Operní kukátko (27)
Evžen Oněgin jako drama ruské duše
Nová inscenace Čajkovského opery Evžen Oněgin v berlínské Komische Oper sklízí velmi kladné ohlasy. Výtvarnice Rebecca Ringst vytvořila pro režii Barrieho Koskyho metaforickou scénu s poetickými obrazy ruské přírody a symboly ruské citlivé duše, která je tak těžko pochopitelná, pokud nejste Rus… Chválu také sklízí pěvecký soubor v čele s charismatickou sopranistkou Asmik Grigorian (jako host) v roli Taťány, která sklidila značný úspěch v hlavní roli Čajkovského Čarodějky v Theater an der Wien v loňském roce.
Oněginem je Günter Papendell, který na sebe nedávno na této scéně upozornil svým jiným svůdcem – Donem Giovannim, a pozornost na sebe strhl i český tenorista Aleš Briscein bezchybným pěveckým výkonem. Premiéra se konala 31. ledna 2016, v únoru následují čtyři reprízy a opera se vrátí na jeviště opět v březnu a červnu.
Stiffelio jako manželské drama ve Frankfurtu
Verdiho opera Stiffelio (1850) není častým hostem repertoáru světových divadel, stejně jako její přepracování do podoby opery Aroldo (1857) se zcela pozměněným dějem a libretem. Stiffelia nyní nastudovala frankfurtská opera (premiéra 31. ledna 2016) v oceňovaném hudebním provedení Jérémieho Rhorera. Australský režisér Benedict , žijící ovšem na Islandu, inscenoval příběh manželského trojúhelníku jako drásavé drama ve stylu manželského pekla dramatika Augusta Strindberga nebo filmaře Ingmara Bergmana. Andrews je všeobecně oceňován jako tvůrce činoherních inscenací a díky opakované spolupráci s herečkou Cate Blanchett. V roce 2011 debutoval jako operní režisér a letos se objevuje jeho filmařská prvotina. Jeho režijní výklad opery ale tentokráte hudební kritici příliš neocenili. V hlavních rolích členové domácího souboru: Russell Thomas coby protestantský kněze Stiffelio, americká sopranistka Sara Jakubiak jako žena Lina, Dario Solari jako její otec Stankar a Vincent Wolfsteiner jako její svůdce Raffaelle.
Hvězda v Covent Garden
V českých zemích zcela neznámá francouzská lehká opera L’étoile (Hvězda; 1877) se vrátila v nové sérii představení do Covent Garden v Londýně. Dílo s pohádkovým motivem z Příběhů tisíce a jedné noci stojí nakročeno mezi operou a francouzskou operetou offenbachovského typu, ke které se londýnské provedení spíše přiklání v inscenačním stylu francouzské operní režisérky Mariame Clément. Inscenátorka velmi úspěšného Dona Pasquala v Glyndebourne se také inspirovala světem filmů komediální skupiny Monthy Python, což je vidět už z upoutávky na operu.
U kritiky sklízí úspěch především hlavní milenecký pár v podání mezzosopranistky Kate Lindsey (Lazuli jako travesti úkol) a sopranistky Hélène Guilmette (Laoula). Sérii únorových představení diriguje sir Mark Elder, specialista na francouzskou a italskou operu devatenáctého století.
Rihmova opera Hamletmaschine se vrací
V německy mluvících zemích objevují dramaturgové operních divadel znovu díla skladatele Wolfganga Rihma (narozen 1952). V několika nastudováních se vrátila jeho druhá komorní opera Jakob Lenz (1979) podle Büchnerovy literární předlohy. Na salcburském festivalu slavila velký úspěch opera Die Eroberung von Mexiko (Dobytí Mexika; 1992) s Angelou Denoke v hlevní roli Montezumy, psanou pro dramatický soprán (naši recenzi najdete zde). V současnosti probíhá v Curychu série představení Die Hamletmaschine (1987), zpravidla je nesnadný název překládán do češtiny jako Hamlet-Stroj, podle stejnojmenné postmoderní hry Heinera Müllera, který ji také sám upravil na libreto. Dílo je jakousi moderní lingvistickou variací na postavy ze Shakesperova Hamleta, ale v těsné konfrontaci se současnou civilizací. Postava Hamleta je rozdělena pro tři představitele (herečka, herec a barytonista).
Dílo je zároveň velmi politicky angažované, reaguje na řadu událostí dvacátého století. Mezi epizodními postavami nacházíme například Mao Ce-tunga, Lenina nebo Marxe. Sedm představení v Curychu v lednu a únoru (premiéra 24. ledna) je dílem dirigenta Gabriela Feltze a režiséra Sebastiana Baumgartnera. Kritiky vedle invenční inscenace vyzdvihují i výkony představitelů, především Nicoly Beller Carbone v roli Ophelie.
Dante jako operní hrdina
Slavní spisovatelé, respektive básníci, nebývají příliš často operními hrdiny (nejznámější zřejmě budou básník André Chénier v stejnojmenné Giordanově opeře, William Shakespeare, který se objevuje například v Thomasově opeře Le Songe d’une nuit d’été nebo Vergilius v Rachmaninově opeře Francesca da Rimini). Zcela zapomenutá opera Benjamina Godarda (1849-1895) Dante et Beatrice z roku 1890 byla provedena koncertně v Mnichově v Prinzregententheater 31. ledna 2016. Koncert z rozhlasové řady Bayerischer Rundfunk byl zaznamenán a bude vydán na pevném nosiči ve spolupráci s Foundation Palazzetto Bru Zane. Námětem je klasický milostný trojúhelník slavného renesančního básníka, jeho ideálu Beatrice a jejího manžela, boháče Siméona Bardiho. Samozřejmě jde o milostný příběh, který má s historickými fakty společného jen málo. Romantizující efektní partituru přednesl Münchner Rundfunkorchestr za řízení Ulfa Schirmera. Hvězdou představení byla francouzská sopranistka Véronique Gens (Béatrice), partnery pak litevský tenorista Edgaras Montvidas (Dante) a kanadský barytonista Jean-François Lapointe jako žárlivý manžel.
