Opera se tu dělá báječná. Sbohem Sydney!

Sluncem ostře osvícené bělostné ostny, hrdě se tyčící na břehu zálivu k nebi. Tam pod námi to je. Čtyřiadvacetihodinový let z Londýna je v cíli. Konečně Sydney. Stále zřetelněji se v okénku letadla rýsující slavná budovy sydneyské opery se ovšem najednou z ničeho nic začne opět vzdalovat. A vzápětí se z reproduktoru ozve hlas kapitána, vysvětlujícího, že přistání dostal příkaz na poslední chvíli přerušit a kvůli přeplněnému letišti ještě nějakou dobu kroužit nad Sydney dál. Architektonická perla „opery ve skořápce“ se tak po nějaké chvíli pod námi objevuje znovu, aby se svojí pyšnou dech beroucí krásou a jen zřídka vídanou harmonií až magicky přitažlivých tvarů pochlubila co možná nejdůkladněji. Tím spíš v příštích dnech, už stojící před ní, dávám za pravdu tvrzení nejednoho z tištěných průvodců po australské megalopoli: totiž že úchvatnost, ale i obrovitost masivu téhle jinak až nečekaně subtilně působící stavby snů vynikne se vším všudy jedině při pohledu z letadla. Vítejte v Sydney.Budovu opery si v Sydney na rozdíl od jiných metropolí nenechá ujít snad žádný z turistů. A tak v jejím okolí máte většinou co dělat, abyste se mnoha fotícím se skupinkám vyhnuli, zcela plno je pokaždé i v celodenně otevřeném obchodě se suvenýry přímo v budově divadla. Větších či menších modelů, skládaček či fotek betonové krásky tam mají nespočet, co do množství jim konkurují snad už jen nejrůznější možné i nemožné nahrávky s ikonou australské opery Joan Sutherland. Ani ona ale během svojí snové kariéry nemohla prolomit nemalou geografickou bariéru, která Australany od zbytku (ale vlastně celého) operního světa odděluje. A tak kdo se chce nejen s dnes už čtyřicetiletou, ale stále ladnou architektonickou kráskou osobně seznámit, ale taky na vlastní uši a oči posoudit úroveň místních operních produkcí, musí podstoupit hodně dlouhou cestu. Avšak věřte, že opera v Sydney má každý večer operních fanoušků z celého světa ve svých útrobách víc než dost. Znám dokonce i našince, který byl kvůli jednomu jedinému zdejšímu představení Její pastorkyně ochoten letět do Sydney oněch bezmála dvacet tisíc kilometrů prakticky na „otočku“.Opera v Sydney hraje prakticky celoročně, jen obvykle srpen je věnován jedné muzikálové produkci. A rozhodně je z čeho vybírat. Tuto sezonu tam mají na programu nové inscenace Donizettiho Lucie z Lammermooru, Straussovy Salome a Verdiho Maškarního plesu, doplněné reprízami Pucciniho Madamy Butterfly, Bohémy (té mimo jiné i jako slavnostního silvestrovského gala večera) a Tosky, Verdiho Trubadúra, Falstaffa, Síly osudu a Traviaty, Donizettiho Dona Pasquala, Brittenova Alberta Herringa a také Offenbachova Orfea v podsvětí. Některé z těchto inscenací mají několik představení i v devět set kilometrů vzdáleném Melbourne, krom toho se v Sydney v přístavu na jaře konají obří openair mega produkce, kdy po loňské Verdiho Traviatě tam právě v těchto dnech je na programu Bizetova Carmen.

V příští sezoně chystají v Sydney mimo jiné i kompletní Wagnerův Ring, samostatnou kapitolou jsou vysoce ceněné inscenace místního baletního souboru, stejně jako až omračující nabídka symfonických i komorních koncertů v druhém sále budovy.

Čtyři inscenace, které jsem měl před pár týdny možnost v Sydney v rozmezí jednoho měsíce z repertoáru tamní opery ochutnat, mě upřímně řečeno ohromily. Ohromily svojí úžasnou divadelností, nenásilně moderním, avšak přitom naprosto sdělným a rozhodně ne samoúčelným převyprávěním v mnohém neotřele nově uchopených známých příběhů, ale i svým naprosto precizním hudebním nastudováním, s hodně dobrými až výtečnými pěveckými výkony, kde byste byť jediný slabší – třeba „jen“ v epizodní roli – hledali marně, o fascinující hře “pouhého” divadelního orchestru i skvěle zpívajícím sboru ani nemluvě.

Alespoň stručně a hlavně obrazem k  jednotlivým inscenacím: vlastně tradiční, ale přesto v mnohém neotřele nová, sympaticky svěží a rozhodně ne prvoplánově sladkobolná je v Sydney Bohéma australské režisérky Gale Edwards, ověnčené řadou především domácích ocenění.

Anglický režisér Matthew Barclay zase vystavěl svého Trubadúra především jako niterné psychologické drama, zpřehledněné oproštěním od všech zbytečně matoucích a pozornost odvádějících reálií, stejně jako i potlačením mnoha nelogičností v samotném příběhu.

I z operní Evropy dobře známý Alex Ollé, umělecký šéf známé katalánské divadelní skupiny La Fura dels Baus, odvážně, ale vcelku přesvědčivě tlumočil Maškarní ples coby apokalypsu zdegenerované paranoidní společnosti aristokratů, která nakonec sama sebe zničí.

No a Verdi do třetice a to nejlepší nakonec: nejspíš nejlepší Falstaff, jakého jsem kdy viděl. Australan Simon Phillips ve svojí inscenaci doslova rozpoutal nekonečný gejzír gagů a perfektně vypointovaných mizanscén, až neskutečně dokonale provázaných s geniálně vystavěnou partiturou.

Vypočítávat všechny ty vesměs báječné sólisty by pro naše fanoušky vcelku nemělo smysl: až na výjimky jde totiž o zpěváky australské, jejichž jména u nás často prozradí je pramálo. Zpěváky většinou mladé, které je radost nejen poslouchat, ale i sledovat jejich přesvědčivé herectví a přirozenou spontaneitu. Zpěváky, po kterých by s radostí chňapla nejedna přední evropská scéna. Mezi ty (nejen) v Evropě známější pak patřili ve zmíněných večerech Gruzínka Tamar Iveri (Amélie), Bulharka Mariana Pentcheva (Ulrika) a Mexičan Diego Torre (Gustav) z Maškarního plesu, Italka Daria Masiero (Leonora), Srbka Milijana Nikolic (Azucena) a Američan Arnold Rawls (Manrico) z Trubadúra, Australané Lorina Gore (Nannetta) a Andres Jones (Ford) – ti z Falstaffa, z těch u nás neznámých si pak zaslouží uvést alespoň dvě jména: Warwick Fyfe (Falstaff) a José Carbó (Renato). A jen úplně na okraj: mezi ostatními sólisty této sezony v Sydney najdeme i v pražském Ringu tolik oblíbeného Wotana Johna Wegnera a také Csillu Boross, která alternuje v několika reprízách Maškarního plesu uváděných v Melbourne roli Amélie.Je to (nejen) operní svět hodně vzdálený, ale také plný často nečekaných a vesměs příjemně vzrušujících překvapení. Ani celý měsíc pro něj vyhrazený ale na to všechno, co se tu nabízí, zdaleka nestačí. Jedno ale bezpečně víte i po onom pouhém měsíci: že opera se tu dělá báječná. Jen u nás o ní víme pramálo. Sbohem Sydney!

Hodnocení autora:
– Un ballo in mastera: 85 %
– Il trovatore: 80 %
– La bohème: 90 %
– Falstaff: 95 %

Guseppe Verdi:
Un ballo in maschera
Dirigent: Andrea Molino
Režisér: Alex Ollé
Scéna: Alfons Flores
Kostýmy: Lluc Castells
Světelný design: Urs Schönebaum
Sbormistr: Michael Black
Australian Opera and Ballet Orchestra
Opera Australian Chorus
(koprodukce Australian Opera Sydney / Teatro Colon Buenos Aires / La Monnaie Brussels / Norwegian National Opera Oslo)
Premiéra 16.ledna 2013 Australian Opera Sydney
(psáno z reprízy 5.2.2013)

Gustav III – Diego Torre
Amelia – Tamar Iveri
Count Anckarstroem – José Carbó
Ulrica Arvidson – Mariana Pentcheva
Oscar – Taryn Fiebig
Cristian – Luke Gabbedy
Count Ribbing – Richard Anderson
Count Horn – Jud Arthur
Judge – Andrew Brunsdon
Servant – Dean Bassett

***

Giuseppe Verdi:
Il trovatore
Dirigent: Arvo Volmer
Režisér: Elke Neidhardt
Scéna: Michael Scott-Mitchell
Kostýmy: Judith Hoddinott
Světelný design: Nick Schlieper
Sbormistr: Michael Black
Australian Opera and Ballet Orchestra
Opera Australian Chorus
Premiéra 14. srpna 1999 Adelaide Festival Theatre Sydney
(psáno z reprízy 20.2.2013 Australian Opera Sydney)

Manrico  – Arnold Rawls
Leonora – Daria Masiero
Count di Luna – Michael Honeyman
Azucena – Milijana Nikolic
Ferrando – Richard Anderson
Ruiz – Jonathan Abernethy
Inez – Vanessa Lewis
A soldier – Luke Stoker

***

Giacomo Puccini:
La bohème
Dirigent : Tom Woods
Režisér: Gale Edwards
Scéna :Brian Thomson
Kostýmy: Julie Lynch
Světelný design: John Rayment
Sbormistr: Michael Black
Australian Opera and Ballet Orchestra
Opera Australian Chorus
Premiéra 12.4.2011 Arts Centre Melbourne
(psáno z reprízy 21.2.2013 Australian Opera Sydney)

Mimì – Natalie Aroyan
Rodolfo – Martin Buckingham
Musetta – Sharon Prero
Marcello – Samuel Dundas
Colline – David Parkin
Schaunard – Shane Lowrencev
Benoit – John Bolton Wood
Alcindoro – Adrian Tamburini
Parpignol – Benjamin Rasheed
Customs Officer – Clifford Plumpton
Customs Sergeant – Malcolm Ede

***

Giuseppe Verdi:
Falstaff
Dirigent : Antony Walker
Režisér: Simon Phillips
Scéna: Iain Aitken
Kostýmy: Tracy Grant
Světelný design: Nick Schlieper
Sbormistr: Michael Black
Australian Opera and Ballet Orchestra
Opera Australian Chorus
Premiéra 21.10.1995 Adelaide Festival Theatre Sydney
(psáno z reprízy 22.2.2013 Australian Opera Sydney)

Sir John Falstaff – Warwick Fyfe
Alice Ford – Amelia Farrugia
Ford – Andrew Jones
Nannetta – Lorina Gore
Fenton – John Longmuir
Mistress Quickly – Dominica Matthews
Meg Page – Jacqueline Dark
Dr Caius – Graeme MacFarlane
Bardolph – Kanen Breen
Pistol – Jud Arthur

www.opera-australia.org.au

O budově opery v Sydney jsme na Opeře Plus již v minulosti psali, mimo jiné zde