Operní panorama Heleny Havlíkové (138)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 21. do 27. října 2013 
Kam to cestuje plzeňská Traviata?
– Heřmanův experiment na Barrandově
– Špatně obsazený Simon Boccanegra v pražském Národním
– Inspirace na dny příští
***

Kam to cestuje plzeňská Traviata?
Divadlo J. K. Tyla v Plzni se připojilo k letošním oslavám Verdiho výročí bez zvláštní dramaturgické vynalézavosti Traviatou. Ozvláštnění se očekávalo alespoň od režijního pojetí Lindy Keprtové, která se u nás stala jedním z objevů loňské operní sezony, když na sebe upozornila výrazným režijně-scénickým gestem fantasmagorie snílkovského třeštění v Massenetově Donu Quichottovi v Liberci a tato inscenace pak získala cenu kritiků na festivalu Opera. Linda Keprtová se svou výtvarnicí scény i kostýmů Evou Jiřikovskou také v Plzni potvrdila, že dokáže dát své koncepci propracovaný tvar a nekompromisně se snaží svůj osobitý inscenační názor sdělit souboru i divákům. Tyto kvality jsou na plzeňské inscenaci nejcennější – ne právě často u nás vidíme, že se soubor plně zkázní a podřídí režijnímu záměru. A výsledný tvar je jistě zajímavější pro mladší diváky, kteří tuto Traviatu v této „cool“ verzi absolvují poprvé. Ti, kteří mají v krvi zažité desítky variant tradičních i výkladově posunutých Traviat, budou mít asi s tou novou plzeňskou problém. Že tohle nebude běžný přístup k Traviatě, je zřejmé už na začátku, kdy před igelitovou oponou strnule stojí Violetta s růžovo-oranžovou kyticí a rozcuchaný mladík v černých kalhotách a rozepnuté vestičce na nahém těle před ní poklekne a rozškrtne velkou krbovou sirku. Violetta se probere a plamen sfoukne. Co to znamená, divák zatím nemůže tušit, ani se domýšlet, jakkoli z programu lze dovodit jeho jméno Giuseppe. Teprve v průběhu opery divák (pokud ji zná) pochopí, že Giuseppe je Keprtovou přidaná postava, snad posel nebes nebo pekel (?), který Violettu/loutku oživí a stane se bezhlasým průvodcem jejím životem, ovšem zároveň, je-li to na prázdné scéně třeba, nosičem potřebných rekvizit. Takto dodaná role Giuseppa děj ovšem nijak nezpřehlednila a některé akce byly nelogické, když například páni sboru tohoto donašeče šampaňského a skleniček napadnou a na zemi brutálně zkopou.

Jeviště zaplňují figuríny jakýchsi „barbín“ s nakrátko „ostře“ střiženými parukami, jako z výkladních skříní módních obchodů nebo erotických salónů, k nerozeznání od stejně vypadající dámské části sboru v tmavošedých kostýmcích, přes které jsou upnuty do korzetů. Také páni mají unifikované tmavé obleky, pouze Alfréd má bílý a modrý. Ve třetím dějství přibydou ještě figuríny, které zavěšeny na lanech čekají, kdy budou vytaženy pro použití na jindy. Sbor, který na jevišti zůstává i během scén, kdy nezpívá, působí jako uniformovaný amorfní „výklad“ těl, snad robotů nebo loutek, sešněrovaných tupými příkazy, čemuž napovídají i mechanické synchronizované pohyby bez vlastní individuality. Téměř stále poponáší černé kufry, a když stojí ve vyrovnaných řadách, vtírá se asociace s transporty (mnohokrát již použitá – ne však v souvislosti s Traviatou). Jinak je scéna prázdná, z provaziště „přiznaně“ sjíždí kovová konstrukce osvětlovací rampy a změny prostředí jsou navozovány barevným svícením na zadní igelitový horizont, na který je při druhém dějství pro navození atmosféry venkovské vily promítán obrovský květ, patrně kamélie, a na scéně se objeví moderní průsvitný plexi stůl s dvěma křesílky. „Tajemství“ obsahu kufrů se vyjeví až v samém závěru, když z nich sbor ve třetím dějství vysype už jen uschlé okvětní lístky ze stejné květiny, kterou na začátku tak čerstvou a krásnou držela Violetta. Mezi hromadou prázdných kufrů končí nemocná Violetta, která se postupně osvobozuje ze svírajícího krunýře šněrovačky i vnějškového „pozlátka“ módních hadříků. V rozcuchaných neuspořádaně nakrátko ostříhaných vlasech, které odkryl rozlícený Alfréd už na plese u Flory, zůstává pouze v kombiné (Představitelka Violetty zaslouží velké uznání, že v takovém kostýmu odzpívala téměř celé třetí dějství). Igelitový závěs spadne dolů a vytvoří amorfní kupu jako na smetišti, kam umírající Violetta padá za naprostého nezájmu okolí, Alfréda i Germonta. Ti se v tu chvíli už věnují „nákupu“ nové figuríny, která by mohla lépe vyhovovat jejich zájmům.

Jakkoli mají v Plzni titulní roli obsazenou hned třemi sopranistkami, Violettou druhé premiéry byla stejně jako o pouhý den dříve při první premiéře Petra Šimková Alvarez. Zachránila tak představení, protože obě další Violetty – původní ohlášená Lucie Kašpárková a Kateřina Kněžíková, byly nemocné. Byl to od Petry Šimkové Alvarez vskutku hrdinský výkon (že bude zpívat takto náročnou roli ještě další večer, se dozvěděla až v den druhé premiéry) a je otázka, zda má divadlo i ona sama takto doslova „na doraz“ (zejména v dramatickém třetím dějství) zacházet se svým nesporným talentem. A nakolik rozpětí jejího současného repertoáru od Pucciniho Tosky právě po Traviatu prospívá vývoji této ideální „Mařenky“, kdy ji role, pro ni v současné době ideální (například Amelia, pro kterou přitom pražské Národní divadlo nemělo pro první premiéru optimální představitelku), míjejí. Barevný plný soprán Petry Šimkové Alvarez, ovšem dostatečně pohyblivý pro její part prvního dějství, odpovídal Violettě nikoli jako křehké zranitelné dívce, ale zralé ženě překypující energií, s níž podléhá své zamilovanosti a vzápětí propadá zoufalství z oběti, kterou se rozhodla podstoupit. Alfréd v podání Richarda Samka, jehož měkká kantiléna odpovídá tomuto typu italských tenorových rolí, je zde za sebestředného floutka. Také jeho otec v podání Ivana Kusnjera, který má barytonovou roli Germonta pěvecky hluboce zažitou, zachází s Violettou jako se zbožím a při návštěvě po Violettě nepokrytě sexuálně „vyjede“ (když už má zaplaceno za synka).Hudební nastudování je dílem dirigenta Jiřího Štrunce a při druhé premiéře bylo zřejmé, že se i dirigent svižnými tempy snažil podpořit režijní koncepci, v nichž orchestr ovšem mnohdy působil nesehraně a těžkopádně.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: La traviata (DJKT Plzeň)

[yasr_visitor_votes postid="77167" size="small"]

Vaše hodnocení - Schubert: Zimní cesta (Struny podzimu 2013)

[yasr_visitor_votes postid="77989" size="small"]

Vaše hodnocení - Verdi: Simon Boccanegra (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="77871" size="small"]

Mohlo by vás zajímat