslovit nějaké tvrzení.“

Ve spolupráci s JUDr. Soňou Bařtipánovou, Ph.D., vyučující Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Západočeské univerzity, proto vznikl letošní první ročník projektu Inkubátor mladých recenzentů. Jako součást předmětu Současné kulturní dění v regionu si studenti vyzkoušeli několik workshopů hudební kritiky. Letos jsme se zaměřili na dvě události plzeňského regionu. První byla derniéra inscenace Smetanovy opery Dalibor v Divadle J. K. Tyla 20. dubna 2025 a druhou událostí bylo koncertní provedení Oratoria k Panně Marii Klatovské v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje 21. května 2025.

V rámci těchto dvou workshopů vzniklo za asistence autorů a redakčního kolegia Opery PLUS celkem čtrnáct textů, které na základě feedbacku jejich mladí autoři kultivovali do finální podoby. Níže přinášíme našim čtenářům ukázky z těchto recenzí, ve kterých studenti projevili dobrou schopnost vnímání a kritického myšlení.

Plzeňská inscenace opery Dalibor očima studentů

Tuto inscenaci Divadla J. K. Tyla pro Operu PLUS recenzovala v premiérovém provedení naše recenzentka Gabriela Špalková zde před třemi lety. Její recenzi nyní můžete porovnat s ukázkami textů vzniklých v našem workshopu:

„Hudební nastudování dirigenta Jiřího Štrunce bylo velmi dobré a pod jeho taktovkou podal orchestr vynikající výkon. Zvuk orchestru byl sjednocený, dynamicky bohatý a také vhodně podpořil vývoj děje. Houslová sóla koncertního mistra Martina Kose byla nejen technicky skvělá, ale také citově a výrazově bohatá.” Aneta Holzknechtová

„Scénografie Daniela Dvořáka byla ve všech případech pojata moderně. V některých momentech mohla velmi dobře fungovat i s dobovými kostýmy Dany Haklové. Například scéna žaláře ve druhém dějství působila propojeně a v souladu klasického a moderního pojetí. Naopak v prvním dějství se projevil silný nesoulad mezi kulisami a světelným designem Antonína Pflegera. Scéna působila chaoticky a přeplácaně. Výrazné nasvícení písmene „V” rušilo celkový dojem. Z hlediska rekvizit bylo možné ocenit například svítící housle, které dodávaly scéně specifickou a symbolickou energii. Oproti tomu dálková svítilna, která v jednu chvíli oslepila část publika v prvních řadách, či světelný pilník připomínající světelný meč ze Star Wars, zvýrazňovaly již zmíněný nesoulad dvou odlišných světů.” Lada Šindelová

„Příjemným překvapením pro mě byla Jitka v podání Lucie Silkenové, která působila velmi přirozeně a její hlas byl čistý a nosný, až jsem z toho měla husí kůži pokaždé, když zpívala. Menší role byly obsazeny solidně, i když u některých pěvců jsem měla problém s výslovností, kdy jim nebylo rozumět. Přestože členové sboru byli hezky sehraní a byl jim rozumět text, místy postrádali herecký projev. Například v momentech, kdy se měli leknout nebo nějak reagovat na Dalibora, zůstávali spíše pasivní, což trochu kazilo celkový dojem.” Nicol Marie Šneidrová

„Inscenace měla i několik momentů, které vybízely k zamyšlení. Již v prvním dějství, před příchodem krále Vladislava (v podání Jiřího Kubíka), nastala na scéně velmi dlouhá prodleva, kdy se posouvala kupředu pouze hudba a divák měl tudíž pocit, že všichni na podiu pouze čekají na svůj nástup. Ačkoliv záměrem mohlo být zdůraznění majestátnosti okamžiku, téměř minutové čekání, kdy jediným hybným prvkem byl orchestr, působilo poněkud zdlouhavě a narušovalo tempo režie. Na samém konci třetího dějství pak bylo možné pocítit jistý pokles napětí, kdy pohyb postav působil až příliš nepřirozeně, téměř strojově, až do okamžiku smrtelného zranění Milady. Na druhou stranu, právě závěrečná bojová scéna nabídla působivou práci se světly, která ve spolupráci s realisticky působícím šermem (choreografie soubojů Karel Basák) a stíny bojujících postav v pozadí vytvářela dramatický efekt. Celkově lze říci, že plzeňská inscenace Dalibora v režii Martina Otavy nabídla silný divadelní zážitek, podpořený výraznou scénografií a kvalitními pěveckými i orchestrálními výkony.” Josef Hejduk

Recenze koncertu soudobé hudby

Jako další úkol dostali plzeňští studenti navštívit koncert, na němž zaznělo soudobé Oratorium k Panně Marii Klatovské Pavla Samiece v podání souboru Západočeské univerzity Consortium musicum a Kolegia pro duchovní hudbu Klatovy, o kterém jsme psali zde.

Ve výsledných textech se studenti museli vyrovnat s faktem, že skladbu předtím nikdy neslyšeli a zároveň také šlo o provedení neprofesionálního hudebního uskupení.

„Katedrála rozhodně podpořila duchovní atmosféru koncertu, prostor měl však v rámci akustiky určité limity. Posluchači v předních řadách mohli vnímat plnost zvuku a srozumitelnost pěveckých partů, zatímco diváci v zadních řadách ztráceli na kvalitě. Zvuk se rozbíjel o mohutné stěny katedrály, což zapříčinilo zvukové rozptýlení a méně kvalitní vyznění, zejména u sborových pasáží. V tento moment byl pro posluchače v zadních řadách zčásti potřebný program, aby zvládli porozumět jednotlivým textům oratoria… Celkový zvukový dojem se během koncertu postupně vyvíjel. V úvodních pasážích byla místy patrná mírná nevyváženost mezi sborem a orchestrem, která mohla být způsobena i akustikou samotného prostoru. Postupně se však oba soubory dokázaly zvukově sjednotit a vytvořit tak plný harmonický celek.“ Barbora Tomanová

„Orchestr pod vedením Víta Aschenbrennera podal velmi přesvědčivý výkon. Dirigent naprosto jasně a čitelně vedl jak orchestr, tak sbor. Velice mě zaujaly smyčce, a především housle, které vytvořily silnou a často až mrazivou atmosféru – zejména v části Maria di Re.” Eliška Frantová

„Osmá část, Jako pastýřům v Betlémě, byla velmi výrazná. Přestože akustika katedrály zde moc nepomáhala, soubor se s tím popral docela dobře. V deváté části, V podzemí, se mi velmi líbila souhra sboru, jeho vyváženost a intonační čistota. Oceňuji, že tympanista citlivě pracoval s dynamikou v této části, čímž podpořil výrazný charakter sboru.” Nicol Marie Šneidrová

„Závěrečná část, Mater Christi, byla intonačně nejjistější a také nejčitelnější z celého večera. Díky jednoduchému, ale silnému textu a propracované dynamice vynikla její závěrečná síla. Jedinou rušivou drobností byly rozvolněné sykavky u jednotlivých sborových hlasů – verš „Mater Christi, Mater Dolorosa, Mater Luminosa, ora pro nobis“ tak zněl místy roztříštěně a koncová souhláska „s“ nebyla ani v jednom verši jednotná. Na tuto nevyladěnost měla samozřejmě i vliv akustika katedrály, která ale dokázala velmi dobře dokreslit celkovou atmosféru díla a dodala večeru hloubku i autenticitu.” Evelína Matějovská

Studenti byli na konci workshopů za své recenzní výkony hodnoceni redakčním kolegiem známkami od jedné do deseti. Ty, kteří projevili schopnost a vůli své posluchačské a kritické schopnosti nadále zlepšovat, budete na našich stránkách v budoucnu vídat jako hostující recenzenty. Opera PLUS tímto přispívá k výchově další generace hudebních kritiků, kteří budou své texty psát s pokorou a respektem k interpretům a tvůrcům.