Operní panorama Heleny Havlíkové (124)

Týden od 10. do 16. června 2013 
– Jak se nebát opery? 
– Inspirace na dny příští
*** 

Jak se nebát opery? 

Nakladatelství Radioservis nyní rozšířilo svoji ediční řadu s příznačným názvem Nebojte se klasiky a vydalo čtyři kompaktní disky se čtyřmi operami, které nesporně patří k základům repertoáru tohoto žánru – Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany, Rusalku Antonína Dvořáka, Kouzelnou flétnu Wolfganga Amadea Mozarta, Carmen George Bizeta. Režisér a scénárista těchto adaptací Jan Jiráň a dramaturg Robert Rytina se na nich snaží otevřít operní svět těm, kteří do něj dosud nepronikli, mají před ním respekt či ostych – nebo je opera zatím nezaujala.Ve své hudební škole pro žáky, učitele a zvídavé rodiče, jak Radioservis definuje pojetí a cílovou skupinu této své dramaturgické řady,  vydavatelství Českého rozhlasu navazuje na dosavadní sérii čtyř disků s profily českých skladatelů a ukázkami z jejich nejznámějších kompozic – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů a podobně koncipovanou čtyřdílnou sadu o Johannu Sebastianu Bachovi, Wolfgangu Amadeovi Mozartovi, Ludwigu van Beethovenovi a Petrovi Iljiči Čajkovském.

V případě oper zvolil Jan Jiráň formu „převyprávění opery“ – napsal uvozovací a propojovací texty, které více či méně volně vycházejí z libreta, které tak interpretují. Tuto dramatizaci svěřil Jiráň činohercům zvučných jmen nejrůznějších generací – Ivan Trojan, Vojta Dyk, Marek Eben, Ondřej Vetchý, Luděk Munzar. Na mluvené pasáže, často podkreslené hudbou, pak navazují ukázky z nahrávek dané opery s předními sólisty 50. až 70. let, v případě Prodané nevěsty z legendárního snímku Zdeňka Chalabaly z roku 1960 s Drahomírou Tikalovou (Mařenka), Ivo Žídkem (Jeník) a Eduardem Hakenem (Kecal), u Rusalky jde o záznam z roku 1952 řízený Jaroslavem Krombholcem (Rusalka Ludmila Červinková, Princ Beno Blachut, Vodník Eduard Haken). U Kouzelné flétny nahrávky z roku 1973 s dirigentem Josefem Kuchinkou (Pamina Magdaléna Hajóssyová, Tamino Zdeněk Švehla, Královna noci Jana Jonášová, Sarastro Edurad Haken), u Carmen rozhlasový snímek z roku 1963 pod taktovkou Aloise Klímy (Carmen Ivana Mixová, José Vladimír Krejčík a Escamillo Antonín Švorc). Prudké střihy uprostřed zkracovaných předeher však působí hodně drsně, až vyvolávají dojem, zda nepřeskočila omylem jehla na gramofonu nebo se nepřetrhl pás u historických nahrávek.

V celku ale tento princip docela funguje – klade totiž důraz na příběh – a těch není nikdy dost a rádi, vděčně je posloucháme i dnes, kdy příběhy jsou roztrhány do „klipů“.

Jiráň dal důležitou roli vypravěči, který nás nejen uvede do prostředí příběhu, provází dějem opery a také jej komentuje – „návodně“ v souladu s Jiráňovým režijním výkladem, kdy například Sarastro je vydáván za čaroděje a Královna noci je často označována za kněžnu, což sice není v rozporu s pravidly monarchie, ale je to matoucí i pro dospělého. A jakkoli Carmen dnes patří k nejhranějším operám světového repertoáru, není volba právě tohoto titulu pro děti různých věkových kategorií bezesporná.V případě Prodané nevěsty, komické opery, však poněkud překvapí, že komediální potenciál Prodané nevěsty je vypravěčem (v tomto případě vypravěčkou Libuší Šafránkovou) spíše utlumován než rozvíjen. Libuše Šafránková je jistě skvělá herečka, určitě se smyslem pro humor – ale Prodanou nevěstou nás provází až příliš usedle a seriózně tónem, který by spíše svědčil pohádkám o vítězství dobra nad zlem a ne tomuhle příběhu o Jeníkově „podfuku“ a přechytračení Kecala. Paradoxně tak na nahrávce 150 let staré Smetanovy hudby zní sbor Národního divadla Proč bychom se netěšili veseleji a rozpustileji než komentáře vypravěčky.

Serióznost se pak přenáší i na dvojici mladých milenců – Jeníka a Mařenky v podání Davida Novotného a Andrey Elsnerové, vedle nichž soprán Drahomíry Tikalové i tenor Ivo Žídka vlastně působí mladistvěji. Principála, parádní roli Jindřicha Mošny, Vlasty Buriana nebo Františka Filipovského, na nahrávce vytvořil Ladislav Županič. Také jeho pojetí je spíše vážné, zatímco z Esmeraldy Marie Málkové cítíme mladistvou koketerii protřelé komediantky.

Další problém vzniká nesourodostí mezi herci a pěvci, jak ukazuje například postava Kecala s hlubokým basem v podání Eduarda Hakena a mnohem vyšším hlasem Jiřího Lábuse, který ovšem vnese do adaptace Prodané nevěsty konečně kýžené odlehčení humoru.Před další otázkou stál Jan Jiráň při úpravě libreta – mluvené vstupy herců jsou většinou upraveny tak, aby se jejich řeč více přiblížila dnešnímu hovorovému jazyku, do kontrastu se tak ale často dostává s češtinou nahrávek z doby vzniku libreta. Jenže zde chybí důslednost. Například mladí milenci v Prodané nevěstě mluví spisovně a často až vyumělkovaně/strojeně, zatímco taková matka Krušinová v podání Nadi Konvalinkové mluví rozverně o tátovi a fofru – a vzápětí zazní hudební ukázka v podání Jaroslavy Dobré a Václava Bednáře naopak dosti zatěžkaná velkooperním patosem.

Takové „ctihodné“ uchopení Prodané nevěsty, ale i Kouzelné flétny právě od Jana Jiráně překvapuje tím spíše, že tento dlouholetý člen divadla Ypsilon hraje ve vtipné rozdováděné parafrázi Prodané nevěsty, která navazuje na jiné důvtipné a důmyslné operní skládačky tohoto souboru, jakou byla třeba Carmen nejen podle Bizeta. Jiráň má přitom s nahráváním mluveného slova mnohaleté zkušenosti, když získal zlaté a platinové desky jako režisér Medvídka Pú, Klapzubovy jedenáctky, Harryho Pottera, ale i Babičky a je také autorem pořadů pro Český rozhlas. Na rozdíl od skladatelských sérií Radioservisu, operní čtveřici zatím chybějí i doplňkové informace, obrázky, ale i zajímavé hry, inspirace pro výlety nebo kvízy, jimiž Radioservis multimediálně doplňuje skladatelské kompaktní disky na svých webových stránkách www.nebojteseklasiky.cz . Základní informace k operám jsou sice na nápaditě řešeném přebalu od Roberta Rytiny, včetně fotografií, ale podobné webové zázemí by jistě přispělo k větší atraktivitě i v případě operních adaptací.

V „populární“ hudbě se mládež orientuje výrazně lépe a spontánně a žádného průvodce nepotřebuje – stačí jim reference od kamarádů a sluchátka skoro vrostlá do uší. Pokud se dá soudit ze zkušenosti v dopravních prostředcích, tak si takto nepouštějí klasickou hudbu a už vůbec ne operu. Proto je třeba ocenit všechny pokusy, jak této cílové skupině nabídnout možnost poznání, že existují i jiné hudební žánry, které je mohou zaujmout dokonce více než ty, které si zvykli poslouchat – a může to pro ně být překvapivé zjištění, které je ovlivní na celý život. Jen je otázkou, jak jim tuto novou zkušenost zprostředkovat/komunikovat.Tento problém se netýká jen klasické hudby a opery – seznámit mládež stravitelným způsobem s vrcholnou vědou, literaturou, hudbou a kulturními dějinami je pedagogické umění, které ovládá málokdo. Připomeňme v této souvislosti pedagogický talent Leonarda Bernsteina, který se systematicky věnoval popularizaci vážné hudby – jeho televizní pořady s newyorskou filharmonií (vyšly i knižně jako Koncerty pro mladé publikum, NLN, Praha 1996) dodnes patří k „tomu nejlepšímu“, jak mládeži (a nejen jí) umění hudby přiblížit. U nás bylo toto umění dáno zejména Iljovi Hurníkovi, který synergicky propojoval svůj talent skladatelský, literární i vypravěčský nejen při výkladech skladeb, ale se smyslem pro muzikantský humor například v povídkách, anekdotách typických pro toto prostředí.

Také u nás naštěstí existují pokusy popularizovat operu, zaujmout a poskytnout vhled do „toho nejlepšího“, co v oboru vzniklo – počínaje Příběhy, pověstmi a pohádkami paní Hudby Anny Hostomské, které po prvním vydání v roce 1959 vycházely v reedicích, naposledy v roce 2007 v pátém vydání. V roce 2005 se objevila kniha Jiřiny Markové a Anny Novotné Opera nás baví. Autorky vybraly třicet nejznámějších oper a převyprávěly je tak, že vytvořily srozumitelný příběh a zároveň se jim podařilo zachovat spoustu doslovných citací z klíčových míst oper. Na sto padesáti stranách dokazují, že i téma opery lze dětem přiblížit poutavě, vesele, s nadhledem a bez povinného patosu, kdy při zmínce o opeře jim již předem hrůzou, úctou či nudou naskakují pupínky. Vydání této knížky je tak dalším logickým pokračováním ojedinělého projektu Dětské opery Praha, který s nadšením a nezdolnou energií vede právě Jiřina Marková a pro který vznikla i řada nových oper. Marková se snaží „nakazit“ operou i další děti, které se chtějí dozvědět víc nejen o dílech a jejich autorech, ale i o divadelním zákulisí a základních pojmech tohoto hudebně-dramatického žánru. Nebo si jen prostě chtějí přečíst velké literární příběhy, jak je uchopili operní libretisté a skladatelé. Knížka je bohatě ilustrována kresbami Jiřího Votruby, který se v duchu doby zaměřil na „akční“ motivy operních příběhů. Je pravda, že se opery hemží souboji, vraždami a mrtvolami – jen je otázka, zda je to pro tento žánru to nejpodstatnější. Pokud to napomůže upoutat pozornost dnešní generace dětí, asi nezbývá než to vzít na vědomí. Opera nás baví může zaujmout celou rodinu. Jako „operní slabikář“ je vhodným vstupem a průvodcem po zdánlivě neproniknutelném bludišti opery s vybalancováním, že i na vznešené umění lze pohlížet sice s úctou, ale bez bázně a zvesela.

Snahu a metodu přiblížit „to nejlepší“ ze světové umělecké tvorby rozvinul hlavně americký projekt Readers Digest, který přinesl zkrácené verze románů světové klasiky (Readers Digest Condensed Books). Nemusíme přečíst všechny Dostojevského romány, ale měli bychom znát alespoň názvy těch základních a stručně jejich obsah – takové znalosti ale patří k „základnímu vzdělání“. Podobně je to s operou. Jistě je lépe vědět, kdo to byl Smetana, a znát aspoň základní obsah Prodané nevěsty – než to nevědět vůbec.

Zda se v případě Radioservisu „dobrá věc podařila…“, nechť posoudí především děti, učitelé, případně rodiče. Projekt Nebojte se klasiky je ovšem ve svém principu chvályhodný a lze si jen přát, abychom jeho útržky zaslechli při cestování v tramvaji z „nabušených“ sluchátek mladých spolucestujících.
***

Inspirace na dny příští

Giuseppe Verdi: La Traviata. Dirigent Martin Doubravský, režie Martin Otava. Violetta Jana Šrejma Kačírková, Alfred Germont Aleš Briscein. Divadlo F. X. Šaldy v Liberci na zámku Štiřín pátek 21. června 2013 21:00 hod. 

Bedřich Smetana:
Prodaná nevěsta
CD: CR0654-2 – EAN 8590236065420
Dirigent: Zdeněk Chalabala
Vypravěč – Libuše Šafránková
Jeník – David Novotný – Ivo Žídek
Mařenka – Andrea Elsnerová – Drahomíra Tikalová
Kecal – Jiří Lábus – Eduard Haken
Vašek – Petr Vacek – Oldřich Kovář
Ludmila – Naďa Konvalinková – Jaroslava Dobrá
Krušina – Ladislav Gerendáš – Václav Bednář
***

Antonín Dvořák:
Rusalka
CD: CR0655-2 – EAN 8590236065529
Dirigent: Jaroslav Krombholc
Vypravěč – Luděk Munzar
Rusalka – Klára Sedláčková-Oltová – Ludmila Červinková
Vodník – Ilja Racek – Eduard Haken
Princ – Vojta Dyk – Beno Blachut
Cizí kněžna – Tatiana Vilhelmová – Marie Podvalová
Ježibaba – Jana Synková – Marta Krásová
Hajný – Oldřich Navrátil
***

Georges Bizet:
Carmen
Dirigent – Alois Klíma
Vypravěč – Ivan Trojan
Carmen – Tereza Bebarová – Ivana Mixová
José – Ondřej Vetchý – Vladimír Krejčík
Escamillo – Robert Jašków – Antonín Švorc
Micaela – Klára Trojanová – Helena Tattermuschová
Zuniga – Michal Pavlata – Jaroslav Horáček
Dancair – Radek Holub
***

Wolfgang Amadeus Mozart:
Kouzelná flétna
CD: CR0656-2 – EAN 8590236065628
Dirigent – Josef Kuchinka
Vypravěč – Marek Eben
Tamino – Jan Potměšil – Zdeněk Švehla
Papageno – Ivan Trojan – Dalibor Jedlička
Pamina – Dana Černá – Magdaléna Hájóssyová
Královna noci – Taťjana Medvecká – Jana Jonášová
Sarastro – Josef Somr – Eduard Haken
Monostatos – Jiří Lábus – Milan Karpíšek
Kněz – Jaroslav Satoranský
Papagena – Klára Trojanová

www.nebojteseklasiky.cz  

Foto Radioservis