Operní panorama Heleny Havlíkové (105)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 21. do 27. ledna 2013 
– Festival Opera 2013:
    – Brněnská operní laboratoř
    – Truchlivý konec Palackého nebo invence Opery Diversa? 
– Fenomenální Traviata ze Scaly 
– Dvacátá Thálie zná i operní nominace 
– Inspirace na dny příští  
*** 

Brněnská operní laboratoř

Pod názvem VCHOD, což je zkratka složená z prvních písmen Výzkumného centra hudebního operního divadla, se skrývá – podle řešitele Tomáše Studeného – „doktorandský grantový projekt specifického výzkumu, realizovaný na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.“ Vlastní popis činnosti centra pak jazykem připomíná Orwellův newspeak nebo Havlovo ptydepe („Předmětem výzkumu je, herec/pěvec a jeho výrazivo. Prioritou naší práce je rozvíjení osobnosti interpreta a jeho vyjadřovacích prostředků s uplatněním moderních i tradičních technik. Postupujeme od počátku systematicky a jednotlivé činnosti plánujeme tak, abychom měli prostor pro trénink, etudy a cvičení i vlastní přípravu inscenací. Ty pak budou zdrojem pro teoretické zpracování.“) – ale jinak by asi grant dostal někdo jiný. (Zvyknout si ale na to, že pomazánkové máslo je zakázaný název nelze – máme-li si uchovat zdravý rozum.)

Brněnská „hudební laboratoř“ přivezla na festival Opera 2013 do pražského Divadla Kolowrat Gioacchina Rossiniho (1792-1868) operní frašku Příležitost dělá zloděje (1812) podle námětu hry francouzského dramatika EugenaScriba. Děj této svižné jednoaktovky, která stojí na počátku Rossiniho závratné kariéry operní skladatele, rozvíjí oblíbené téma záměny identit při námluvách, na jejímž počátku je záměna zavazadel. Dvacetiletý Rossini ji napsal v rámci pětice frašek pro benátské divadlo San Moisè v době, kdy byla Itálie zaplacená módní vlnou těchto operních hříček, které si získávaly publikum svou bezprostředností, efektní melodikou árií, brilantními ansámbly, břitkým humorem i jímavou citovostí. Nezapřou svůj původ v staroitalské komedii dell’arte.

Původní text italského libreta přeložil, upravil a vtipně převedl do současné češtiny Tomáš Studený, který si s chutí i zahrál, ba dokonce i zazpíval tatíka a strýčka Eugenia (jakkoli zpěv není v portfoliu jeho schopností dominantní). Studený je zároveň autorem režie, scény a kostýmů společně s Markem Mokošem, který špásoval a zasahoval do děje v přidané pohybové/němé roli Kupida, jakéhosi Puka – a ze svého luku místo milostných šípů vrhal na milence „postmoderně“ jen barevné konfety.

Děj se z Neapole 18. století dostává do české (Ikeové) současnosti, takže žádná markýza, žádný hrabě, ale movitý Matyáš v elegantním pískovém obleku, který je na cestě za svou předurčenou snoubenkou, jejíž podobu ovšem nezná, a Matěj, celý uřícený v černém tílku, jak běhá, aby našel zmizelou sestru svého přítele. Náhodou se sejdou v hospodě, kam se schovali před bouřkou. Jenže si při odchodu omylem vymění zavazadla a mazaný Matěj se svým kumpánem Bonifácem využije příležitosti a rozhodne se vydávat za zámožného snoubence. Netuší ovšem, že se energická nevěsta Klementina nehodlá jen tak stát kořistí jí neznámého muže. Nejdřív chce utéct z domu, ale když se u nich znenadání objeví neteř Ernestina, dostane lepší nápad – holky si vymění role. „Taťku neřeší“. Po řadě peripetií s vyjasňováním identit, láskami na první pohled, žárlivostí i uražeností, ba i rvaček, kdy si holky doslova vjedou do vlasů, vše dospěje ke šťastnému konci se dvěma novomanželskými páry, jak se na operní burlesku patří.Pro operní dílnu je taková hříčka ideální, jakkoli pěvecké nároky mají plně rossiniovské parametry. Hrálo se pouze za klavírního doprovodu, který spolehlivě obstaral Kostiantyn Tyshko (a jistě by obešel bez vedení dirigentky Emy Mikeškové a „postaru“ mohl řídit produkci od klavíru).

Taškařici dominovala v roli energické trucovité Klementiny Lucie Kašpárková, která už školní škamny opustila a zocelena i průpravou v alternativním operním souboru Opera Diversa se vydala se na sólovou dráhu. Z jejího výkonu byla zřejmá herecká „ostřílenost“ díky mnohaletému působení v alternativním operním souboru Opera Diversa. Nicméně po Jenůfě (verze z roku 1904) nebo titulní roli v Janáčkově Šárce odhalil rossiniovský part limity, které tato talentovaná sólistka po pěvecké stránce ještě má. Melancholičtější Ernestinu zpívala Aneta Petrasová v indispozici, alespoň herecky vhodně vytvořila s Klementinou kontrastní dvojici mladých dívek. Tenorového romantického milovníka Matyáše vystihl Lukáš Hacek a rošťáka Matěje barytonista Roman Hoza. Komickou roli protřelého sluhy Bonifáce ztvárnil – i zjevem – výrazný basista Aleš Procházka.

Je třeba ocenit, že se festival vrátil k zařazování školních produkcí, které osvěží a mohou inspirovat. Brněnská „hudební laboratoř“ naštěstí není tak úplně sterilní. Projekt má pokračovat Smetanovou Hubičkou – tak se můžeme těšit.

Hodnocení autorky: 55 %
***

Truchlivý konec Palackého nebo invence Opery Diversa?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Příležitost dělá zloděje (JAMU-VCHOD Brno)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Kyas: Mluvící dobytek (Ensemble Opera Diversa Brno)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Štědroň: Palackého truchlivý konec (Ensemble Opera Diversa Brno)

[Celkem: 2    Průměr: 4.5/5]

Vaše hodnocení - Verdi: La Traviata (La Scala Milano 2007)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář