Operní panorama Heleny Havlíkové (113)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Vypravěč (dirigent HK Gruber) ohlašuje publiku, že uslyší latinskou verzi Sofokolovy tragédie ve verzi opery-oratoria. Král Théb Oidipús (tenorista Ian Bostridge), který dlouho nezná svoji pravou identitu a domnívá se, že je synem korintského krále, zápasí s vyššími mocnostmi, bdělými bohy, bez možnosti uniknout osudu, který mu určili. Théby jsou vyčerpané a lid (mužský sbor Chorus Viennensis) úpěnlivě prosí Oidipa, který přemohl Sfingu, aby město opět zachránil. Z Delf se vrací Kreón (basbarytonista Darren Jeffery) s podivnou věštbou – je třeba odhalit a vyhnat z Théb vraha předchozího krále Láia. Oidipús vyslýchá věštce Teiresia (basista Matthew Best), aby vyjevil pravdu. Ten odmítá – uvědomuje si, že Oidipús je jen hříčkou v rukou bezcitných bohů. Ticho Oidipa vydráždí a nařkne Kreónta z touhy po trůnu a Teiresia označí za komplice. Vyprovokován tímto nespravedlivým nařčením Teiresias odhalí pravdu – vrahem krále Láia je sám král. Iokasté (mezzosoprán, Angelika Kirchschlager) věštbě nevěří, vždyť Láios měl zemřít rukou vlastního syna, ve skutečnosti ho zabil jakýsi zloděj na křižovatce tří cest do Delf. Oidipus pochopí, že vrahem svého otce je on sám a že se oženil s vlastní matkou. Tuto pravdu pak potvrdí posel z Korintu (basbarytonista Neal Davies), který oznamuje, že tamní král zemřel a vyšlo až nyní najevo, že Oidipús nebyl jeho vlastním synem. A přichází také starý pastýř (tenorista Timothy Robinson), který Oidipa jako dítě podle krutého příkazu nezabil, ale odnesl do Korintu. Vypravěč sděluje, že královna Iokasté se oběsila a Oidipús si její jehlicí vypíchl oči. Sbor dá nejprve průchod hněvu, ale pak se s milovaným Oidipem truchlivě loučí. V celkově vyrovnaném obsazení měla výrazný podíl na úspěchu koncertního provedení Stravinského Krále Oidipa rakouská mezzosopranistka Angelika Kirchschlager, která je svým věkem, zjevem, pěveckou technikou a výrazovými schopnostmi pro roli Iokasté skvěle disponována včetně velkého daru navazovat s posluchači bezprostřední vztah. Můžeme se tak těšit, že tuto nositelku věhlasného rakouského titulu Komorní pěvkyně a čestnou členku londýnské Královské hudební akademie, která bude příští rok rezidenční sólistkou Vídeňského Konzerthausu s šesticí koncertů i mistrovskými kurzy, v červnu poprvé uslyšíme i u nás. Vystoupí na recitálu v pražském Obecním domě, na kterém představí další oblast svého mistrovství, která jí přinesla celou řadu prestižních ocenění – v písňovém recitálu s díly Mozartovými, Straussovými, Mahlerovými, ale i kompletem Dvořákových Cigánských melodií.

Hodnocení autorky: 95 %

***

Národní Rossiniho (ale ani sebe) z hříchů nevykoupilo

Náhradou za původně plánované koncertní uvedení Dráteníka Františka Škroupa zařadila opera Národního divadla do předvelikonočního času oratorium Stabat Mater Gioacchina Rossiniho. Rossini (1792-1868) byl nejen vynikající skladatel, ale i milovník života, bonviván, dandy a mlsoun – ostatně jeho opery jsou převážně veselé. Tuto svou dionýsovskou povahu se ale v druhé půli života (kdy po roce 1830 přestal komponovat opery) pokusil vyvážit tvorbou duchovní – práci na Stabat Mater započal v roce 1832 a po vleklých autorsko-právních sporech mělo dílo v roce 1842 úspěšnou premiéru.

Středověká latinská sekvence Stabat mater dolorosa (Matka bolestná, trpící ztrátou syna) se postupně stala součástí mše na svátek Sv. Marie sedmibolestné a inspirovala stovky umělců. Rossini ani v této duchovní hudbě nezapřel svou operní zkušenost – navazuje na renesanční chrámovou hudbu a kontrastně ji kombinuje se svým operním mistrovstvím.Dirigent Jaroslav Kyzlink se sice snažil tyto kontrasty postihnout, nedokázal ale dovést orchestr k dostatečně ukázněným nástupům a preciznosti zejména smyčcové sekce. Po zážitku z koncertu Filharmonie BBC ve Vídni byl rozdíl v úrovni těchto orchestrů až příliš zřejmý. Bohužel se nepodařilo ani skloubit obsazení sólistů. Třebaže v sólových částech sopranistka Adriana Kučerová zazářila svou jiskrou v hlase, Kateřina Jalovcová sice uplatnila svůj znělý alt, ale bez zřetelnějšího výrazu a Jiří Sulženko předvedl sonorní bas a v Pro peccatis suae gentis i kantilénu, vzájemně se jejich hlasy ale nepojily. Tenorista Peter Berger má pro rossiniovský styl příliš zatěžkaný hlas a chvějivé vibrato, takže slavné Cuius animam s pohyblivým partem a velkými výrazovými kontrasty vyznělo nepřesvědčivě. Největším zážitkem se tak stal pod vedením Pavla Vaňka výkon sboru, který v a cappella části Quando corpus morietur a závěrečné fuze Amen! uzavřel provedení účinnou gradací.

Pokud se Rossini tímto „odpustkem“ pokoušel vykoupit si cestu do nebe, provedení jeho Stabat Mater Národním divadlem mu v tom příliš nepomohlo.

Hodnocení autorky: 65 %

***

Jak pěstovat nejen operní podhoubí – liberecký Severáček

Dětské sbory, toto podhoubí budoucích zájemců o operu, mají u nás velkou tradici a vysokou kvalitu. Jedním z příkladů je liberecký Severáček. Je proto dobré se podělit o radost z nového kompaktního disku Musica Sacralis libereckého dětského sboru Severáček pod vedením Silvie PálkovéTakové dramaturgické zaměření nahrávky dětského sboru u nás rozhodně není obvyklé. Právě v předvelikonočním čase největšího křesťanského svátku oslavujícího zmrtvýchvstání přináší tento kompaktní disk inspirace k rozjímání, ale i potěšení z líbezného zpěvu dětských hlasů s jejich nezaměnitelnou osobitou barvou. Obsahuje například čtyřhlasou antifonou ke Květné neděli Pueri Hebraerorum, v níž dětské hlasy v kontrapunktickém předivu Giovanniho Pierluigiho da Palestrina oslavují slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lid vítal palmovými a olivovými ratolestmi, se závěrečným zvoláním Hosana na výsostech. Výběr skladeb na kompaktním disku s duchovní tematikou dokládá šíři repertoáru Severáčku od renesance po současnost. Ve sborech, které na kompaktním disku zastupují renesanční období, se připomíná další důležitý svátek církevního kalendáře – Vánoce v písni z Jistebnického kancionálu Danielis prophetia, Danielovo proroctví v úpravě Miroslava Rajchla, ze kterého vyzařuje svěží radost nad zvěstováním příchodu nové spásy i nad osvobozením člověka. 

Vedle sborů skladatelů 19. století – Felixe Mendelssohna-Bartholdyho nebo Césara Francka ovšem na CD Severáčku Musica Sacralis dominují díla českých soudobých autorů, z nichž kromě Miroslava Raichla především Petr Eben a Ilja Hurník měli k tomuto libereckému dětskému sboru vztah tak blízký, že přerostl v přátelství. Důvěra dětí v díla skladatelů, s nimiž některé měly možnost se osobně poznat a zažít s nimi i spoustu muzikantského šprýmování, je zřejmá. Bez zábran se pro ně soudobá hudba stává naprosto přirozeným způsobem vyjádření – jak můžeme slyšet ve sboru De Angelis (O andělech) Petra Ebena s polyfonně vedeným trojhlasem a cappella.

Ze sborové tvorby Ilji Hurníka má v repertoáru Severáčku své stálé místo okouzlující Král David s půvabným minipříběhem tohoto biblického krále Izraele jako básníka a hudebníka, který „na lúčce zelené pod lindú, lindušku sazenú hraje sobě svaté písničky“. Nad sborovým zpěvem se vyklene sólový soprán Marie, která za ním přišla, aby se svou harfou vyhrával u ní.

Propojení dětských hlasů s varhanami nabízí Salve regina (Zdrávas Královno) Petra Řezníčka, který se uplatňuje právě především ve vokální tvorbě a patří ke kmenovým skladatelům jiného významného dětského sboru – brněnské Kantilény. Je zřejmé, že Řezníček má pro dětské sborové kompozice cit, s nímž umí i na malé ploše vyjádřit širokou paletu nálad s apoteózou matky Boží, ústící do pokorného vyznění.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - BBC Philharmonic - KH Gruber (Vídeň 18.3.2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Rosini: Stabat Mater (Národní divadlo Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Severáček: Musica Sacralis (CD)

[Celkem: 1    Průměr: 3/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
petran

Koncert Rosiniho Stabat Mater pod taktovkou pana Kyzlinka jsem navstivila vcera a neco tak krasneho jsem uz DLOUHO neslysela. Soliste byli jak individualne (ve svych ariich), tak spolecne (v duetech, kvartetech, atd) excelentni, uzasne sezpivani, v neustalem kontaktu s dirigentem a tim padem i orchestrem a sborem. Velmi osvezujici byla i cela atmosfera koncertu, kdy soliste se zajmem poslouchali jeden druheho i samostatne sborove casti, orchestr i sbor vypadali take velmi zucastnene a veskere napeti a radost prenaseli na publikum. Celemu koncertu neni co vytknout. Hodnoceni: 100%

miron

Rossiniho Stabat Mater ve Stavovském divadle lze podle mne vytknout, že pan Kyzlink nedokázal vtisknout provedení jednotící rámec, což je nedostatek větší než nepřesné nástupy nebo to, že si lze představit ideálnější kombinaci sólistů.

operka25

Také jsem na koncertu byla – u taovýchti děl je podle mne nejdůležitější, jak to na člověka působí a ne hledat skvrnky na kráse…