Operní magazín: Massenetova Thaïs v Liberci

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
„O mentálním znásilnění člověka. O vykořenění z jeho kultury. O tom je Thaïs...“ S dirigentem Martinem Doubravským a režisérkou Lindou Keprtovou o agresi i skryté lásce v hudbě, o mnohovrstevnaté partituře, o slavné Meditaci, jež na divadle funguje zcela jinak než na koncertním pódiu. O síle myšlenky, která může zabíjet. Po devadesáti letech se Massenetova opera Thaïs objevuje na českém jevišti. V libereckém Divadle F. X. Šaldy měla premiéru 27. května.
Jules Massenet: Thaïs - DFXŠ Liberec 2016 (foto FB DFXŠ Liberec)
Jules Massenet: Thaïs – DFXŠ Liberec 2016 (foto FB DFXŠ Liberec)


Operní magazín (3)
Jules Massenet: Thaïs – Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Lyrikou a zvukovou barevností, neoromantickými postupy a často i exotickými motivy se vyznačuje vrcholná tvorba francouzského skladatele Julese Masseneta a právě opera Thaïs toto jeho tvůrčí období otevírá.

Jules Massenet (foto wikipedia.org)
Jules Massenet (foto wikipedia.org)

Na rozdíl od Manon či Werthera ve světovém operním repertoáru zcela nezakotvila. Může to být i díky námětu, který vychází ze stejnojmenné novely Anatola France a který se objevuje již v raně křesťanské literatuře. Vztah Thaïs, kurtizány Venušina chrámu a mnicha Athanaëla vykreslený jako odpor k asketismu a zároveň jako zpochybnění jistoty víry a výzva k prostotě srdce i ducha, mohl být pro mnohé autorovy současníky značně skandální.

Dílo nezakrývá smyslnost; religiozita a erotično osudově ovlivňují ústřední protagonisty. Mnich Athanaël poznal kurtizánu Thaïs, kterou se rozhodl obrátit na svou víru.

Jules Massenet: Thaïs - 3. jednání (foto archiv)
Jules Massenet: Thaïs – 3. jednání (foto archiv)

Thaïs žije svůj život v Alexandrii po boku Niciase. Spolu s ním i jeho společností vyznává víru zcela jinou. Věří v dokonalost a v krásu. Když je však sama, drásá ji vědomí pomíjivosti a stárnutí. Athanaël naléhá a Thaïs ve svých pochybách uvěří v novou cestu, do pouště, do ženské komunity. Cestu, na kterou se ovšem vydává ve svých luxusních střevících a v oblečení podle poslední módy. Athanaël nedbá jejích útrap. Je zcela v moci své fyzické touhy po Thaïs, kterou si sám nedokáže přiznat. Vyčerpaná a vykořeněná Thaïs umírá ve své cele. Síla Athanaëlovy myšlenky ji rozdrtila…

Jevištní podoba liberecké inscenace hovoří aktuálním jazykem. Marnotratná a hýřivá Thaïs se nemůže dopočítat párů své luxusní obuvi v prosvětlených vitrínách, na večírcích se požívá kokain, který si jeho konzumenti shrnují do „lajny“ svými platebními kartami na černých lesklých stolech, Thaïs je zároveň značka módního spodního prádla. Oproti tomu členové mnišské komunity prožívají svůj život uzavřeni každý do své „schránky“ připomínající rakve nastojato.

Jules Massenet: Thaïs - DFXŠ Liberec 2016 (foto FB DFXŠ Liberec)
Jules Massenet: Thaïs – DFXŠ Liberec 2016 (foto FB DFXŠ Liberec)

Podstatu tohoto výrazného posunu směrem k současnosti objasňuje režisérka Linda Keprtová v programu k inscenaci. Dočítáme se tu, k čemu ji přivedla slova titulní hrdinky „Zítra pro mě budeš jen jméno…“.

„Zítra pro mě budeš jen jméno. Kliknu si na další, vytisknu, zaplatím, ocucám, zahodím, kliknu si na další. Ukážu si a mám. Zatřepu, vyfotím, na weby zavěsím, do koše odložím. Zítra pro mě budeš jen jméno!“


Tvůrci liberecké inscenace ve dvou rozhovorech

Martin Doubravský, dirigent
Ústřední scénou celé opery, bohaté na instrumentální mezihry, je bezpochyby ta nejslavnější, proslulá Meditace. Zní ve chvíli, kdy Athanaël svým naléháním vyvolal v Thaïs pochybnosti a ona začíná věřit v nové dobrodružství. Známý sladkobolný lyrický motiv však v rámci díla účinkuje zcela jinak než jako efektní kus s tklivým houslovým sólem. Autor hudebního nastudování, šéf liberecké opery, dirigent Martin Doubravský to potvrzuje.

Jules Massenet: Thaïs - po premiéře, Martin Doubravský (uprostřed) - DFXŠ Liberec 2016 (foto FB DFXŠ Liberec/Lukáš Trojan)
Jules Massenet: Thaïs – po premiéře, Martin Doubravský (uprostřed) – DFXŠ Liberec 2016 (foto FB DFXŠ Liberec/Lukáš Trojan)

Martin Doubravský: Neoznačil bych to za motiv, spíše za velké hudební téma, rozvitou větu; Massenet je použije nejprve v Meditaci a posléze ho v průběhu opery několikrát naznačí v různých situacích. A pak ten geniální nápad, kdy ho jako podkresovou hudbu použije pro umírání titulní hrdinky, které je pro mne vzácně nesentimentální a o to dojímavější a silnější! To je mistrovský kousek Masseneta–dramatika…

Je Massenet dramatikem i jako autor opery coby jednolitého díla? Přiznám se, že si nedovedu představit koncertní průřez nejefektnějšími čísly, která vlastně v této opeře nejsou, izolované virtuózní árie tu de facto vůbec nenacházíme…

Určitě ne, Massenet zpracovává text a v jeho díle pro uzavřené číslo není prostor. Hudba je jednolitá, celistvá. Mluvil jste o instrumentálních mezihrách a já si třeba právě v poslední, velmi dramatické mezihře uvědomuji autorovo mistrovství. Z této mezihry by jiný skladatel bez problémů udělal symfonii nebo alespoň předehru jako velmi efektní číslo, ale Massenet napíše do klavírního výtahu: „…pakliže se scéna stihne přestavět rychleji, můžete to vypustit…“ Toto pro mě jedno z nejkvalitnějších míst celé opery!

Myslím, že poté, co si poslechneme ta intermezza jako nedílnou součást hudebně-dramatického díla, je už nechceme slyšet na koncertě nebo v rádiu jako líbivé orchestrální kousky, protože pochopíme, jak v divadelním rámci a v ději fungují…

Já si navíc myslím, že je ani nemůžeme označovat jako mezihru, byť tedy překlad slova „intermezzo“ je jasný. Mezihra je něco jako spojující prvek. Ale zde je ona Meditace prvkem dramatického děje, ad absurdum posunutí dramatiky. Tím, že je zde cosi vyjádřeno bez zpěvu, ale cosi velmi hlubokého, mimořádného.

Neříkejme tedy intermezzo, přidržme se označení Meditace, které je skutečnosti blíž. Hlavní hrdinka Thaïs tu opravdu medituje, uvažuje o kroku, který má pak pro její další život zásadní význam. Poslechnout volání Athanaëla, který z ní chce učinit nevěstu Boží, nebo zůstat u svého Niciase, který reprezentuje přízemní, materiální svět…

To říkáte zcela přesně, ovšem tohle dílo je pro mne krásné tím, že je mnohovrstevnaté. Nedá se vyložit tak, že Athanaël z Thaïs udělá šťastnou ženu. Tím svým „dobrem“ ji vlastně zničí a i to je v hudbě přítomno. V hudbě je agrese i skrytá láska, kterou si Athanaël sám sobě nepřiznává. A takovou bohatost v mnoha dílech nenacházíme.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Massenet: Thaïs (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 93    Průměr: 3.1/5]

Související články


Napsat komentář