Operní panorama Heleny Havlíkové (13)

Týden od 20. do 26. prosince 2010

° Vánoční pohlazení po duši Simony Šaturové
° Josef Svoboda a Robert Wilson – synergie mágů divadelního světla na Kampě
° Martinů Revisited – úctyhodná bilance i operní
° Inspirace na dny příští

***

Vánoční pohlazení po duši Simony Šaturové

V předvánočním čase vyšlo další samostatné CD Simony Šaturové s názvem Gloria. Po nahrávce barokních árií Bel piacere v roce 2003, Mozartově Sacred Music (2007) a Haydnových áriích (2009) si pro vydavatelství ArteSmon vybírala autory a skladby blízké svému srdci, jak sama v úvodním vyznání v bookletu píše.

Simona Houda-Šaturová se narodila v Bratislavě, kde absolvovala konzervatoř, pak studovala v Praze, ve Vídni a Amsterodamu a působí úspěšně nejen v evropských operních domech a festivalech, ale i na operních jevištích v USA, Kanadě nebo Japonsku. K jejím „neviditelnějším“ úspěchům patří vystoupení ve slavné newyorské Carnegie Hall s Philadelphia Orchestra; připomeňme, že již v roce 2001 dostala cenu Thálie za roli Julie v Belliniho opeře Montekové a Kapuletové v nastudování Divadla J. K. Tyla v Plzni.

Simona Šaturová patří k našim předním koloraturním sopranistkám a základní dramaturgickou linii nahrávky Gloria tvoří hudba barokní. Kompaktní disk obsahuje části z Händelových oratorií Jošua, Mesiáš, Samson, z kantát Johanna Sebastiana Bacha – Lovecké a Vánoční – a také z jeho Vánočního oratoria. Z okruhu německých barokních skladatelů pak zde zní také hudba Davida Heinichena. Zařazena je také rozměrná canzonetta, ukolébavka Panny Marie Tarquinia Meruly – tu dokáže Simona Šaturová vyjádřit v její jemnosti a něžnosti, s gradací vize bídy a utrpení, která božího synka čeká. Do celkového rámce kompaktního disku pak vhodně zapadají i dvě duchovní skladby Zbyňka Matějů. Simona Šaturová našla pro tento svůj projekt ideálně spřízněné muzikanty v souboru Collegium Marianum s Janou Semerádovou v čele. Z jejího CD sálá pohoda a hluboké pochopení interpretovaných děl. Šaturová jim propůjčuje svůj lyrický soprán, jímž nádherně klene linie dlouhodechých frází, navléká perličky koloratur a především dokáže vystihnout jemné nuance zpívaných textů od jásavě třpytivé radosti po meditativní ztišení. Kompaktní disk Gloria patří k nahrávkám, které se nehoní za vnějškovým efektem, ale dokážou pohladit po duši – nejen o tomto vánočním čase.

***

Josef Svoboda a Robert Wilson – paralely a rozdíly mágů divadelního světla na Kampě

Místem pro inspirativní zastavení a prodlení po vánočním shonu může být Muzeum Kampa, kde do 6. února probíhá výstava s názvem Light Up the Lights – Rozsviťte světla, kterou uspořádal Bohemian Heritage Fund. Snaží se přiblížit návštěvníkům dva umělce jako scénografy, pro které se stalo světlo jedním z klíčových prvků při vytváření nekonvenčních scénických řešení: Josefa Svobodu, který by se letos dožil 90 let, a o dvacet let mladšího Roberta Wilsona. Ten se letos v Praze „zabydlel“ se svým nezaměnitelným inscenačním stylizovaným rukopisem v Národním divadle, kde vytvořil hned dvě pozoruhodné inscenace – v opeře Janáčkovu Káťu Kabanovou a v činohře Čapkovu Věc Makropulos, kde hlavní roli ztvárnila Soňa Červená. (V této souvislosti připomeňme, že 25. prosince jsme oslavili 72. výročí úmrtí tohoto našeho geniálního literáta.) A doplňme ještě, že Wilsonova videa ze série stylizovaných portrétů herců, spisovatelů a dalších osobností proslulého vystavuje do 22. ledna pražská Galerie Jiří Švestka.

Vystavovat scénické návrhy a realizace není snadné, tím spíš u tvůrců, jejichž výtvarná řešení jsou úzce provázána s režií, textem, hudbou inscenovaných děl i divadelním prostorem, do kterých byla zasazena. Daniel Dvořák, autor koncepce výstavy, Svobodův žák a sám dnes jeden z našich předních scénografů, se spoluautorem výstavy Karlem Kutem využili různé způsoby včetně moderních technologií, aby návštěvníkům dílo obou slavných scénografů co nejvíce přiblížili. Kromě dvourozměrných kreslených skic a návrhů, ale i fotografií, vystavují trojrozměrné makety. Součástí výstavy je i uzavřený divadelní prostor, aby návštěvník mohl zažít pocit, který vyvolávají scénografické prvky typické pro tyto umělce – u Josefa Svobody schody a protisvětlo na příkladu Oidipa, u Roberta Wilsona „minimalisticky“ se opakující sekvence rozsvěcení a zhasínání světelných cest a zákrutů, které byly ho proslavily při uvedení opery Einstein on the Beach Philipa Glasse. Ve zmenšených verzích pak návštěvníci výstavy mohou objevovat „tajemství“ Svobodova polopropustného zrcadla a zadumat se do dálek písečného prostoru s typickou „wilsonovskou“ židlí. Významnou součástí výstavy jsou záznamy alespoň částí inscenací, které běží na panelech obrazovek. Výmluvné jsou už vstupní „vizitky“ obou tvůrců – bilanční dokument o práci Josefa Svobody a Wilsonův videoportrét americké herečky Winony Ryder s velice pozvolnou proměnou světla a stínů.

Postihnout na relativně malém prostoru výstavy vynalézavost Josefa Svobody s jeho architektonickým řešením prostoru v proměnách a experimentech šedesáti let jeho neuvěřitelně plodného působení se sedmi stovkami inscenací pochopitelně není možné. Podobně je tomu v případě Roberta Wilsona. To ale ani není smysl výstavy. Její hlavní přínos je v nápadu porovnat tyto dva mágy jevištního prostoru dvou generací, odlišné v lidských i uměleckých východiscích, řešeních, podobných v tom, jak se osvobodili od ilustrativní popisné scénografie. Oba dokázali v oproštěném, ba prázdném prostoru kouzlit se světlem, časem, zvukem, rytmem, dynamikou, neváhali experimentovat s novými médii a otevírat vize nových jevištních světů, plných fantazie a významů, do kterých vedou divákovu představivost. Název výstavy tak dostává další rozměr – možnost bezprostředního porovnání umožňuje nahlédnout oba scénografy v novém světle vzájemných vztahů.

***

Martinů Revisited – úctyhodná bilance i operní

Mezinárodní projekt Martinů Revisited se s postupujícím časem ukázal jako velice šťastný nápad. Podpořil uvádění skladeb Bohuslava Martinů více než sebevětší jednorázový festival. Dokládá to ostatně i reprezentativní brožura, která právě vyšla a která bilancuje jeho výsledky. Projekt inicioval Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů. Ten také s Institutem umění-Divadelním ústavem koordinoval uvádění skladeb Bohuslava Martinů a další aktivity během dvouletého výročního období tohoto skladatele od prosince 2008 do prosince 2010. Kalendář jubilejních aktivit byl pestrý, se stovkami koncertů, festivalů, inscenací, výstav, dokumentů, vydavatelských i nakladatelských počinů nebo konferencí po celém světě od Austrálie po Ameriku. Podíleli se na něm věhlasní umělci prestižních světových pódií i nadšenci od metropolí po nejmenší městečka. Je důkazem, že Martinů dílo stále žije má schopnost oslovovat i další generace.

V dějinách české i světové hudby je svérázná osobnost skladatele Bohuslava Martinů (1890-1959) tak výrazným fenoménem, že jeho dvojí výročí je zařazeno mezi témata UNESCO let 2009 a 2010. Martinů jako operní skladatel skýtá široký a inspirativní prostor nejen kvantitou svých čtrnácti dokončených oper, ale i námětovou, žánrovou a stylovou pestrostí a zároveň koncizností operní poetiky, založené na antiromantickém pojetí. Vedle prostinké naivistické hříčky Hlasu lesa se vzpíná výpověď Řeckých pašijí o smyslu života v pomoci druhým; „bláznivá” revuální taškařice plautovského Vojáka a tanečnice se ocitá vedle meditativní opery Čím lidé žijí podle Tolstého; šokující černá groteska surrealistických Slz nože je vystřídána klicperovskou úsměvností Veselohry na mostě; snově záhadné Juliettě tvoří protipól přízemní realita života gogolovské Ženitby. Paletu ženských postav rozšiřuje Martinů o šarmantně koketní francouzskou manželku a milenku zároveň v opeře Dvakrát Alexandr, o goldoniovsky temperamentní Mirandolinu a záhadnou, opuštěnou, avšak smířenou Ariadnu.

Operní svět Martinů je skutečné velmi pestrý. Svými náměty sahá od absurdní grotesky přes úsměvnou nadsázku po tragédii mohutné katarze, kompozičním stylem od lidového popěvku s tonálním doprovodem pres jazzové intonace a rytmy, pastelovou barevnost impresionismu a neoklasickou průzračnost i humor až po agresivní souzvukovou drsnost. Opery Martinů jsou bohaté ve svém žánrovém určení, neboť vedle tradičních oper pro divadlo se objevují kombinace opery s filmem, opery s muzikálem, opery rozhlasové a televizní. Martinů opery zahrnují stručné jednoaktové útvary i rozsáhlá celovečerní díla, řada oper je vystavěna technikou krátkých střihů s rychlým střídáním situací či vrstvením záměrně diskontinuitních scén, které pak vytvářejí nové souvislosti. Divadelní poetika Her o Marii, ale i Čím lidé žijí transformuje postupy středověkých náboženských her, Divadlo za branou je replika na lidovou italskou komedii dell’ arte, Mirandolina pak na její přerod v syžetově pevně stavenou komedii Goldoniho.

Jak uvádí brožura v části shrnující scénická provedení oper, během dvou let byly Řecké pašije uvedeny nejen v Ostravě, ale i v Curychu, ve Wupertalu a v Karlsruhe. V Anglii poprvé byla nastudována Mirandolina v Garsingtonu; Mirandolinu nastudoval také Lyrický ateliér Pařížské národní opery. V Českém centru v Paříži byly provedeny ještě Slzy nože. A inscenaci této opery přivezl do Prahy také experimentální britský operní soubor Second Movement, který má na repertoáru dokonce ještě Tři přání. Brněnské Národní divadlo zařadilo do repertoáru Juliettu a uvedlo také Ženitbu. Pražské Národní divadlo se připojilo Hrami o Marii, které v koprodukci převzala také vratislavská opera. Do bilance patří také uvedení Ariadny ve švýcarském Lucernu a v Ostravě a Dvakrát Alexandr v Bielu.

Nezbývá než si přát, aby zájem o Martinů opery neskončil s jeho výročím.

***

Inspirace na dny příští

Předpokládám, že milovníci opery si nenechají ujít novoroční přímý přenos poslední premiéry Metropolitní opery. Už od 18. hodin na naší stanici Český rozhlas 3 Vltava začne pod taktovkou Sira Simona Rattla Debussyho Pelleas a Melisanda s francouzským barytonistou Stéphanem Degoutem a Magdalenou Koženou.

Simona Šaturová: Gloria
CD
Collegium Marianum, vydal ArteSmon

www.saturova.com

***

Ligth Up Lights
Výstava Josef Svoboda/Robert Wilson
Muzeum Kampa Praha

www.museumkampa.cz

***

Martinů Revisited
bilance dvouletého projektu z operní perspektivy

www.martinu.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3 – Vltava
Zvukovou podobu Panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde