Operní kukátko (8)

První opera podle Hitchcocka
Notorious, nová opera švédského skladatele Hanse Geforse (narozen 1952), má za námět stejnojmenný špionážní thriller Alfreda Hitchcocka z roku 1946. Název je do češtiny zpravidla překládán jako Pověstný muž, ale tento překlad není obsahově přesný, protože přídavné jméno z titulu filmu se spíše vztahuje nikoliv k hlavnímu hrdinovi, ale k hlavní hrdince – „padlé ženě“ se špatnou pověstí – Alicii Huberman. Tu výtečně hrála švédská hvězda v Hollywoodu, Ingrid Bergman, které byl partnerem věčný milovník, elegantní Cary Grant (jeho roli zpívá ve Švédsku uznávaný barytonista John Lundgren).Její roli v operní verzi vytvořila Švédka Nina Stemme, pro kterou byl celý projekt zamýšlen. Skladatel přišel s nápadem složit operu pro tuto divu již před šesti lety. Film o délce 101 minut proměnila švédská dramatička Kerstin Perski v dvouapůlhodinovou operu v pěti aktech. První kritiky chválí především výkony Niny Stemme, kralující celému představení, a Katariny Karnéus (v roli dominantní matky Sebastianové) i režii Keitha Warnera, který realistickou černobílou scénu doplnil o projekci filmových sekvencí i o scény v surrealistickém vidění ve stylu Salvatora Dalího (se kterým ostatně Hitchcock spolupracoval o rok dříve na filmu Spellbound (Rozdvojená duše, 1945).Příběh se odehrává v Brazílii, a proto skladatel použil jako hudební podkresbu celého díla vzdálené rytmy bossa novy. Geforsovo zhudebnění již ale nesklízí takové nadšení. Zdá se, že tento skladatel nezopakuje svůj úspěch, který měl s operou Christina (1986) s námětem ze života švédské královny Kristýny, v níž je zachycen dlouhý životní oblouk této pozoruhodné ženy. Opera Christina ve Švédsku aspiruje na postavení národní opery. Nová opera podle atraktivního Hitchcockova námětu (v tomto případě slavný režisér použil vlastní původní námět) má ovšem díky známé předloze možnost uplatnění na evropských i světových scénách, zvláště pokud je uvedení podpořeno obsazením takové hvězdy, jako je Nina Stemme. Opera Notorious zažila světovou premiéru 19. září v Svenska Opera v Göteborgu.

„Hitchcockovskou“ inspiraci doplní promítání jeho proslaveného filmu Psycho s živě provedenou hudbou na téže scéně (4. října 2015). Opera Plus plánuje zařazení článku zabývajícího se fenoménem oper vzniklých na základě filmů a filmových scénářů.

Šostakovičův Nos ve Vídni
Scénicky komplikovanou operu podle Gogolovy novely s více než sedmdesáti postavami, které je ale možné sloučit pro méně představitelů, uvádí jako hostování v šesti představeních soubor Neue Oper Wien (soubor bez stálé divadelní scény) v Kammeroper Wien, divadle spadajícím pod Theater an der Wien. Premiéra tohoto vícestranného koprodukčního projektu 22. září 2015 byla úspěšná. Hudebně dílo nastudoval Walter Kobéra a režii vedl Matthias Oldag.

Operu měl naposledy možnost poznat český divák v přenosu z Metropolitní opery v říjnu 2013. Vynikající a vizuálně bohatá inscenace vycházející z estetiky ruské avantgardy, kterou vytvořil jihoafrický výtvarník a režisér William Kentridge, bohužel tehdy – na rozdíl od repertoárových titulů v nabídce přenosů Met – mnoho diváků nenalákala. Česká kina, pokud vůbec titul do nabídky zařadila, byla poloprázdná.

Richard Wagner vylepšuje Belliniho Normu
Landestheater Coburg zařadil do repertoáru Belliniho Normu. Tato opera, jejíhož nastudování se dříve obávaly i největší scény, a to nejen pro obtížně obsažitelné role, se nyní stává běžnou operou středních i menších scén; rovněž představitelek titulní role Normy, Adalgisy (i obtížného tenorového partu Polliona) nacházíme mnohem více než před dvaceti lety. Coburgská inscenace (hudební nastudování Roland Kluttig) ovšem zařazuje i basovou árii Orovesoho (Normina otce a druidského náčelníka) i mužský sbor, který dokomponoval Richard Wagner.Tato dvě vzácně zařazovaná čísla Wagner vytvořil pro inscenaci v Rize roku 1837, kterou sám dirigoval. Richard Wagner považoval Belliniho Normu za „jeho bezesporu nejúspěšnější kompozici“, obdivoval monumentalitu celého díla i Romaniho libreto.  V Coburgu zpívají hlavní ženské role dramatická sopranistka Celeste Siciliano (Norma) a mezzosopranistka Kora Pavelić (Adalgisa).

Mariella Devia jako Alžběta I. v Teatro Real
Skvěle obsazená inscenace Donizettiho opery Roberto Devereux sklízí nadšené kritiky jako první premiéra sezony v Teatro Real v Madridě (22. září 2015). Titulní roli suverénně vytvořila sopranistka Mariella Devia (letos sedmašedesátiletá!) a kritici píší o příkladných lekcích italského belcanta.Temnou podobu inscenace se stylizací hlavní královské hrdinky do podoby uhrančivé ženy, ničící muže ve svém okolí (španělský kritik Fernando Remiro ji označil za Pavoučí královnu), vytvořil Alessandro Talevi s využitím složitých scénických konstrukcí. Dirigoval jiný „skoro“ veterán italské opery Bruno Campanella (narozen 1943). Partnery byli mezzosopranistka Silvia Tro Santafé jako výborná Sara, tenorista Gregory Kunde jako titulní hrdina a Mario Caria (Nottingham), který vystřídal barytonistu Mariusze Kwieciena.

Opera pro čtyři kontratenory
Svátkem pro fanoušky barokní hudby bylo poloscénické provedení opery Catone in Utica (1728) Leonarda Vinciho jako prvý koncert z cyklu Oper konzertant v Theater an der Wien ve Vídni 24. září 2015. Koncert byl součástí propagačního turné pro nahrávku této Vinciho opery ve světové premiéře na labelu Decca. Obsazení je mimořádné – vedle dvou hvězdných kontratenorů Franca Fagioliho a Maxe Emanuela Cenčiće – se objevují kontratenorista (sopranista) Vince Yi z Jižní Koreje a Ray Chenez (zastupující kontratenoristu Valera Sabaduse z nahrávky), který již na operní scéně vytvořil Cherubina (!). Toto kvarteto doplňují dva lyričtí tenoristé: Juan Sancho a Martin Mittterrutzner.

Peter Schreier opožděně oslavuje osmdesátiny
Slavný lyrický tenorista a dirigent Peter Schreier sice oslavil svoje osmdesátiny již 29. července tohoto roku, ale slavnostní koncert k tomu výročí se konal až 20. září. Oslavenec na něm vystoupil jako dirigent s mozartovským programem: motetem Ave verum corpus (KV 618) a Requiem (KV 626), tedy v díle, ve kterém tenorista sám nespočetněkrát vystupoval jako sólista. Hrála Dresdner Philharmonie a sólové party převzali vesměs drážďanští operní sólisté: Ute Selbig, Britta Schwarz, Eric Stocklossa a Sebastian Wartig. Koncert se konal v Kreuzkirche v Drážďanech.

Dmitri Hvorostovsky v Met
Vystoupení slavného barytonisty, který se v současnosti léčí na mozkový nádor, v Metropolitní opeře provázely hluboké emoce. Jeho vstup na scénu jako Hraběte Luny ve Verdiho Trubadúrovi provázel dlouhý a hlasitý potlesk, stejně jako jeho děkování na závěr představení. Kolegové, především Anna Netrebko, neskrývali svoje pohnutí.

Sondra Radvanovsky vytvoří všechny tři role v Donizettiho tudorovské trilogii
Stejně jako proslulá americká koloraturní sopranistka Beverly Sills, i Sondra Radvanovsky vytvoří tři hlavní ženské role v trojici Donizettiho historických oper s náměty z tudorovské historie (Maria Stuarda, Anna Bolena, Roberto Devereux).Beverly Sills tak učinila v šedesátých letech v New Yorku na scéně New York City Opera. Současná diva Sondra Radvanovsky tento úkol provede na scéně Metropolitní opery. Beverly Sills zpívala dokonce celý triptych (i když ho tak skladatel nezamýšlel) během jediného týdne, a jak později přiznala, byl to jeden z důvodů poničení jejího hlasového orgánu a předčasnému ukončení kariéry.Opatrnější Sondra Radvanovsky odpovídá na otázky ohledně tohoto úkolu v nejnovějším rozhovoru, který najdete zde.

Purcellova Královna víl v Plzni
Plzeňská Konzervatoř jako studentské představení pod vedením režisérky Magdaleny Švecové inscenovala v prostoru Malé scény plzeňského Divadla J. K. Tyla představení semi-opery Henryho Purcella The Fairy Queen (Královna víl, 1692). Podkladem libreta je anonymní přepracování Shakespearova Snu noci svatojánské a dílo na pomezí opery a činohry s hudebními čísly se nyní častěji dostává i do běžného repertoáru, kde zatím byla zastoupena pravidelně jen „první“ anglická opera Dido and Aeneas (Dido a Aeneas) tohoto skladatele, mimo jiné před lety také úspěšně inscenovaná na plzeňském jevišti; v této sezoně bude nastudována v Brně.

Zájem o dekadentní a sexuální témata v operách setrvává
Premiéry oper skladatelů postraussovské generace s vypjatými sexuálními a dekadentními motivy, jejichž náměty přinesla dobová literatura přelomu století i secese, hlásí například Augsburg – Alexander von Zemlinsky: Der König Kandaules (Král Kandaules) (27. září) nebo Graz – Franz Schrecker: Der ferne Klang (Vzdálený zvuk) (26. září).Bohužel český divák poznal z díla těchto skladatelů jen malý zlomek, přestože právě Alexander von Zemlinsky byl s Prahou svázán jednu dekádu jako dirigent Neues Deutsche Theater v Praze.

Opery na festivalu Zlatá Praha 2015
Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha 2015 (30. září – 3. října) letos nabízí větší množství záznamů operních představení než v minulých ročnících. Festivalový program například obsahuje záznam klasických operních dvojčat Sedlák kavalír – Komedianti ze Salcburského festivalu v televizním záznamu vedeném klasikem Brianem Largem, inscenaci Straussovy Elektry pod širým nebem ve spektakulárním provedení Norrlands Opera, Belliniho Kapulety a Monteky z Curychu, filmovou verzi Bohémy přenesenou do Jihoafrické republiky, záznam národní opery Musa Džalil z opery v Kazani, slovinskou verzi Gluckova Orfea a Eurydiky, elektrizující inscenaci Bartókova Hradu knížete Modrovouse z Metropolitní opery, vtipnou Offenbachovu Krásnou Helenu z pařížského Theatre du Chatelet, Orffovu Carmina Burana z arény v Orange, Straussova Růžového kavalíra ze Salcburského festivalu opět v režii Briana Large a švédskou současnou operu Blanche a Marie. Česká televize obeslala soutěž mimo jiné záznamem představení Janáčkovy Věci Makropulos z Brna v divadelní režii Davida Radoka a v televizním záznamu Jakuba Kořínka (naše recenze najdete zde a zde). Obsáhlý festivalový program zařazuje i množství dokumentů (například o Richardu Straussovi, Raině Kabaivanské a dalších) i záznamy baletních představení. Velmi zajímavý bude britský dokument o skutečném příběhu a osudu Dámy s kaméliemi Alexandra Dumase ml., která byla předobrazem Violetty Valéry pro La traviatu Giuseppa Verdiho. Tento dokument zároveň zpracovává historii londýnské premiéry této opery, kdy puritánské kruhy podrobily námět ostré mediální kritice. Německý dokument o Petru Iljiči Čajkovském zase diskutuje postavení homosexuálního skladatele v homofobním prostředí Ruska. Kompletní program festivalu je k dispozici zde.

Obraz týdne
Tomek, Eduard (1912–2001): Janáček, Leoš – Glagolská mše, „Gospodi pomiluj“. Akvarel a kvaš přes tužkovou podkresbu. 1984.Významný scénograf narozený ve Vídni, kde také vystudoval Akademii výtvarných umění (všeobecná malířská škola, 1931–1935), později přesídlil s rodiči do Prahy. Pracoval jako scénograf v Národním divadle Praha (několik funkcí v Národním divadle v Praze v letech 1949–1951) a jako pedagog na katedře DAMU (1953–1955, 1961–1962). Vytvořil několik desítek návrhů jevištních výprav a kostýmů pro česká divadla (činohra, opera, balet). Mimo volnou tvorbu v široké škále kresebných technik a námětových okruhů se od šedesátých let věnoval ve volném čase tvorbě akvarelových a kvašových studií inspirovaných poslechem klasické hudby v širokém rozsahu od Johanna Sebastiana Bacha až po Eugena Suchoně. Galerie výtvarného umění v Náchodě vystavuje tyto muzikalistické studie pod názvem Eduard Tomek: Hudba, kterou jsem viděl až do 8. listopadu 2015. K výstavě byla vydána informační skládačka.

Nahrávka týdne
Gottfried Huppertz: Die Nibelungen. Franfurkt Radio Symphony, diriguje Frank Strobel. Pan Classics PC 10345 (4 cd). Rekonstruovaná partitura k dvouepochovému pětihodinovému němému filmu (Siegfriedova smrt a Kriemhildina pomsta) jednoho z největších světových režisérů Fritze Langa z roku 1924 byla nahrána ve světové premiéře na kompaktní disky. Německý skladatel filmové hudby a písní Gottfried Huppertz (1887–1937) je sice dnes takřka zcela zapomenut, ale jeho hudba se jeví jako jedinečný objev, velmi invenčně též pracující s hudebním odkazem Richarda Wagnera. Huppertz je také autorem filmové hudby k jinému významnému expresionistickému filmu, k Metropolis Fritze Langa (1924–1925).

Broskev Melba
Jen málo operních zpěváků a zpěvaček se těšilo té proslulosti, že byl podle nich pojmenován kuchařský recept. Zřejmě nejznámějším operním moučníkem světa zůstává předpis s doložitelnou historií na Pêche Melba (Broskev Melba), který je pojmenován podle slavné australské sopranistky Nellie Melby (1861–1932).Ostatně postava Nellie Melby vystoupila v jedné sérii britského seriálu Panství Downtow jako host na panství, který zde koncertuje. Postavu hrála a zpívala Kiri Te Kanawa. Melba v roce 1892 vystupovala jako Elsa ve Wagnerově Lohengrinu v londýnské Covent Garden. Pro miláčka nobility, jakým rozhodně zpěvačka byla, uspořádal vévoda Orleánský slavnostní večeři na oslavu jejího triumfu v Savoy Hotelu. Známý francouzský šéfkuchař Auguste Escoffier byl požádán o přípravu něčeho speciálního a vybral si jednoduchý, ale nesmírně efektní dezert.Nechal připravit ledovou sochu ve tvaru labutě, tak aby to odpovídalo tématu opery, na led umístil podklad z vanilkové zmrzliny a na něj navršil broskve ozdobené cukrovou vatou, kdy se zřejmě inspiroval výpravou opery v Covent Garden. U příležitosti otevření hotelu Carlton na přelomu století slavný šéfkuchař a gurmán recept pozměnil: ledovou konstrukci vynechal, broskve jemně podusil a podával je zalité malinovým pyré.

Pro přípravu čtyř porcí je potřeba: 2 broskve, 70 g třtinového cukru, šťáva z 1 citronu, 1 vanilkový lusk, 1 dl sladkého bílého vína. Malinový přeliv: 150 g malin, 30 g třtinového cukru, 1 dl sladkého vína. Vanilková zmrzlina k podávání.

Broskve rozpůlíme, odstraníme pecku a v kastrůlku krátce povaříme s vínem, rozlomeným vanilkovým luskem, citronovou šťávou a cukrem. V jiném kastrůlku velmi krátce povaříme maliny s cukrem a vínem. Jakmile broskve změknou (ale nesmí se rozvařit), rozdělíme je na talířky a přelijeme malinovou omáčkou. Doplníme kopečkem zmrzliny.

Foto archiv, GöteborgsOperan / Mats Bäcker, Armin Bardel, Landestheater Coburg, Teatro Real / Javier del Real, DPA, Metropolitan Opera / Ken Howard, Oper Graz, Library of Congress, archiv